Wikipedie

Streptosolen Jamesonův

druh rostliny

Streptosolen Jamesonův[1] (Streptosolen jamesonii) je druh rostliny z čeledi lilkovité a jediný druh rodu streptosolen. Je to stálezelený keř s jednoduchými střídavými listy a pohlednými, žlutými až oranžovými květy, které opylují zejména kolibříci. Plodem je tobolka. Je to endemit jihoamerických And a přirozeně se vyskytuje pouze v Peru a Ekvádoru. V tropických a subtropických zemích bývá pěstován jako okrasný keř a v horských oblastech místy zdomácněl.

Jak číst taxoboxStreptosolen Jamesonův
alternativní popis obrázku chybí
Streptosolen Jamesonův
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlilkotvaré (Solanales)
Čeleďlilkovité (Solanaceae)
Rodstreptosolen (Streptosolen)
Miers
Binomické jméno
Streptosolen jamesonii
Miers, 1850
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Streptosolen ve venezuelských horách

Popis editovat

Streptosolen je stálezelený nebo poloopadavý, drsně chlupatý, hustě větvený keř s dlouhými a úzkými větvemi, dorůstající výšky 1 až 2 metry. Odění se skládá z hojných žláznatých chlupů. Listy jsou střídavé, řapíkaté, 2 až 3 cm dlouhé, s vejčitě eliptickou, celokrajnou, jemně svraskalou čepelí. Květy jsou lehce dvoustranně souměrné, oboupohlavné, pětičetné, stopkaté, resupinátní (otočené o 180 °), asi 2 cm dlouhé, uspořádané v koncových chocholíkovitých vrcholících. Kalich je trubkovitý, zakončený 4 nebo 5 nestejnými zuby. Koruna je zprvu žlutá, později oranžová, nálevkovitá, 20 až 30 mm dlouhá, se zelenavou, ve spodní části spirálovitě stočenou korunní trubkou a krátce pětilaločným lemem. Tyčinky jsou pouze 4, horní pár má zkrácené nitky a drobnější prašníky než spodní pár. Semeník je svrchní, v horní části pýřitý. Nese dlouhou, místy krabatou čnělku zakončenou dvourohou bliznou. Kolem báze semeníku je kruhovité nektárium. Plodem je kulovitá až vejcovitá, asi 5 mm velká tobolka obsahující mnoho podlouhle hranatých semen.[2][3][4][5]

  •  
    Olistění streptosolenu
  •  
    Květenství streptosolenu

Rozšíření editovat

Streptosolen je endemit jihoamerických And. Přirozeně se vyskytuje v Ekvádoru a Peru,[6] činností člověka se však rozšířil i do Kolumbie, Venezuely a Bolívie Je to charakteristický druh řídké křovinné vegetace v suchých vnitroandských údolích v nadmořských výškách od 1500 do 3500 metrů. Místy zasahuje i do spodních pater alpínského biotopu páramo (tzv. subpáramo) nebo roste v řídkých montánních stálezelených či poloopadavých lesích. Vyskytuje se také v sekundární a narušené vegetaci.[7][5][8][9][10] Jako okrasná rostlina byl introdukován i do jiných horských oblastí tropů, zejména do Afriky, Střední Ameriky, východního Himálaje a Indočíny.[6]

Ekologické interakce editovat

 
Drvodělka na květech streptosolenu

Za hlavní opylovače streptosolenu jsou považováni kolibříci. O vazbě na kolibříky svědčí kromě barvy a morfologie květů i tvorba hojného nektaru a pouze slabě vonné květy.[11] Květy vyhledává v severních oblastech Jižní Ameriky například kolibřík Poortmanův (Chlorostilbon poortmani).[12] Často je navštěvují také motýli.[13] Bylo zjištěno, že květy jsou schopny zpětného vstřebávání nevyužitého nektaru.[14]

Obsahové látky editovat

Streptosolen obsahuje podobně jako většina jiných lilkovitých rostlin alkaloidy, z nichž bývá uváděn zejména anabasin, alkaloid strukturně blízký nikotinu a známý například z tabáku. Rostlina obsahuje také steroidy (sapogenin).[15]

