Suntar-Chajata
Suntar-Chajata (rusky Сунтар-Хаята z jakutského Сунтар - hluboká řeka a Хаята - pohoří [1]) je horský hřbet na východní Sibiři. Bývá buď považován za součást Verchojanského pohoří, nebo za samostatný horský systém. Má středohorský ráz, jeho nejvyšším bodem je hora Mus-Chaja, vysoká 2959 metrů. Pohoří tvoří rozvodí mezi Severním ledovým (řeky Lena a Indigirka) a Tichým oceánem (Urak, Ochota a další). Tvoří také hranici mezi Chabarovským krajem a Republikou Sacha.
| Suntar-Chajata Сунтар-Хаята | |
|---|---|
 Modřínový porost v kolymské oblasti | |
| Nejvyšší bod | 2 959 m n. m. (Mus-Chaja) |
| Délka | 450 km |
| Šířka | 60 km |
| Rozloha | 25 000 km² |
| Nadřazená jednotka | Východosibiřská vysočina, Verchojanské pohoří (viz text) |
| Sousední jednotky | Čerského hřbet, Ojmjakonská plošina, Džugdžur, Verchojanské pohoří (viz text), Kolymské pohoří |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Rusko |
 Geomorfologické provincie a nejdůležitější řeky na Sibiři | |
 | |
| Povodí | Indigirka, Lena, Ochota |
| Souřadnice | 62°36′ s. š., 140°53′ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Většinu pohoří pokrývá tundra. Hranice lesa je ve výšce přibližně 1 300 metrů nad mořem, níže je východosibiřská mechová tajga, tvořená převážně modřínem dahurským (Larix gmelinii), při hranici lesa rostou porosty borovice zakrslé (Pinus pumila).
Horopis editovat
Nejvyšší vrcholy editovat
| Pořadí | Název | Nadmořská výška (m) | Obtížnost výstupu | Masiv [1] | Horský uzel [1] | poloha |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Mus-Chaja [1] | 2959 | 1B, 2A | severní | Mus-Chaja | 62°36′35″ s. š., 140°56′19″ v. d. |
| 2 | Berill [1] | 2934 | 1B, 2A | centrální | Berill | 62°23′45″ s. š., 141°19′36″ v. d. |
| 3 | Rakovskogo [1] | 2888 | 1B, 2A, 2B | jižní | Judomský hřbet | 62°12′34″ s. š., 141°19′56″ v. d. |
| 4 | Moskovskaja Olympiada [1] | 2839 | 2A | centrální | Berill | 62°25′31″ s. š., 141°18′59″ v. d. |
| 5 | Nikišova [1] | 2820 | 1B, 2A | centrální | rozvodí Delkju - Azejkan | 62°18′46″ s. š., 141°25′27″ v. d. |
| 6 | Demokratičeskaja Rossija [2] | 2819 | 2A | jižní | Judomský hřbet | 62°2′41″ s. š., 141°22′8″ v. d. |
| 7 | 2810 | 2810 | 2A | jižní | Judomský hřbet | 62°9′56″ s. š., 141°18′34″ v. d. |
| 7 | Pik Moskovskij [2] | 2810 | 1B | centrální | Berill | 62°22′48″ s. š., 141°20′3″ v. d. |
| 9 | Soguru-Chaja [1] | 2798 | 2A | jižní | Judomský hřbet | 62°4′4″ s. š., 141°20′50″ v. d. |
| 10 | Palatka [1] | 2797 | 1B, 2A | severní | Palatka | 62°43′22″ s. š., 140°37′56″ v. d. |
| 10 | 2797 | 2797 | 2A | severní | Mus-Chaja | 62°34′4″ s. š., 140°51′21″ v. d. |
Zalednění editovat
V pleistocenních glaciálech pokrývalo pohoří Suntar-Chajata, spolu s okolními pohořími, štítové zalednění kordillerského typu. Tento štítový ledovec zřejmě obkružoval celé Ochotské moře a stékal až k jeho pobřeží, sněžná čára byla velmi nízko.[3] Plocha štítového ledovce pokrývajícího pohoří Suntar-Chajata, Verchojanské a Čerského, byla 1 240 000 km2.[4]
V dnešní době se v pohoří nachází už pouze horské zalednění. Celkem je zde 208 ledovců o celkové ploše 201,6 km2. Největší z nich dosahuje délky 7,2 km a plochy 7,5 km2, většinou však mají délku do 3 km. Nadmořská výška sněžné čáry se pohybuje mezi 2230 a 2440 metry nad mořem, její střední hodnota je 2350 m n. m. Splazy ledovců dotékají nejčastěji do výšky 2120 m n. m.[5]
Celé pohoří je v oblasti souvislého permafrostu. Při vodních tocích jsou v některých místech rozsáhlé naledě.
Největší ledovce pohoří [1] editovat
| Název | Délka (km) | Plocha (km2) | Masiv | Horský uzel | poloha |
|---|---|---|---|---|---|
| bezejmenný (147) | 7,2 | 7,5 | jižní | Judomský hřbet | 62°4′ s. š., 141°20′ v. d. |
| Palatka | 5,4 | 4,4 | severní | Palatka | 62°44′ s. š., 140°38′ v. d. |
| Berill | 5,3 | 6,9 | centrální | Berill | 62°23′ s. š., 141°17′ v. d. |
| bezejmenný (148) | 5,2 | 3,9 | jižní | Judomský hřbet | 62°4′ s. š., 141°22′ v. d. |
| Bolšoj Mus-Chaja | 4,9 | 4,3 | severní | Mus-Chaja | 62°36′ s. š., 140°54′ v. d. |
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g h i j k SEDOV, R.V. Chrebet Suntar-Chajata. Severo-vostok Rossii. Moskva: Sovětskij sport, 2001. Dostupné online. S. 352. (rusky)
- ↑ a b CHARČENKO, A.F. Zpráva o pěším a vodním pochodu 6. kategorie, provedeném v červenci-srpnu roku 1990 skupinou turistů Krasnogvardějského RTK Moskva po Jakutsku v oblasti hřebenů Suntar-Chajata a Judomského [online]. Moskva: www.skitalets.ru, 2006 [cit. 2012-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-03. (rusky)
- ↑ GROSSWALD, Mikhail G. Late-Weichselian Ice Sheets in Arctic and Pacific Siberia. Quaternary International. 1998, čís. 45–46, s. 3–18. (anglicky)
- ↑ MARCINEK, Joachim. Gletscher der Erde. Leipzig: Edition Leipzig, 1984. S. 214. (německy)
- ↑ DOLGUŠIN, L.D.; OSIPOVA, G.B. Ledniki. Moskva: Mysl, 1989. S. 447. (rusky)
Literatura editovat
- SLEPCOV, I. Chrebet Suntar-Chajata [online]. Sankt Petěrburg: www.skitalets.ru, 2001 [cit. 2012-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-28. (rusky)
- GAMOV, A.G. Otčet o pěšechodnom turistickom putešestvii pjatoj kategorii složnosti po južnoj Jakutii [online]. Gorkij: Gorkovskij oblastnyj sovět po turismu i ekskursijam, 1975 [cit. 2012-08-01]. Dostupné online. (rusky)
- MASLOV, D. Po kriogenommu nagorju. Pěškom i po vodě (31.07.2009 - 19.08.2009) [online]. butter-walk.narod.ru, 2010 [cit. 2012-08-01]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Suntar-Chajata na Wikimedia Commons
