Spolek výtvarných umělců Mánes

sdružení výtvarníků

Spolek výtvarných umělců Mánes (SVU Mánes, Mánes) byl založen v roce 1887, jeho účelem bylo diskutovat a přednášet o umění, jak českém tak evropském, vydávat časopisy Volné směry (1897–1949), Styl (1909–1913, 1920–1938), umělecké publikace a pořádat výstavy.

Spolek výtvarných umělců Mánes
Vodárenská věž a pod ní bílá funkcionalistická budova Spolku výtvarných umělců Mánes
Vodárenská věž a pod ní bílá funkcionalistická budova Spolku výtvarných umělců Mánes
Vznik1887
Právní formaspolek
SídloSpálená 82/4, Praha, 110 00, Česko (Dům Diamant)
LídrIvan Exner (od 2015)
Oficiální webwww.svumanes.cz
Datová schránkaanrvsyx
IČO00269824 (VR)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Palác Diamant v Lazarské ulici, sídlo galerie S.V.U. Mánes
 
Funkcionalistický komplex Mánes nad Vltavou
 
Pohled do interiéru budovy s Národním divadlem v pozadí
 
Večerní Mánes

Přímým předchůdcem byl spolek mladých českých výtvarníků studujících na akademii v Mnichově Škréta. Pro mladé malíře byly tehdejší poměry na pražské Akademii příliš konzervativní[zdroj?] a proto odcházeli studovat do Mnichova a později do Paříže. Mezi členy mnichovského spolku byli například Antonín Hudeček, Luděk Marold, Alfons Mucha, Antonín Slavíček, Joža Uprka.[p 1] Po změně poměrů v Akademii se někteří vrátili do Prahy a stali se zakladateli SVU Mánes.

Iniciátory vzniku spolku Mánes byli malíři Jaroslav Špillar, Karel Záhorský (1870–1902), Jan Minařík a Jan František Gretsch. Po předchozím schválení pražským místodržitelstvím se zakládající schůze konala 27. dubna 1887 v hospodě U Ježíška v pražské Spálené ulici. Spolek se pojmenoval po malíři Josefu Mánesovi. Prvním předsedou byl v nepřítomnosti zvolen Mikoláš Aleš, redaktory se stali Luděk Marold a Theodor Hilšer. Byli zvoleni i další členové výboru.[1]

První výstavou, kterou spolek pořádal, byla v roce 1896 souborná výstava Mikoláše Alše v Topičově salonu.[2]

V roce 1898 proběhla na stejném místě první a druhá členská výstava SVU Mánes, uvedená plakáty Arnošta Hofbauera.[3]

Otevření kulturního obzoru, cesty umělců do zahraničí, zprávy o nich a výstavy přinesly podněty českému umění – jako například secesi, impresionismus, kubismus.

V létě roku 1902 pořádal Mánes výstavu soch Augusta Rodina, výstavu ruského umění v roce 1904, v roce 1905 výstavu maleb Edvarda Muncha, francouzských impresionistů v roce 1907, vedle výstav německého, polského, chorvatského, dánského, anglického umění. Významní umělci a architekti 20. století byli zahraničními členy SVU Mánes. Patřili k nim, kromě Rodina a Muncha, např. Henri Matisse, Pablo Picasso, Marc Chagall, Salvador Dalí, Frank Lloyd Wright, Le Corbusier, Walter Gropius a další. SVU Mánes vydával edici Zlatoroh – sbírka ilustrovaných monografií, kterou vedl Max Švabinský.[4]

Po únoru 1948 byl SVU Mánes v roce 1956 rozpuštěn, na jeho místo funkcionáři komunistického režimu dosadili Český fond výtvarných umění (ČFVU). Tehdy sice už v SSSR, který určoval dění ve svých satelitech, probíhala krátká doba „tání“, ta ale do socialistického Československa dorazila se zpožděním až počátkem 60. let.[5]

Současnost editovat

V roce 1990 byla činnost spolku S.V.U. Mánes obnovena 22 tehdy žijícími členy.[4] Jeho předsedou se stal architekt Jiří Novotný, syn autora projektu budovy SVU Mánes, arch. Otakara Novotného; po smrti arch. Jiřího Novotného, byl jedním z předsedů spolku jeho syn, architekt Tomáš Novotný (v letech 2011–2013), který je i dědicem autorských práv k projektu budovy.[zdroj?] Od roku 2015 je předsedou spolku Ivan Exner.

V důsledku dlouhotrvajících, dosud neukončených, majetkových sporů mezi obnoveným SVU Mánes a Nadací Český fond umění, resp. Nadací českého výtvarného umění, pořádá SVU Mánes výstavy a další kulturní akce v Galerii Diamant, Lazarská č. 82/1, Praha 1.[6] Pro své členy a přátele vydává spolek od roku 1997 Listy S.V.U. Mánes.[4]

Budova spolku Mánes editovat

Související informace naleznete také v článku Budova Spolku výtvarných umělců Mánes.

Šítkovský mlýn na dnešním Masarykově nábřeží v Praze je doložen od 12. století, rozšířen v roce 1495 o vodárnu a Šítkovskou vodárenskou věž. Následující přestavby respektovaly vodárenskou věž s barokní střechou. Vodárna zásobovala čtyři městské kašny.

V letech 19281930 na tomto místě vystavěl spolek Mánes s finanční podporou prezidenta T. G. Masaryka funkcionalistický komplex restaurace, klubovny a výstavní síně, navržený Otakarem Novotným.

Členové editovat

Historický seznam všech řádných členů uvádí spolek na své webové stránce.[7]

V roce 2013 vytvořili bývalí členové SVU Mánes, kteří byli za svou kritiku vyloučeni nebo sami na protest odešli, Volné sdružení M.

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Mikoláš Aleš, který byl zvolen čestným předsedou spolku, žil v Praze.

Reference editovat

  1. BASS, Eduard. Počátky S. V. U. Mánes. S. 90, 92. Volné směry [online]. 1/1931-1932 [cit. 2020-04-02]. S. 90, 92. Dostupné online. 
  2. Jindřich Bořecký, Lucie Gočárová, Václav Špale. Kolik je generací S.V.U. Mánes. Listy S.V.U. Mánes : zvláštní vydání k výstave Mánes Mánesu. 2007, s. 8. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-17.  Archivováno 17. 12. 2014 na Wayback Machine.
  3. ADLEROVÁ, Alena. K počátkům českého plakátu (seznam výstav S.V.U. Mánes v letech 1898–1908 a autorů jednotlivých výstavních plakátů) [online]. Brno: FF MU Brno, 2013-7-4 [cit. 2014-12-18]. Dostupné online. (česky, rusky, německy) 
  4. a b c Spolek Mánes (fakta o spolku Mánes), pořad ČT, 2002
  5. Krátká historie spolku výtvarných umělců Mánes 1887 - 1956. manes-umelcum.tumblr.com [online]. [cit. 2014-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-04. 
  6. Vznik Galerie Diamant. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2014-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-17. 
  7. Historický seznam členů [online]. S.V.U. Mánes. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Spolek výtvarných umělců Mánes 1887–2007, Bořecký J, Gočárová L, Špale V, 2007, 77 s., S.V.U. Mánes, Praha, ISBN 80-254-0738-1
  • Elizabeth Clegg, Art, design and Architecture in Central Europe, 1890-1920, Yale 2006.

Související články editovat

Externí odkazy editovat