Specifická fobie
Specifická fobie je všeobecný termín označující skupinu úzkostných poruch. Projevuje se bezdůvodným nebo nesmyslným strachem spojeným s určitým objektem nebo situací. V důsledku toho se osoba postižená fobií těmto objektům nebo situacím vyhýbá.
Strach nebo úzkost, které obvykle vyústí v panický záchvat, mohou být spuštěny setkáním s obávaným objektem či situací nebo očekáváním tohoto setkání (tzv. anticipační úzkost). V případě dospělých si je většinou osoba fobie vědoma. Přesto je pro ni obtížné kontrolovat úzkost a vyhýbavé chování, ačkoli to může výrazně ovlivnit fungování v běžném životě i fyzické zdraví (hlavně v případě aichmofobie). Počátek fobie bývá v dětství (v dospělosti obvykle spontánně odezní). Příčinou může být vrozená úzkostnost (30–40 % případů) nebo traumatický zážitek.
Typy editovat
Typy fobií podle DSM-IV:
- fobie ze zvířat (např. arachnofobie – strach z pavouků);
- fobie týkající se přírodního prostředí (např. akrofobie – strach z výšek, keraunofobie – strach z bouřek, blesků);
- fobie situačního typu (např. klaustrofobie – strach z uzavřeného prostoru, agyiofobie – strach z přecházení silnice);
- fobie z krve/injekce/zranění (např. aichmofobie – strach z jehel a špičatých předmětů);[1]
- ostatní.
Diagnostická kritéria editovat
Podmínkou pro diagnózu specifické fobie jsou následující příznaky:
- nepřiměřený strach z určitého objektu nebo situace a vyhýbání se tomuto objektu nebo situaci. Přitom nesmí jít o objekt nebo situaci, které jsou zahrnuté do agorafobie nebo sociální fobie;
- musí se vyskytnout alespoň dva příznaky úzkosti (alespoň jeden z nich musí být z oblasti vegetativní – bušení srdce, pocení, chvění, sucho v ústech);
- pacient si uvědomuje, že úzkost a vyhýbavé chování jsou přehnané nebo nesmyslné;
- úzkost se neprojevuje, pokud osoba není v kontaktu s předmětem nebo situací (nebo kontakt neočekává);
- úzkost a vyhýbavé chování nejsou následkem bludů nebo halucinací, poruch nálady, obsedantně kompulzivní poruchy atd.
Míra rozšíření editovat
- celoživotní prevalence 10 % (tzn. velmi rozšířená úzkostná porucha)
- u mužů 4 %
- u žen 6–7 %.
Léčba editovat
Využívá se expoziční terapie. Pacient je postupně vystavován obávaným situacím (začíná se od situací působících nejnižší úzkost). Tato technika je založena na faktu, že úzkost nemůže růst do nekonečna a po určité době začne klesat.
Expozice by měla:
- trvat dostatečně dlouhou dobu, aby došlo k poklesu úzkosti;
- být prováděna systematicky alespoň 1× denně, a to jak za dohledu terapeuta, tak samostatně;
- k náročnějším situacím by se mělo přecházet až po zvládnutí méně náročných situací.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ PRAŠKO, Ján a VYSKOČILOVÁ, Jana. Fobie z krve, zranění a injekcí. In: Zdravotnictví a medicína [online]. 11. 6. 2014 [cit. 9. 1. 2016]. Dostupné z: http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/fobie-z-krve-zraneni-a-injekci-475782
Literatura editovat
- PRAŠKO, Ján a VYSKOČILOVÁ, Jana. Panická porucha a jak ji zvládat. Praha: Medical Tribune CZ, ©2012. 24 s. ISBN 978-80-87135-35-8.
- PRAŠKO, Ján, VYSKOČILOVÁ, Jana a PRAŠKOVÁ, Jana. Úzkost a obavy: jak je překonat. 3. vyd. Praha: Portál, 2012. 226 s. Edice Rádci pro zdraví. ISBN 978-80-7367-986-6.
- MOŽNÝ, Petr a PRAŠKO, Ján. Kognitivně-behaviorální terapie: úvod do teorie a praxe. Praha: Triton, 1999. 304 s. ISBN 80-7254-038-6.
- PRAŠKO, Ján a PRAŠKOVÁ, Hana. Jak zvládat paniku a strach cestovat. Praha: Grada, 1998. 213 s. Edice Psychologie pro každého. ISBN 80-7169-664-1.
Externí odkazy editovat
- Seminární práce o fobiích[nedostupný zdroj] (česky)
- Seznam specifických fobií (anglicky)
- Sociální fobie (česky)