Svatý Lukáš

autor jednoho ze čtyř evangelií

Svatý Lukáš je evangelista, kterému je připisováno Evangelium podle Lukáše (třetí kniha Nového zákona) a Skutky apoštolů (pátá kniha Nového zákona). Kromě toho je mu přisuzováno autorství několika obrazů Panny Marie, i když všechny dochované portréty pocházejí z pozdějších dob, po jeho smrti.[1]

Svatý
Lukáš
Svatý Lukáš
Svatý Lukáš
apoštol, evangelista a mučedník
Narození1. století
Antiochie
Úmrtí1. století
Théby
Svátek18. října
Uctíván církvemivšechny křesťanské církve s kultem svatých
Atributyevangelium, pero, ikona, štětec
Patronemumělců, lékařů, zemědělců, historiků, notářů, knihařů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Vyobrazení sv. Lukáše, píšícího ikonu Panny Marie

Narodil se na počátku letopočtu v syrské Antiochii v řecké nebo židovské helenizované rodině.[2] Původním povoláním byl lékařem[3] a podle tradice také malířem.[4] Podle svých slov se s Ježíšem nikdy nesetkal. Až později jej oslovilo Kristovo učení a humanismus křesťanství.[5] Z vědeckých poznatků vyplývá, že byl robustní postavy, vysoký 163 až 165 cm a měl krevní skupinu 0.[6] Okolo roku 50 se připojil k apoštolu Pavlovi, kterého 17 let doprovázel.[7] Pavel se o něm krátce zmiňuje ve druhém listu Timotejovi: "Jediný Lukáš je se mnou." (2.Tim 4, 11). Po smrti apoštola Pavla působil jako zvěstovatel víry zejména v achajské Bojótii. Zemřel stářím ve věku 84 let a byl pohřben v Thébách, podle jiné verze byl pověšen na olivovníku.[8] Hrob apoštola Lukáše je v tureckém Efezu (je mimo vlastní archeologickou lokalitu antického města), při silnici směrem od Seldžuku na Slavičí hory.

Patronáty a uctívání editovat

Lukáš je křesťanským patronem lékařů a umělců (především malířů – malířský cech se označoval jako cech sv. Lukáše), dále také historiků, notářů, knihařů, méně často řezníků atd., ochránce před neštěstím a dobytka před morem. Je patronem měst Bologna a Padova. Mezi jeho atributy patří okřídlený býk, pero a kniha nebo svitek. Bývá zobrazován jako malíř obrazu Panny Marie. Významnou část jeho ostatků – celou dobře zachovalou lebku – přivezl roku 1354 na Pražský hrad císař Karel IV. a daroval je do Svatovítského pokladu v Praze.[9] Původně byla lebka uložena ve stříbrném zlaceném poprsí světce. Zbytek ostatků bez lebky je v italské Padově, v alabastrovém sarkofágu v kostele svaté Justiny.[7]

Jeho svátek je slaven 18. října.

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 

Reference editovat

  1. Ravik, S. O světcích a patronech, str. 110, ISBN 80-7309-343-X
  2. Archivovaná kopie. www.libri.cz [online]. [cit. 2010-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-19. 
  3. http://www.newadvent.org/cathen/09420a.htm
  4. Archivovaná kopie. velkenemcice.farnost.cz [online]. [cit. 2010-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-09-28. 
  5. http://www.frantiskani.sk/kazatel/svati/1018.htm
  6. Lebka sv. Lukáše z pražské katedrály sv. Víta. vesmir.cz [online]. [cit. 2019-09-04]. Dostupné online. 
  7. a b SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. S. 542. 
  8. http://www.svmoric.net/content/view/246/1/
  9. Archivovaná kopie. kramerius.mlp.cz [online]. [cit. 2010-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-13. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat