Sung Lien
Sung Lien (čínsky pchin-jinem Sòng Lián, znaky 宋濂; 1310–1381) byl za vlády dynastie Jüan jedním z představitelů neokonfuciánské školy ťin-chua. Později se stal literárním a politickým poradcem Ču Jüan-čanga, zakladatele a prvního císaře říše Ming.
| Sung Lien | |
|---|---|
 Portrét Sung Liena | |
| Narození | 1310 Pchu-ťiang, Če-ťiang |
| Úmrtí | 1381 |
| Země | říše Jüan, říše Ming |
| Povolání | úředník |
| Znám jako | státník, neokonfuciánský filozof |
| Nábož. vyznání | konfucianismus |
| Choť | Jia Zhuan[1] |
| Děti | Song Sui[1] Song Zan[1] Song Zan[1] |
| Rodiče | Song Wenzhao[1] a Chen Xianshi[1] |
| Příbuzní | Song Yi[1], Song Qing[1] a Song Ke[1] (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jména editovat
Sung Lien používal zdvořilostní jméno Ťing-lien (čínsky pchin-jinem Jǐnglián , znaky 景濂) a pseudonym Čchien-si (čínsky pchin-jinem Qiánxī , znaky zjednodušené 潜溪, tradiční 潜溪). Obdržel posmrtné jméno Wen-sien (čínsky pchin-jinem Wénxiàn , znaky zjednodušené 文宪, tradiční 文憲).
Život editovat
Sung Lien pocházel z čeťiangského okresu Pchu-ťiang. Studoval konfuciánství, u úřednických zkoušek neuspěl, nicméně roku 1349 získal místo v akademii Chan-lin. Roku 1356 odešel do ústraní.[2] Jeho pověst učence mu později dopomohla k místu inspektora konfuciánských škol. Byl zastáncem synkretické jednoty „tří učení“ (konfuciánství, buddhismu a taoismu).[2]
Po roce 1360 se přidal na stranu protimongolského povstalce Ču Jüan-čanga, jednoho z válečníků povstání rudých turbanů, který v Nankingu budoval vlastní režim nezávislý na mongolské říši Jüan. Roku 1368 se Ču Jüan-čang prohlásil císařem nové říše Ming.
Jako hlava Historického úřadu mingské vlády řídil kompilaci oficiálních dějin dynastie Jüan – Jüan š’, důležitého pramene pro poznání dějin Číny, Mongolska a přilehlých oblastí. Sestavení Jüan š’, pod dozorem mingské vlády, bylo dokončeno roku 1370. Dílo zakotvilo oficiální výklad dějin předešlé dynastie. Pod Sungovým vedením byla změněna stará konfuciánská historiografická tradice a prosazen nový přístup předpokládající při řízení lidských záležitostí přihlédnutí stejně tak k historické zkušenosti, jako k učení velkých konfuciánských klasiků.
Zemřel na cestě do vyhnanství, jeho vnuk totiž patřil mezi osoby postižené v souvislosti s aférou Chu Wej-junga, což s sebou neslo trest pro celou rodinu.[2] Dotyčný vnuk byl popraven, Sung Lienův život zachránila intervence císařovny Ma a korunního prince Ču Jün-wena.[3]
Za své zásluhy byl poctěn posmrtným jménem Wen-sien (čínsky pchin-jinem Wénxiàn , znaky zjednodušené 文宪, tradiční 文憲),
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Song Lian na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i Biografická databáze čínských historických postav.
- ↑ a b c LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 313–314.
- ↑ DITMANSON, Peter. Fang Xiaoru: Moralistic Politics in the Early Ming. In: HAMMOND, Kenneth James. The Human Tradition in Premodern China. Wilmington, Del: Scholarly Resources, 2002. ISBN 0842029591, ISBN 9780842029599. S. 127–142, na s. 133. (anglicky)
Literatura editovat
- LANGLOIS, John D. Song Lian and Liu Ji in 1358 on the Eve of Joining Zhu Yuanzhang. Asia Major. Third series. 2009, roč. 22, čís. 1, s. 131–162. Dostupné online. (anglicky)
- BOYD, Kelly. Encyclopedia of Historians and Historical Writing. [s.l.]: Taylor & Francis, 1999. 1700 s. ISBN 1884964338.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sung Lien na Wikimedia Commons
