Stanislav Feikl
Stanislav Feikl (12. listopadu 1883 Dolní Sytová[1] – 7. ledna 1933 Praha[pozn. 1]) byl český akademický malíř krajinář a portrétista.[4]
| Stanislav Feikl | |
|---|---|
 Akademický malíř Stanislav Feikl | |
| Narození | 12. listopadu 1883 Dolní Sytová  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. ledna 1933 (ve věku 49 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malíř |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Život a dílo editovat
Pocházel z chudé chalupnické rodiny v Podkrkonoší. Studoval na pražské umělecko-průmyslové škole před r. 1905 a po I. sv. válce u profesora Vratislava Nechleby na Akademii výtvarných umění v Praze. Ani v jednom případě však není uveden mezi absolventy těchto uměleckých škol. Jeho starší bratr František Feikl (1877–1910) byl rovněž malířem – impresionistou, byť méně známým. Spáchal sebevraždu v r. 1910. [5]
V roce 1911 se Stanislav Feikl oženil s Růženou Mansfeldovou (nar. 1878) z Bubenče. Ateliér měl nejdříve na rohu Vinohradské a Budečské nad kavárnou Nizza. Pro inspiraci prostupně procestoval Rusko, Turecko, Dalmácii a severní Itálii.
V r. 1906 vystavoval s bratrem Františkem na Výstavě mladého umění v Jičíně. V r. 1907 ku příležitosti otevření Městského divadla na Vinohradech vystavoval s vinohradskými výtvarníky pod patronací Měšťanské besedy vinohradské. V r. 1914 obdržel Turkovu cenu a Moderní galerie od něj zakoupila obraz s pražským motivem. Před I. sv. válkou pravidelně vystavoval na Výročních výstavách Krasoumné jednoty v Rudolfínu. Zřejmě od r. 1914 byl členem Jednoty umělců výtvarných, se kterou vystavoval i v Londýně, Bergenu a v Oslo.
V r. 1915 poprvé souborně vystavoval v Rubešově salonu v Praze (30 obrazů). Zlatá Praha reprodukovala jeho obraz Anežský dvůr. Pozornost této výstavě ve svých referátech ve Zlaté Praze a v Národních listech věnoval K. B. Mádl. Kladně hodnotil jeho obrazy Podzim a Melantrichova ulice a dále psal: „Slavíčkovy stopy snadno objevíme v mnoha pohledech pražských, v nichž Feikl takřka hledá a vidí Slavíčkovýma očima jak liniové konfigurace, tak barvy, tóny, jejich sílu a míru i skladnost.“
V r. 1916 v Beránkově obchodním domě na Vinohradech se účastnil výstavy „Naše Praha v umění výtvarném“. V r. 1917 vystavoval u Rubeše společně s Cínou Jelínkem obrazy na téma „Zima v Krkonoších“. Český svět z této výstavy reprodukoval jeho dva obrazy Z Benecka. V r. 1920 podniká malířskou cestu do Tater s Otou Bubeníčkem, Cínou Jelínkem a Vítem Skálou, následně společně vystavovali v Praze. Český svět z této výstavy reprodukoval jeho obrazy Lomnický štít a Ze Štrby. V r. 1925 vystavoval v Museu Hradce Králové se sochařem J. Pašou. V r. 1926 po přestálé těžké nemoci maloval portrét prezidenta Masaryka pro Moravskou Ostravu. Samostatně opětovně vystavoval v Rubešově salonu v Praze v l. 1923 a 1929.
Méně znám je svými ženskými portréty, včetně aktů. Některé jeho akty v pastelu i oleji prozrazující školu V. Nechleby reprodukoval v první polovině dvacátých let Český svět a Zlatá Praha, např. Půlakt, Studie a Akt před zrcadlem. V rámci II. výstavy vinohradských výtvarníků představil svoji Studii dívky. Mck ve Zlaté Praze (15. 6. 1922) píše „Studie dívky je malířská studie vzácné delikátnosti, kde světlo hraje po tvarech v bohatě odstíněné stupnici, davajíc jim krásu snu i tryskajícího života.“
St. Feikl rovněž maloval impresionistické obrazy z jihočeského Doudlebska. V r. 1930 vychází kniha Jana Petra „Doudlebským krajem“ s jeho reprodukcemi.
Na sklonku života pobýval u svého syna v Mostecké ulici na Malé Straně, v jejímž okolí dlouhá léta čerpal své pražské motivy.
Zemřel roku 1933 raněn mrtvicí a byl pohřben v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově v Praze. Stanislav Feikl je i dnes znám především svými obrazy staré Prahy, které maloval pod vlivem Antonína Slavíčka. Jan Petr ve své vzpomínce napsal: „Maluje staropražská zákoutí a dvory, bizarní střechy s arkýři a věžičkami, kostely, ulice a trhy na náměstích, dovede dáti tomu všemu onu zvláštní náladu a patinu svým osobitým koloritem, měkkým, jakoby zastřeným.“
Galerie editovat
-
Stanislav Feikl Pražské Židovské město (1910) -
Stanislav Feikl Večerní Praha -
Stanislav Feikl Pražské panorama -
Stanislav Feikl Večer v zasněžené Praze -
Stanislav Feikl Pohled z Vrtbovské zahrady -
Stanislav Feikl Chrám sv. Mikuláš -
Stanislav Feikl Svatý Mikulaš z Vrtbovské zahrady -
Stanislav Feikl Pražské střechy (asi 1931) -
Stanislav Feikl Pohled ze zahrady Na Valech -
Stanislav Feikl Pohled na Karlův most a Hradčany -
Stanislav Feikl Masarykovo náměstí v Ostravě -
Stanislav Feikl Pobřeží Dalmacie -
Stanislav Feikl Cesta v lese -
Stanislav Feikl Tání pod horami -
Stanislav Feikl Letní krajina -
Stanislav Feikl Dívčí poloakt -
Stanislav Feikl Akt s křeslem -
Stanislav Feikl Akt dívky
_-_Akt_s_k%C5%99eslem.jpg)
Odkazy editovat
Poznámky editovat
Reference editovat
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1866-1893 v Dolní Sytové, sign.5686, ukn 5717, str. 330. Dostupné online.
- ↑ Denní zprávy:Stanislav Feikl.... Lidové noviny. 1933-01-10, s. 5. Dostupné online.
- ↑ PETR, Jan. Za malířem a dobrým člověkem. Venkov. 1933-11-22, s. 2. Dostupné online po registraci. Dostupné online.
- ↑ Nový velký ilustrovaný slovník naučný, svazek VII., Elektrické visuté dráhy-Fuscamin. Praha: Gutenberg, 1930. 339 s. Dostupné online. S. 169.
- ↑ Archivovaná kopie. www.muzeumsemily.eu [online]. [cit. 2010-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-22.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanislav Feikl na Wikimedia Commons - Stanislav Feikl v informačním systému abART
Literatura editovat
- Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha: Rudolf Ryšavý, 1936.
- Petr, Jan: Za malířem dobrým člověkem. Venkov, roč. 28, č. 273, 22. 11. 1933, s. 2.
- Mádl, K. B.: Stanislav Feikl. Národní listy, roč. 55, č. 121, 2. 5. 1915, s. 9.
- Mádl, K. B.: Výstava St. Feikla. Zlatá Praha, roč. 32, č. 29, 30. 4. 1915, s. 344.
- -t-: U mistra Feikla v ateliéru. Národní listy, roč. 66, č. 261, 23. 9. 1926, s.3.