Stanisław Witkiewicz

Stanisław Witkiewicz (21. května 1851, Poszawsze5. září 1915, Lovran) byl polský malíř, architekt, spisovatel a teoretik umění narozený na území dnešní Litvy. V malířství byl stoupencem realismu. V architektuře byl popularizátorem tzv. zakopanského stylu, což byl pokus o vytvoření národního architektonického stylu opřeného o tradice lidové architektury.[2] Byl otcem slavného spisovatele Stanisława Ignacyho Witkiewicze.

Stanisław Witkiewicz
Narození21. května 1851
Pašiaušė
Úmrtí5. září 1915 (ve věku 64 let)
Lovran
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníCmentarz Zasłużonych na Pęksowym Brzyzku
Alma materAkademie výtvarných umění v Mnichově
Povolánímalíř, architekt, spisovatel a kritik umění
OceněníKříž nezávislosti
ChoťMaria Witkiewiczowa
DětiStanisław Ignacy Witkiewicz[1]
RodičeIgnacy Witkiewicz a Elwira Szemiot
RodWitkiewicz family of the Nieczuja coat of arms
PodpisStanisław Witkiewicz – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Pocházel ze šlechtické rodiny. Zúčastnil se lednového povstání, již ve dvanácti letech sloužil jako kurýr a zásobovač partyzánských jednotek. Povstání se účastnila celá jeho rodina. Po porážce povstání byli odsouzeni k vyhnanství v Tomsku.[3] Stanisław zůstal v Tomsku až do roku 1868. Poté vystudoval malířství na Carské akademii výtvarných umění v Petrohradě (1869–1871) a na Akademii výtvarných umění v Mnichově (1872–1875). V Mnichově onemocněl tuberkulózou. V roce 1875 se vrátil do Varšavy, kde spolu s Adamem Chmielowským, Józefem Chełmońskim a Antonim Piotrowským založil malířský ateliér v hotelu Europejski. Witkiewicz také navázal kontakt s mnoha umělci jako byla herečka Helena Modrzejewska (jež vedla ve Varšavě proslulý salón), nebo spisovatelé Bolesław Prus a Henryk Sienkiewicz. Ten mu poskytl finanční prostředky ve formě stipendia, aniž by o tom Witkiewicz věděl. Do roku 1890 žil ve Varšavě, poté odjel na dva roky do ciziny (1881-1882), žil v Mariánských Lázních, Meranu a Mnichově. Od roku 1884 byl uměleckým ředitelem literárního a uměleckého týdeníku Wędrowiec, kde v sérii článků zformuloval svou uměleckokritickou koncepci. Tyto texty byly shrnuty zejména v knize Sztuka i krytyka u nas. V roce 1890 se usadil v Zakopaném, kde fascinován místním lidovým uměním vytvořil teorii tzv. zakopaného stylu a začal se věnovat architektuře.[4] Výsledkem bylo několik staveb, historiky architektury dodnes ceněných - zejm. vila Koliba (1891–1892), vila Pod Jedlami (1897) a Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v obci Jaszczurówka (1904–1907). Zakopanému a Tatrám byla věnována z velké části i jeho literární činnost, k nejvýznamnějším patří reportážní román V průsmyku (Na przełęczy) z roku 1891. Zachytil zde řadu tatranských legend. Tatranskému umění se věnoval i teoreticky, v díle Sztuki piękne pod Tatrami. Jinak se věnoval problémům náboženství, etiky a národní identity, v úvahových spisech jako Chrześcijaństwo i katechizm, Wallenrodyzm czy znikczemnienie nebo Życie, etyka, rewolucja.[5] Zemřel na tuberkulózu během cesty do Chorvatska. Jeho tělo bylo převezeno do Polska a pohřbeno v Zakopaném.

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Union List of Artist Names. 16. června 2009. Dostupné online. [cit. 2021-05-21].
  2. Stanisław Witkiewicz – nie tylko ojciec Witkacego. Polskieradio.pl [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (polsky) 
  3. BUDZYŃSKA, Natalia. Cały świat w dzikiej duszy – biografia Stanisława Witkiewicza. Niezlasztuka.net [online]. 2023-03-17 [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. 
  4. Stanisław Witkiewicz. Portaltatrzanski.pl [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (polsky) 
  5. Stanisław Witkiewicz (8.05.1851—5.09.1915). Culture.pl [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanisław Witkiewicz na Wikimedia Commons