Třída Akacuki (1901)

třída japonských torpédoborců
Tento článek je o třídě torpédoborců z rusko-japonské války. O čtyřech torpédoborcích ze třicátých let 20. století pojednává článek Třída Fubuki.

Třída Akacuki (japonsky 暁型 Akacuki-gata) sestávala ze dvou torpédoborců, postavených v letech 19001902 ve Spojeném království pro japonské císařské námořnictvo po vzoru předchozí třídy Ikazuči. Obě jednotky se zúčastnily rusko-japonské války, během které se Akacuki potopila po najetí na minu u Port Arthuru v květnu 1904. Kasumi byla v srpnu 1912 překlasifikována na torpédoborec 3. třídy (三等駆逐艦 santó kučikukan) a v dubnu 1913 vyřazena.

Třída Akacuki
Torpédoborec Kasumi v únoru 1902, ještě bez výzbroje
Torpédoborec Kasumi v únoru 1902, ještě bez výzbroje
Obecné informace
UživatelVlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
TypTorpédoborec
Lodě2 jednotky
Zahájení stavby1900 a 1901
Spuštění na vodu1901 a 1902
Uvedení do služby1901 a 1902
Osud1 potopena
1 vyřazena
PředchůdceTřída Šinonome
NástupceTřída Širakumo
Technické údaje
Výtlak363 T normální
415 T plný[1][2]
Délka67,26 m mezi svislicemi
68,45 m celkem[1]
Šířka6,26 m[1]
Ponor1,73 m[1]
Pohon4 kotle Yarrow
2 vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí[2][3]
6000 k indikovaný (4413,0 kW[p 1])[1][2] nebo 6500 k (4780,7 kW[p 1])[3][4]
Palivo89 t uhlí[1][2][3]
Rychlost31 uzlů (57,4 km/h)[1][2][3]
Posádka59[1] či 60[2][3]
VýzbrojPo dokončení:
76,2mm/40 12-pdr kanón (1×I)
57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (5×I)[3][4]
2× 450mm[p 2] torpédomety typu HO (2×I)[5]

cca 1904:
2× 76,2mm/40 12-pdr kanón (2×I)
4× 57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (4×I)[1][2]
2× 450mm[p 2] torpédomety typu HO (2×I)[5]

Obě jednotky byly pojmenované po přírodních jevech.

Pozadí vzniku editovat

Jamamotův desetiletý plán rozvoje loďstva z roku 1896, který byl později znám jako plán rozvoje loďstva 6-6 (六六艦隊計画 Roku-roku kantai keikaku) požadoval (mimo jiné) stavbu 23 torpédoborců do roku 1905.[6][7] Prvních dvanáct jednotek tvořily třídy Ikazuči a Šinonome postavené loděnicemi Yarrow a Thornycroft v Anglii. Další čtyři jednotky byly opět rozdělené do dvou tříd a mezi obě loděnice. Loděnice Yarrow v londýnském Poplaru[2] získala zakázku na stavbu dvou torpédoborců nové třídy Akacuki, které měly být postavené podle předchozí třídy Ikazuči.[4]

Stavba byla financována z prostředků rozpočtového roku 1900.[1]

Konstrukce editovat

Trup a nástavby editovat

Obě jednotky měly téměř stejnou siluetu, jako třída Ikazuči. Na klenutou přední palubu navazoval malý můstek o jedné úrovni, na jehož vrcholku se nacházela nekrytá plošina. V její zadní části se nacházel světlomet. Za můstkem stál signální stěžeň, za kterým začínala nízká nástavba se čtyřmi komíny a vyústěním větrání kotelen (mezi první a druhou dvojicí komínů) a strojovny (v zadní části nástavby).

Polovyvážené, či vyvážené kormidlo se již celé přesunulo pod záď.[4]

Pohon editovat

Stejně jako u třídy Ikazuči i na Akacuki generovaly nasycenou páru čtyři vodotrubné kotle Yarrow.[2][3] Dva vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí měly podle Jentschury a Nišidy mít i stejný celkový výkon, tedy 6000 koní (4413,0 kW[p 1]).[1][2] Patjanin a Jelínek ale uvádějí celkový výkon 6500 koní (4780,7 kW[p 1]).[3][4]

