Val Camonica: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m mezera; kosmetické úpravy |
galerie do jednotného zobrazení značka: revertováno |
||
Řádek 47:
Masiv Adamello tvoří spolu s Presanellou jednotnou masu magmatické horniny, která vyrostla ze zemské kůry asi před 40 miliony let a poté ztuhla pod povrchem. Charakteristickými horninami jsou [[granodiorit]]y a druh [[Žula|žuly]], který byl nazván [[tonalit]] na počest průsmyku Tonale. Masiv Adamello - Presanella patří mezi nejmohutnější celky [[pluton]]u v Alpách.
Západní břeh údolí je součástí [[Bergamské Alpy|Bergamských Alp]] a je z významné části tvořen [[Vápenec|vápenci]]. Preferovaným podkladem věhlasných skalních kreseb je místní forma červeného [[Pískovec|pískovce]]. Na západních svazích se těžil [[mramor]], nazvaný po sídle Vezza d'Oglio ''mramor Wezza''. Tento bělostný druh se pro používal především pro stavbu pietních míst.
<gallery Soubor:Case di Viso 11-06-22.jpg|Údolí [[Frigidolfo|Frgidolfo]] nad [[Ponte di Legno]]
Soubor:Val Sozzine park - 1 - Ponte di Legno (ph Luca Giarelli).jpg|Údolí [[Narcanello]] v Parku Vall Sozzine
Řádek 66 ⟶ 67:
Camuni a Triumplini ze sousedního údolí [[Val Trompia]] kladli římským vojskům houževnatý odpor, který byl překonán až v roce 15 před naším letopočtem vojsky [[Augustus|Augustovými]]. Triumplini a Camuni jsou tak v Augustově trofeji uvedeni mezi prvními porobenými národy. Přesto však v údolí proběhla velmi snadno úspěšná romanizace. O tempu zrychlené romanizace svědčí asi stovka [[Epigrafika|epigrafů]] camunského původu, z nichž 60 bylo nalezeno v Cividate a 25 v lokalitě Pago. Ve Val Camonice bylo uznáno římské občanství ve 2. polovině 1. stol. [[Plinius starší]] ve své [[Naturalis historia|Naturalis Historia]], napsané v době [[Vespasianus|Vespasiana]], tvrdí, že Triumplini a Camuni jsou „''lidem latinského práva''“. Římská božstva nebyla Camunům vnucena, ale prostřednictvím osvědčeného mechanismu ''interpretatio romano'' se podařilo asimilovat již existující kult s římským božstvem.
Římané zde založili sídlo Civitas Camunnorum, správní centrum údolí v dnešním Cividate Camuno, které bylo skutečným římský městem, s lázněmi, divadlem, amfiteátrem a fórem podél řeky Oglio. Archeologické vykopávky odhalily existenci kapitolu s chrámem a oltářem zasvěceným bohyni [[Juno (mytologie)|Juno]], sídla civilních úřadů, divadla a amfiteátru, fóra, lázní a mnoha dalších artefaktů, shromážděných od roku 1981 v místním muzeu. Nejlépe zachovalým objektem je chrám bohyně [[Minerva|Minervy]] u Brena.
<gallery Soubor:Shepherd Map of Ancient Italy, Northern Part.jpg|Na mapě Římského impéria
Soubor:Ingresso - Anfiteatro romano - Cividate Camuno (Foto Luca Giarelli).jpg|Vstup do amfiteátru v Civitas Camunnorum
Řádek 87 ⟶ 89:
1. července 1428 byla po vzájemné dohodě delegátů z Val Camonica s benátským senátem vydána ''Magna charta di Valle Camonica'', která obsahovala cekem jedenatřicet klauzulí. Zde byl uzákoněn způsob správy oblasti, výhodný pro obyvatele údolí i pro [[Benátská republika|Benátskou republiku]], které Val Camonicu stejně jako ostatní brescianská údolí považovaly za zdroj zbrojního materiálu. Údolí bude moci využívat své vlastní občanské a trestní zákony, bude smět volně dovážet sůl z Německa, bude osvobozeno od daní ze zemědělské produkce, byl zaručen volný obchod se železným materiálem, doprava po celém údolí bude osvobozena od jakékoli daně. Guvernéři však budou posláni přímo z Benátek. Nejvyšší výkonnou a soudní autoritou byl Kapitán z Val Camonica, vybraný z brescijských šlechticů. Měl své sídlo v Brenu a každý rok se volil nový. Kapitán Val Camonica závisel na kapitánovi z Brescie, kterému byly vyhrazeny odvolací případy a případy trestu smrti. Vazby s Benátkami se v průběhu času neustále posilovaly a v případě ohrožení Serenissimy byli obyvatelé údolí vždy ochotni poskytnout peníze, ale i technický i lidský materiál pro ozbrojené střety.
