Wikipedie

Streptokoková faryngitida

infekční onemocnění

Streptokoková faryngitida neboli streptokokový zánět nosohltanu je onemocnění, které způsobuje bakterie zvaná „streptokok skupiny A”.[1] Streptokokový zánět nosohltanu postihuje nosohltan a krční mandle. Krční mandle jsou dvě žlázy nacházející se v krku na zadní straně dutiny ústní. Zánět nosohltanu může postihnout i hrtan (larynx). K běžným příznakům patří horečka, bolesti v krku a zduřelé žlázy (zvané mízní uzliny) na krku. Streptokokový zánět nosohltanu je příčinou 37 % onemocnění doprovázených bolestí v krku u dětí.[2]

Streptokoková faryngitida
Případ pozitivního výskytu kultury bakterií streptokokové faryngitidy u šestnáctiletého jedince s typickým hnisem na krčních mandlích.
Případ pozitivního výskytu kultury bakterií streptokokové faryngitidy u šestnáctiletého jedince s typickým hnisem na krčních mandlích.
Základní údaje
Původcestreptokok
Klasifikace a externí odkazy
MedlinePlus000639

Choroba se šíří prostřednictvím blízkého kontaktu s nemocnou osobou. Pokud si chce lékař být jist, že nemocný skutečně trpí streptokokovým zánětem nosohltanu, je zapotřebí provést takzvaný stěr z krku. I bez tohoto testu však lze zjistit, zda je pravděpodobné, že nemocný streptokokovým zánětem nosohltanu opravdu onemocněl – a to na základě typických příznaků. Nemocnému mohou pomoci antibiotikum, léky zabíjející bakterie. Většinou se spíše než ke zkrácení doby nemoci používají k prevenci takových komplikací, jako je například revmatická horečka.[3]

Chorobné znaky a příznaky editovat

Obvyklými příznaky streptokokového zánětu nosohltanu jsou bolesti v krku, horečka vyšší než 38 °C, hnis (žlutá či zelená tekutina tvořená odumřelými bakteriemi a bílými krvinkami) na mandlích a zduřelé mízní uzliny.[3]

Objevit se mohou i jiné příznaky, jako například:

U osoby trpící streptokokovým zánětem nosohltanu se příznaky projeví od jednoho do tří dnů poté, kdy přišla do kontaktu s nemocným.[3]

  •  
    Příklad streptokokového zánětu nosohltanu. Povšimněte si zvětšených krčních mandlí pokrytých bílým hnisem.
  •  
    Příklad streptokokového zánětu nosohltanu. Povšimněte si malých zarudlých teček. Tato vyrážka je neobvyklým, avšak specifickým příznakem.[3]
  •  
    Příklad streptokokového zánětu nosohltanu u osmiletého dítěte. Povšimněte si zvětšených mandlí vzadu v krku, pokrytých bílým hnisem.

Příčina editovat

Streptokokový zánět nosohltanu způsobuje bakterie zvaná beta-hemolytický streptokok skupiny A (group A streptococcus neboli tzv. GAS bakterie).[6] Bolesti v krku však mohou způsobit i jiné bakterie a viry.[3][5] K nákaze dochází po přímém, blízkém kontaktu s nemocnou osobou. Nemoc se snadněji šíří v přelidněném prostředí.[5][7] Typickým příkladem shromáždění většího počtu lidí v malém prostoru je například armáda nebo školy. GAS bakterie mohou vyschnout na prach, potom jsou ale lidem neškodné. Pokud jsou udržovány ve vlhkém prostředí, přežívaji až 15 dnů.[5] Bakterie ve vlhkém stavu lze najít na předmětech, jako jsou například zubní kartáčky. Tyto bakterie mohou přežívat i v jídle – k tomu však dochází velice zřídka. Lidé se pak mohou po požití takového jídla nakazit.[5] U dvanácti procent dětí se GAS bakterie normálně vyskytují v jejich hltanu, přesto tyto děti nevykazují žádné příznaky onemocnění.[2]