  •  
    Strukturní vzorec alkaloidu anabasinu

Taxonomie editovat

Rod Streptosolen je v rámci čeledi Solanaceae řazen do podčeledi Cestroideae a tribu Browallieae. Nejblíže příbuzným rodem je Browallia. Rostlina byla poprvé popsána Georgem Benthamem v roce 1846 jako Browallia jamesonii, 4 roky později ji John Miers přeřadil do nového rodu Streptosolen.[16]

 
Streptosolen jako okrasný keř na Kanárských ostrovech

Význam a pěstování editovat

Streptosolen je v tropech a subtropech pěstován jako okrasný keř. V klimaticky příhodných oblastech kvete po celý rok. Vyžaduje plné slunce a výživnou, dobře propustnou, neutrální zeminu. Je odolný vůči suchu. Mimo vegetační období by měla být zálivka omezená. Na jaře nebo po odkvětu je vhodné zastřihnout staré, odkvetlé výhony. Množí se v létě měkkými nebo polovyzrálými řízky. Při pěstování ze semen trvá dlouho, než rostliny poprvé vykvetou.[17][13] Není mrazuvzdorný, i když slabý mráz přečkat může (zóna odolnosti 9b až 11).[13] V oblastech mírného pásu je možno jej pěstovat jako kbelíkovou rostlinu. V českých botanických zahradách se s ním lze setkat jen zřídka. Je uváděn ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji, kde je vysazen v horské sekci skleníku Fata Morgana.[1]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2022-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15. 
  2. ↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 14. Berlin: Springer, 2016. ISBN 978-3-319-28532-0. (anglicky) 
  3. ↑ MACBRIDE, J. Francis. Flora of Peru. Solanaceae. Fieldiana. 1962, čís. 13(5) No. 1. 
  4. ↑ HUNZIKER, Armando T. The Genera of Solanaceae. Liechtenstein: A.R.G. Gantner Verlag K.G., 2001. ISBN 3-904144-77-4. (anglicky) 
  5. ↑ a b LOZANO, Pablo. Especies forestales árboreas y arbustivas de los bosques montanos del Ecuador. Quito: Ministerio del Ambiente del Ecuador, 2015. Dostupné online. (španělsky) 
  6. ↑ a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ OROZCO, C.I.; SARMIENTO, Y. Catálogo de plantas y líquenes de Colombia. Streptosolen [online]. Bogotá: Instituto de Ciencias Naturales, Universidad Nacional de Colombia, 2015 [cit. 2022-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-06. (španělsky) 
  8. ↑ BECK, Erwin et al. Gradients in a tropical mountain ecosystem of Ecuador. Berlin Heidelberg: Springer, 2008. ISBN 978-3-540-73525-0. (anglicky) 
  9. ↑ CAÑAS-VALLE, Gustavo. Orchid trips [online]. Neblina Forest [cit. 2022-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-06. (anglicky) 
  10. ↑ NEILL, David A. Catalogue of the Vascular Plants of Ecuador. Vegetation. [online]. Tropicos. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ COCUCCI, Andrea. Floral mechanisms in the tribe Salpiglossidae (Solanaceae). Plant Systematics and Evolution. 1995, čís. 194. Dostupné online. 
  12. ↑ FIGUEROA, Luis R. Green-tailed Emerald [online]. Macaulay Library. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b c Streptosolen jamesonii care: Learning to grow marmalade bush [online]. Plant Care Today. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ NICOLSON, Susan W.; NEPI, Massimo; PACINI, Ettore (eds.). Nectar and nectaries. [s.l.]: Springer, 2007. ISBN 978-1-4020-5937-7. (anglicky) 
  15. ↑ TETENYI, Peter. A chemotaxonomic classification of the Solanaceae. Annals of the Missouri Botanical Garden. 1987, čís. 74(3). Dostupné online. 
  16. ↑ The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Streptosolen_Jamesonův&oldid=23747158“