Období pod správou Benátské republiky trvalo až do jejího zániku v roce 1797 a bylo považováno za zlatý věk. Ani tomuto období se nevyhnuly katastrofální povodně a epidemie, zejména morové. Přestože nábožensky moudré benátské úřady opakovaly, že „''Camunianští potřebují pravdy víry a katechetické vzdělání spíše než zkoušky ohněm''“, rozmohly se v 15. a 16. století zejména v horní části údolí hony na čarodějnice. Průsmyk Tonale byl označen za centrum sněmů čarodějnic a od roku 1510 je zaznamenáno šedesát čarodějnických procesů v Pisogne, Rogno, Breno, Cemmo a Edolo. Poslední upálení je zaznamenáno v Edolo v roce 1545.<ref name=":0" />
<gallery Soubor:Alta Val Camonica mappa del 1642.jpg|Horní Val Camonica 1642
Soubor:Val Camonica - Galleria delle carte geografiche - Musei Vaticani (Foto Luca Giarelli).JPG|Val Camonica 1689
Řádek 103 ⟶ 106:
Poválečné konsolidační úsilí nejvíce narušila tragédie přetržení přehrady ve Val Scalve, která si kromě obrovských materiálních škod vyžádala přes 350 životů.
Během 2. světové války se Val Camonica stala oblastí střetů mezi partyzánským odbojem, vedeným ''Brigádou Fiamme Verdi'' a kolaborantskou [[Italská sociální republika|Italskou sociální republikou]]. Nejvýznamnější bitvy těchto rivalů se odehrály od února do května 1945 u městečka Mono právě v horní Val Camonica a vyústily v drtivé vítězství partyzánů.
Soubor:Brescia battaglia vezza2.jpg|Bitva u Vezza d'Oglio
Soubor:Chasseurs of the Alps Garibaldi's corps.jpg|Uniformy Cacciatori delle Alpi
Řádek 133 ⟶ 136:
}}</ref>
Petroglyfické aktivitě se nevyhnula oni doba římské nadvlády, k oživení skalního graffiti došlo na konci středověku. Zde převažují rytiny světského obsahu, spirály, věže, pevnostní a územní obranné systémy, ozbrojené a jízdní bojové formace, data, oběšenci, klíče… Mezi znaky náboženského obsahu patří kříže a monstrance, často spojené s rakvemi.<gallery
Soubor:Viandante R2-3 - Carpene - Sellero (Foto Luca Giarelli).jpg|Poutník
Soubor:Capodiponte0001.jpg|Jelen
Řádek 172 ⟶ 175:
V roce 1562 bylo zapsáno v údolí Val Camonica 43 446 obyvatel, v roce 1658 je údaj 53 760 nejvyšším stavem. Počet obyvatel se vlivem epidemií a ekonomické emigrace začíná snižovat na 31 587 v roce 1787. Mírný nárůst začíná začátkem 19. století pohybem populace vlivem válečných událostí, k trvalému nárůstu dochází od roku 1870 z hodnoty 58 000 na hodnotu 91 234 v roce 1951. Tento nárůst je způsoben promyšleným rozvojem průmyslových aktivit. V první polovině 20. století narůstá počet větších továren s počtem kolem 2 000 pracovníků. Dostatek požadavků na pracovní sílu v nižších částech údolí převýšil chudobu a emigraci v horní části. Naopak nárůst na hodnotu 116 977 v roce 2022 je způsoben rozvojem turistického průmyslu v nejvyšších částech údolí.
Přestože v římském období existovalo centrum Civitas Camunnorum a strategický význam hradu Breno naznačoval možnost vzniku středověkého centra, skutečné hospodářské ani administrativní centrum v údolí Val Camonica nevzniklo. Počet obyvatel největších měst se pohybuje v řádu tisíců. Nejlidnatějším městem údolí je Darfo Boario Terme s 15 797 (2020) obyvateli, které se nachází v nejzastavěnější části dolního údolí. Breno se zhruba 4 500 obyvateli je považováno za správní hlavní město.
<gallery Soubor:Ponte di Legno proti proudu.jpg|Ponte di Legno
Soubor:Panorama della Valle Camonica e Gruppo dell'Adamello da Gorzone - Darfo Boario Terme (Foto Luca Giarelli).jpg|Darfo Boario Terme
| |||