Diagnóza editovat

Modifikovaná Centorova škála
Body Pravděpodobnost nákazy streptokokem Léčba
1 či méně <10 % Není třeba provádět stěr z krku ani nasadit antibiotika
2 11–17 % Léčba antibiotiky vychází z výsledků stěru z krku nebo rychlého testu k detekci antigenů streptokoka (RADT)
3 28–35 %
4 nebo 5 52 % Léčba antibiotiky zahájena bez provedení stěru z krku


Seznam zvaný modifikovaná Centorova škála (modified Centor score) pomáhá lékařům určit, jak léčit nemocné trpící bolestmi v krku. Centorova škála má pět klinických stupňů a naznačuje pravděpodobnost toho, zda nemocný trpí streptokokovým zánětem nosohltanu.[3]

Každému z následujících kritérií je přiřazen jeden bod:[3]

  • Absence kašle
  • Zduřelé mízní uzliny nebo mízní uzliny bolestivé na dotek
  • Tělesná teplota vyšší než 38 °C
  • Hnis na krčních mandlích nebo zduřelé krční mandle
  • Věk nižší než 15 let (jeden bod se odečítá, pokud je nemocný starší 44 let)

Laboratorní testy editovat

Stěr z krku je hlavní metodou,[8] ke zjištění, zda nemocný trpí streptokokovým zánětem nosohltanu. Tento test je správný v 90 až 95 % případů.[3] Existuje i jiný test, zvaný rychlý test na přítomnost streptokoka neboli RADT. Rychlý test na přítomnost streptokoka je rychlejší než stěr z krku, nemoc však určí správně jen v 70 % případů. Oba testy mohou prokázat, kdy nemocný streptokokovým zánětem nosohltanu netrpí; správnost je přitom 98 %.[3]

Rychlý test na přítomnost streptokoka nebo stěr z krku mohou prokázat, zda nemocná osoba trpí streptokokovým zánětem nosohltanu.[9] Lidé bez příznaků by ale tyto testy podstupovat neměli, protože u některých se streptokokové bakterie vyskytují v nosohltanu normálně a nepůsobí přitom žádné potíže. Takoví lidé léčbu nepotřebují.[9]

Příčiny podobných příznaků editovat

Některé příznaky streptokokového zánětu nosohltanu jsou totožné s příznaky jiných nemocí. Z toho důvodu může být těžké bez stěru z krku nebo rychlého testu na přítomnost streptokoka zjistit, zda nemocný zmíněnou chorobou trpí.[3] Pokud se u nemocného vyskytne horečka a bolesti v krku spojené s kašlem, rýmou, průjmem a pálením a zarudnutím očí, je pravděpodobnější, že se jedná o zánět nosohltanu způsobený viry.[3] Infekční mononukleóza může způsobit zduření mízních uzlin na krku, bolesti v krku a horečku a může být i příčinou zvětšení krčních mandlí.[10] Tuto diagnózu lze stanovit na základě krevního testu. Specifická léčba infekční mononukleózy však neexistuje.

Prevence editovat

Někteří lidé mohou onemocnět streptokokovým zánětem nosohltanu častěji než jiní. Jedním ze způsobů, jak opakovanému onemocnění zabránit, je odstranění krčních mandlí.[11][12] Pokud někdo onemocní streptokokovým zánětem nosohltanu třikrát ročně nebo častěji, je vhodné uvažovat o jejich odebrání.[13] Je však také možné nějakou dobu vyčkat.[11]

Léčba editovat

Streptokokový zánět nosohltanu trvá obvykle bez léčby několik dní.[3] Po zahájení léčby antibiotiky příznaky vymizí až o 16 hodin rychleji.[3] Hlavním důvodem léčby pomocí antibiotik je snaha snížit riziko mnohem závažnějších chorob, například srdeční choroby zvané revmatická horečka nebo hromadění hnisu v krku známého jako retrofaryngeální absces.[3] Antibiotika účinkují velmi dobře, pokud jsou podána během 9 dnů od výskytu prvních příznaků.[6]

Léky proti bolesti editovat

Léky proti bolesti mohou ulehčit bolest způsobenou streptokokovým zánětem nosohltanu.[14] Obvykle se předepisují nesteroidní protizánětlivé léky (tzv. NSAID) nebo paracetamol, známý také jako acetaminofen. Pomoci mohou i steroidy,[6][15] jako je viskózní lidokain.[16] Dospělým může být podáván aspirin. Není vhodné podávat aspirin dětem, neboť u nich zvyšuje pravděpodobnost onemocnění Reyovým syndromem.[6]

