Svatý Jiljí
Svatý Jiljí (latinsky Ægidius, německy Ägidius, Aegyd, anglicky Giles, francouzsky Gilles, italsky Egidio, polsky Idzi; 640? – 710?) byl mnich a poustevník, jeden z nejoblíbenějších středověkých světců a jeden ze Čtrnácti svatých pomocníků.
| Svatý Jiljí | |
|---|---|
| Poustevník | |
 Svatý Jiljí s laní | |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 640 |
| Místo narození | Athény |
| Datum úmrtí | 710 (ve věku 69–70 let) |
| Místo úmrtí | Saint-Gilles |
| Místo pohřbení | Francie |
| Povolání | mnich |
| Svatořečení | |
| Svátek | 1. září |
| Uctíván církvemi | všechny křesťanské církve s kultem svatých |
| Atributy | laň, jelen, šíp |
| Patron | kojení a kojících matek, tělesně postižených, žebráků, lesů, kovářů, Edinburghu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Podle legendy se narodil v Athénách v Řecku jako syn bohatých rodičů. Již jako chlapec projevoval mimořádný zájem o dobročinnost. Když rodiče zemřeli, rozdal všechno jmění chudým a rozhodl se sloužit Bohu v ústraní jako poustevník.
Odplul do Galie a odebral se do Arles k tamějšímu biskupovi, kterým byl tehdy Caesarius z Arles. Ten dva roky vzdělával Jiljího ve víře a v meditacích. Poté odešel Jiljí k řece Gardě, kde žil jako poustevník. Cestou potkal poustevníka Veredema, který jej dále vzdělával ve zbožnosti a křesťanských ctnostech.
Nejprve žili společně, ale o jejich přítomnosti se brzy dozvěděl celý kraj a přicházelo za nimi mnoho poutníků. Jiljí toužil po větší samotě, a tak se odebral do osamělejší části tehdejšího pralesa. Usadil se v jeskyni a podle legendy se živil mlékem ochočené laně.
Panovník, podle legendy vizigótský král Flavius Vamba, na lovu vystřelil na laň, ale omylem postřelil Jiljího. Král si poustevníka oblíbil a na místě, kde jej postřelil, nechal vystavět klášter, jehož se Jiljí stal opatem a řídil jej řeholními pravidly svatého Benedikta.
Jiljí se údajně vydal také do Říma, aby svůj klášter nabídl papeži, a ten mu poskytl výsady a ochranu a daroval mu dvojí dveře z cypřišového dřeva. Jiljí je hodil do Tibery, a když se vrátil do kláštera, našel je, jak na něho čekají na břehu řeky Rhôny.
Patron editovat
Pro zmíněné příhody bývá označován za patrona kojení a kojících matek (laňka), tělesně postižených (zraněn vizigótským střelcem), žebráků (dobročinnost), lesů, kovářů a z méně jasných důvodů i skotského města Edinburgh. Poskytuje přímluvu i v případech epilepsie, rakoviny, duševních chorob, ženské neplodnosti a nočních můr.
Atributy editovat
Jeho nejčastějšími atributy jsou šíp, laň a jelen (jelen je zároveň atributem sv. Huberta a sv. Eustacha, s nimiž proto může být Jiljí nechtěně zaměněn).
Úcta editovat
Svátek má 1. září a s jeho jménem je spojena řada pranostik. Jeho společník Veredemus byl rovněž svatořečen a má svátek 23. srpna.
Odkazy editovat
Literatura editovat
- KRATOCHVÍL, Josef V. Sv. Jiljí a jeho klášterní a farní chrám na Starém městě v Praze. Praha: Konvent dominikánů, 1926. Dostupné online. Stručný životopis sv. Jiljí. Dějiny kostela sv. Jiljí v Husově ulici na Starém městě pražském. Založení dominikánského řádu, jeho příchod do Čech a usazení v Praze. Památné budovy farního obvodu a náboženské organizace u sv. Jiljí..
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
- SLEPIČKA, Martin. Kult populárního raně středověkého světce sv. Jiljí v českých zemích od jeho počátků až po konec středověku. Historica. Revue pro historii a příbuzné vědy. 2022, roč. 13, č. 2, s. 97–119. ISSN 1803-7550. Dostupné online.
- ZACHOVÁ, Jana. Legendy Wolfenbüttelského rukopisu. Praha: Filosofia, 2010. 210 s. ISBN 978-80-7007-342-1.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu svatý Jiljí na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Jiljí ve Wikislovníku- článek St. Giles na Catholic Encyclopedia (dostupné online, anglicky)
- článek Ägidius (Gilles) na heiligenlexikon.de (dostupné online, německy)
