Staré číslování evropských mezinárodních silnic

seznam na projektech Wikimedia

Číslování evropských mezinárodních silnic, zaváděné od 60. let, prošlo v 80. letech radikální reformou, která nepřevzala z původního systému v zásadě nic (pouze dva dlouhé úseky silnic E4 a E6 ve Skandinávii zůstaly z praktických důvodů očíslovány stejně). Evropské silnice byly ve starém systému rozloženy na kontinentu méně rovnoměrně než v novém, nejvyšší hustota byla v oblasti Beneluxu a okolí a síť byla celkově řidší. Číslování se provádělo méně systematicky, beze snahy o dodržování struktury, páteřní silnice měly čísla od 1 do 27 a ostatní 31 a výše. Doplňkové evropské silnice II. třídy nebyly zavedeny.

Územím dnešního Česka procházely staré evropské silnice E7, E12, E14, E15, E16, E84 a E85.

Následující seznam ukazuje průběh evropských mezinárodních silnic podle starého číslování. Státy jsou uvedeny podle tehdejšího stavu (60.–80. léta). Sovětský svaz se systému účastnil pouze výběrově, většina tras vedených tímto směrem končila na jeho hranici. Trasy nebyly vůbec vedeny přes Albánii, Irsko, Island a většinu evropských ministátů. Oproti současnému systému však do sítě bylo zahrnuto Lichtenštejnsko.

Páteřní silnice editovat

E 1–9 editovat

E 10–19 editovat

E 20–27 editovat

Odbočky a propojky editovat

E 31–39 editovat

E 40–49 editovat

E 50–59 editovat

E 60–69 editovat

E 70–79 editovat

E 80–89 editovat

E 90–99 editovat

E 100– editovat

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • Autoatlas Európy. Slovenská kartografia, n.p. Bratislava 1982.
  • Románia autótérképe + Bulgária autótérképe 1:1 000 000. Kártografiai vállalat Budapest 1975.
  • Der Grosse Europa Atlas. Mairs geographischer Verlag, Stuttgart 1967.

Související články editovat