Antibiotika editovat

Penicilin V je nejběžnější antibiotikum užívané ve Spojených státech k léčbě streptokokového zánětu nosohltanu. Je populární díky své bezpečnosti, vysoké účinnosti a nízké ceně.[3] V Evropě se za normálních okolností předepisuje amoxicilin.[17] V Indii je mnohem pravděpodobnější, že se u nemocných rozvine revmatická horečka, a z toho důvodu se obvykle injekčně aplikuje lék benzathin penicilin G.[6] Antibiotika snižují průměrnou délku trvání příznaků, jež dosahuje tří až pěti dnů, a sice zhruba o jeden den. Zamezují rovněž šíření choroby.[9] Užívají se zejména k omezení výskytu ojedinělých komplikací, k nimž patří například revmatická horečka, vyrážky nebo infekce různého druhu.[18] Kladné účinky antibiotik vyvažují jejich možné nežádoucí účinky.[5] Zdravým dospělým, kteří na léčbu antibiotiky reagují negativně, nemusí být tyto léky vůbec předepsány.[18] Antibiotika jsou k léčbě streptokokového zánětu nosohltanu užívána častěji, než bychom na základě závažnosti onemocnění a rychlosti, jíž se nemoc šíří, očekávali.[19] Lék erytromycin a další léky, zvané makrolidy, by měly být užívány k léčbě nemocných trpících silnou alergií na penicilin.[3] Lidé s méně závažnými alergiemi mohou užívat cefalosporiny.[3] Streptokokové infekce mohou také způsobit závažné zánětlivé onemocnění ledvin (akutní glomerulonefritida). Antibiotika pravděpodobnost onemocnění touto chorobou nesnižují.[6]

Perspektiva editovat

Příznaky streptokokového zánětu nosohltanu se za normálních okolností zlepší během tří až pěti dnů, a to s léčbou i bez léčby.[9] Léčba antibiotiky snižuje riziko závažnějších chorob a zabraňuje šíření nemoci. Děti se mohou vrátit do školy 24 hodin po užití první dávky antibiotik.[3]

Streptokokový zánět nosohltanu může způsobit následující závažná onemocnění:

Pravděpodobnost onemocnění editovat

Streptokokový zánět nosohltanu řadíme do širší kategorie zánětů nosohltanu neboli faryngitid. Každý rok onemocní ve Spojených státech zánětem nosohltanu přibližně 11 miliónů lidí.[3] Ve většině případů je nemoc způsobena viry. Skupina bakterií zvaná A beta-hemolytický streptokok způsobuje 15 až 30 % zánětů nosohltanu u dětí a 5 až 20 % zánětů nosohltanu u dospělých.[3] Nemoc se nejčastěji objevuje na konci zimního a počátku jarního období.[3]