Během zkoušek 20. listopadu 1901 udržela Akacuki průměrnou rychlost 31,121 uzlů (~ 57,6361 km/h) po dobu tří hodin. Na šestimílovém (~ 11,1 km) zkušebním úseku dosáhla rychlosti 31,3 uzlů (~ 57,97 km/h) při výkonu 6450 koní (4743,97 kW[p 1]).[2][3] Kasumi během zkoušek 29. ledna 1902 udržela průměrnou rychlost 31,295 uzlů (~ 57,9583 km/h) po dobu tří hodin[2][3] a na zkušebním úseku[p 3] dosáhla rychlosti 31,075 uzlů (~ 57,551 km/h).[2]

Výzbroj editovat

 
57mm rychlopalný kanón Hotchkiss vyrobený zbrojovkou Elswick

Výzbroj byla založena na rychlopalných kanónech a torpédech. Po dokončení se hlavňová výzbroj skládala z jednoho 76,2mm kanónu (u Royal Navy označovaného jako 12liberní, či třípalcový) s délkou hlavně 40 ráží a pěti 57mm kanónů Hotchkiss (u Royal Navy označovaných jako 6liberní) s hlavní délky 40 ráží. Od přídě k zádi byly kanóny rozmístěny následovně: Jeden 57mm Hotchkiss na vyvýšené platformě na přední palubě před můstkem, dva 57mm kanóny na hlavní palubě po stranách můstku a zbývající dvojice sedmapadesátek diagonálně na hlavní palubě – kanón na pravoboku se nacházel za úrovní druhého komína a kanón na levoboku přibližně na úrovni čtvrtého komína. 76,2mm kanón se nacházel na zádi za torpédomety. Těsně před, či během rusko-japonské války (1904–1905) byl přední 57mm kanón na platformě před můstkem nahrazen za druhý 76,2mm kanón.[3][4]

Torpédovou výzbroj představovaly dva 450mm[p 2] otočné jednohlavňové torpédomety typu HO (tzn. Whitehead & Armstrong) umístěné na hlavní palubě na zádi, mezi středovou nástavbou a 76,2mm kanónem. Z torpédometů bylo možno vypouštět torpéda typu 30., 32., 38., 42. a 44. roku (až na poslední typ se jednalo o torpéda poháněná stlačeným vzduchem; typ 44. roku byl poháněn směsí petroleje, vzduchu a vody).[5]

Jednotky třídy Akacuki editovat

Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
Akacuki
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn 19001210a10. prosince 1900 19010213a13. února 1901 19011214a14. prosince 1901 19040517a17. května 1904 najela na minu u Port Arthuru
Kasumi
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn 19010201a1. února 1901 19020123a23. ledna 1902 19020214a14. února 1902 19130401a1. dubna 1913 vyřazena; sešrotována 1920

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. a b c d e Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín a parních strojů císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín a parních strojů v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  2. a b c Torpédomety typu HO byly (a jsou) označovány i jako 18″ (čili 457,2 mm). Oficiální označení v centimetrech (torpédometů i torpéd) ale bylo 45 cm a podle Lacroix & Wells (tabulka H.12, str. 778) by se skutečně mělo jednat o 450 mm
  3. Jentschura neupřesňuje o jaký úsek se jednalo a používá všeobecný termín „measured mile“. Jelikož se jednalo o zkoušky plavidel jedné loděnice, lze předpokládat, že i tady se jednalo o šestimílový úsek, jako u Akacuki.

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 暁型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Akatsuki-class destroyer (1901) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k NISHIDA, Hiroshi. Akatsuki class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2014-11-16]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  2. a b c d e f g h i j k l m JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 132. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i j k PATJANIN, S. V. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg: [s.n.], 1998. (BKM). Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky) 
  4. a b c d e f JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové: Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický). S. 88. 
  5. a b c LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 781. (anglicky) 
  6. EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. S. 57 až 65. (anglicky) 
  7. SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergence of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California: Stanford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-8047-4977-9. Kapitola Postwar Naval Expansion, s. 84 až 90. (anglicky) 

Literatura editovat

  • JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové: Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický). S. 88 a 89. 
  • JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 132. (anglicky) 
  • ПАТЯНИН, С.В. Эскадренные миноносцы и миноносцы Японии (1879-1945 гг.). Санкт-Петербург : 1998. (БКМ.). Kapitola Эскадренные миноносцы (Истребители) 1897-1909 гг. ~ PATJANIN, S. V. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg: [s.n.], 1998. (BKM). Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky) 

Externí odkazy editovat