Wikipedie

Strana středu (Island)

Strana středu (islandsky Miðflokkurinn) je liberálně-populistická[5] politická strana na Islandu založená v září 2017.[6][7][8] Oddělila se od Progresivní strany kvůli sporům o vedení, když se dvě frakce rozhodly před parlamentními volbami v roce 2017 spojit v novou stranu. Jedná se o severskou agrární stranu a stejně jako mnoho jiných stran na Islandu je euroskeptická.

Strana středu
Miðflokkurinn
Datum založení24. září 2017
PředsedaSigmundur Davíð Gunnlaugsson
ZakladatelSigmundur Davíð Gunnlaugsson
Rozkol odProgresivní strany
Ideologiekonzervatismus[1][2]
liberalismus[3]
agrarismus[1][2]
populismus[2][3]
Politická pozicestřed[1] až středopravice[4]
Oficiální webhttps://www.midflokkurinn.is/
Zisk mandátů ve volbách
Parlament
2/63
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ideologie editovat

Strana, která se sama prohlašuje za centristickou, se hlásí k liberalismu a populismu.[5] Navrhuje reformu státního bankovního sektoru, zachování státního vlastnictví Landsbankinn a zároveň zpětné získání státního podílu v Arion Bank, kterou ovládají hedgeové fondy,[9] a přerozdělení třetiny jejích akcií mezi Islanďany.[10] Plánuje také prodat stávající vládní podíl ve společnosti Íslandsbanki. Strana podporuje zrušení indexace dluhů a je proti vstupu Islandu do Evropské unie.[11]

Strana také navrhuje zlepšení trajektové dopravy a výstavbu nové univerzitní nemocnice.[12]

Strana se postavila proti legislativě, která by rozšířila právo na potrat až do 22. týdne těhotenství.[13] Strana se postavila proti legislativě, která by umožnila jednotlivcům definovat své vlastní pohlaví.[14] Jeden z členů strany vyzval k výuce názorů popírajících klimatické změny ve veřejných školách.[15] V roce 2021 Sigmundur Davíð vyzval islandskou vládu, aby převzala stejnou azylovou politiku jako Dánsko, tedy aby posílala žadatele o azyl do zemí mimo Evropu, dokud se jejich případ nevyřídí. Uvedl, že cílem této politiky je zajistit, aby do země nikdo nepřišel žádat o azyl.[16]

Podporovatelé editovat

Podle průzkumu, který pro Morgunblaðið provedl v říjnu 2017 Výzkumný ústav sociálních věd Islandské univerzity, získala strana v parlamentních volbách v roce 2016 téměř polovinu podpory od příznivců Progresivní strany, další čtvrtinu od Strany nezávislosti a 13 % od liberální Reformní strany a strany Jasná budoucnost.[17] Sigmundur Davíð tradičně přitahoval podporu díky svým nacionalistickým a populistickým názorům, ačkoli během kampaně v roce 2017 se k nim nevyjadřoval.[18]

Kontroverze editovat

V prosinci 2018 unikla nahrávka, která zachytila čtyři poslance Strany středu, včetně předsedy strany Sigmundura Davíða, jak mluví o ženách a postižené ženě hanlivými výrazy. Skandál byl znám jako Klausturova aféra.[19]

V říjnu 2021 Birgir Þórarinsson, který byl měsíc předtím zvolen na kandidátce Strany středu, oznámil, že opouští Stranu středu a vstupuje do Strany nezávislosti. Jako důvod svého odchodu ze strany uvedl skandál z roku 2018. Po Birgirově přeběhnutí zůstali Straně středu v parlamentu dva členové.[20]

Výsledky voleb editovat

Volby Počet hlasů Hlasy v % Mandáty Změna Vládní angažmá
2017 21 335 10,9
7/63
▬ 7 v opozici
2021 10 879 5,5
3/63
▼ 4 v opozici

Reference editovat

  1. ↑ a b c NORDSIECK, Wolfram. Iceland [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Wahlcheck: Das wollen Islands Parteien [online]. 2021-09-11 [cit. 2022-09-28]. [https:Wahlcheck: Das wollen Islands Parteien //www.dig-bremerhaven-bremen.de/wahlcheck-das-wollen-islands-parteien/ Dostupné online]. (německy) 
  3. ↑ a b Icelandic Parliamentary Election 2017: Party Overview [online]. 2017-10-27 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ Andie Sophia Fontaine. Elections ’17: Who Are Iceland’s Political Parties & Who Will Lead Next?. The Reykjavík Grapevine [online]. 2017-10-30 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Icelandic Parliamentary Election 2017: Party Overview [online]. 2017-10-27 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Anna Lilja Þórisdóttir. Flokkur Sigmundar heitir Miðflokkurinn og býður fram undir X-M [online]. 2017-09-28 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (islandsky) 
  7. ↑ Iceland Goes to Polls Amid Scandals, Disgust and Distrust. The New York Times [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ BENJAMIN, Gabríel. Miðflokkurinn er stærsta [online]. 2018-06-21 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (islandsky) 
  9. ↑ Ragnhildur Sigurdardottir. Icelanders May Look Beyond Scandal to Vote With Their Wallets. Bloomberg [online]. 2017-10-27 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ Iceland’s ex-leader poised for political resurrection. Politico [online]. 2017-10-27 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ Ragnhildur Sigurdardottir. A Guide to the Parties in Iceland’s Nail-Biter Election [online]. Bloomberg, 2017-10-24 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ Birgir Þórarinsson: Til Eyjamanna. Eyjafréttir [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (islandsky) 
  13. ↑ Sjö karlkyns þingmenn Sjálfstæðisflokks sátu hjá í atkvæðagreiðslu um þungunarrof - Vísir [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ Krafðist þess að frumvarp um kynrænt sjálfræði yrði tekið af dagskrá [online]. 2019-06-13 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  15. ↑ Þingmaður Miðflokks vill láta kenna sjónarmið afneitunarsinna í loftslagsmálum í grunnskólum [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (islandsky) 
  16. ↑ Spyr hvort Ísland fari leið Dana í málum hælisleitenda [online]. 2021-06-03 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (islandsky) 
  17. ↑ Baráttan verður snörp. Morgunblaðið [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (islandsky) 
  18. ↑ Sig­mundur vekur Ingu frá þing­mennsku­draumum [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (islandsky) 
  19. ↑ Iceland scandal over MPs' crude and sexist bar talk [online]. BBC [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  20. ↑ Switches Parties Two Weeks After Election [online]. 2021-10-11 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Strana_středu_(Island)&oldid=22212975“