Reference editovat

  1. ↑ Dorlands Medical Dictionary:streptococcal pharyngitis. www.mercksource.com:80 [online]. 2009-07-06 [cit. 2018-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-06. 
  2. ↑ a b Shaikh N, Leonard E, Martin JM. Prevalence of streptococcal pharyngitis and streptococcal carriage in children: a meta-analysis. Pediatrics. 2010, s. e557–64. DOI 10.1542/peds.2009-2648. PMID 20696723. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v Choby BA. Diagnosis and treatment of streptococcal pharyngitis. Am Fam Physician. 2009, s. 383–90. Dostupné online. PMID 19275067. 
  4. ↑ a b c d Brook I, Dohar JE. Management of group A beta-hemolytic streptococcal pharyngotonsillitis in children. J Fam Pract. 2006, s. S1–11; quiz S12. PMID 17137534. 
  5. ↑ a b c d e f Hayes CS, Williamson H. Management of Group A beta-hemolytic streptococcal pharyngitis. Am Fam Physician. 2001, s. 1557–64. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-16. PMID 11327431. 
  6. ↑ a b c d e f Baltimore RS. Re-evaluation of antibiotic treatment of streptococcal pharyngitis. Curr. Opin. Pediatr.. 2010, s. 77–82. DOI 10.1097/MOP.0b013e32833502e7. PMID 19996970. 
  7. ↑ Lindbaek M, Høiby EA, Lermark G, Steinsholt IM, Hjortdahl P. Predictors for spread of clinical group A streptococcal tonsillitis within the household. Scand J Prim Health Care. 2004, s. 239–43. DOI 10.1080/02813430410006729. PMID 15765640. 
  8. ↑ Smith, Ellen Reid; KAHAN, SCOTT; MILLER, REDONDA G. In A Page Signs & Symptoms. Hagerstown, Maryland: Lippincott Williams & Wilkins, 2008. (In a Page Series). ISBN 0-7817-7043-2. S. 312. 
  9. ↑ a b c d Bisno AL, Gerber MA, Gwaltney JM, Kaplan EL, Schwartz RH; GWALTNEY. Practice guidelines for the diagnosis and management of group A streptococcal pharyngitis. Infectious Diseases Society of America. Clin. Infect. Dis.. 2002, s. 113–25. DOI 10.1086/340949. PMID 12087516. 
  10. ↑ Ebell MH. Epstein-Barr virus infectious mononucleosis. Am Fam Physician. 2004, s. 1279–87. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-24. PMID 15508538. 
  11. ↑ a b Paradise JL, Bluestone CD, Bachman RZ, et al.. Efficacy of tonsillectomy for recurrent throat infection in severely affected children. Results of parallel randomized and nonrandomized clinical trials. N. Engl. J. Med.. 1984, s. 674–83. DOI 10.1056/NEJM198403153101102. PMID 6700642. 
  12. ↑ Alho OP, Koivunen P, Penna T, Teppo H, Koskela M, Luotonen J. Tonsillectomy versus watchful waiting in recurrent streptococcal pharyngitis in adults: randomised controlled trial. BMJ. 2007, s. 939. DOI 10.1136/bmj.39140.632604.55. PMID 17347187. 
  13. ↑ Johnson BC, Alvi A. Cost-effective workup for tonsillitis. Testing, treatment, and potential complications. Postgrad Med. 2003, s. 115–8, 121. PMID 12647478. 
  14. ↑ Thomas M, Del Mar C, Glasziou P. How effective are treatments other than antibiotics for acute sore throat?. Br J Gen Pract. 2000, s. 817–20. PMID 11127175. 
  15. ↑ Effectiveness of Corticosteroid Treatment in Acute Pharyngitis: A Systematic Review of the Literature. [online]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  16. ↑ Generic Name: Lidocaine Viscous (Xylocaine Viscous) side effects, medical uses, and drug interactions [online]. [cit. 2010-05-07]. Dostupné online. 
  17. ↑ Bonsignori F, Chiappini E, De Martino M. The infections of the upper respiratory tract in children. Int J Immunopathol Pharmacol. 2010, s. 16–9. PMID 20152073. 
  18. ↑ a b Snow V, Mottur-Pilson C, Cooper RJ, Hoffman JR. Principles of appropriate antibiotic use for acute pharyngitis in adults. Ann Intern Med. 2001, s. 506–8. Dostupné online. PMID 11255529. 
  19. ↑ Linder JA, Bates DW, Lee GM, Finkelstein JA. Antibiotic treatment of children with sore throat. J Am Med Assoc. 2005, s. 2315–22. Dostupné online. DOI 10.1001/jama.294.18.2315. PMID 16278359. 
  20. ↑ a b UpToDate Inc. [online]. [cit. 2021-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-08. 
  21. ↑ Stevens DL, Tanner MH, Winship J, et al.. Severe group A streptococcal infections associated with a toxic shock-like syndrome and scarlet fever toxin A. N. Engl. J. Med.. 1989, s. 1–7. DOI 10.1056/NEJM198907063210101. PMID 2659990. 
  22. ↑ a b Hahn RG, Knox LM, Forman TA. Evaluation of poststreptococcal illness. Am Fam Physician. 2005, s. 1949–54. PMID 15926411. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Streptokoková_faryngitida&oldid=23344468“