Pravoslaví: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava chybného tvaru slova značka: editace z Vizuálního editoru |
Du |
||
| (Není zobrazeno 32 mezilehlých verzí od 14 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1:
:''Tento článek je o náboženství, učení a tradici pravoslavné církve. Instituce a historie největší církve spojené s pravoslavím viz [[Pravoslavná církev]].''
:''Nezaměňovat se [[Starobylé východní církve|Starobylými pravoslavnými církvemi]].''
[[Soubor:Bender Fortress. Church 10.JPG|náhled|upright=0.9|Charakteristický [[Pravoslavný kříž|osmikonečný kříž]] spolu s [[ikona]]mi v [[interiér]]u pravoslavného kostela]]
'''Pravoslaví''' neboli [[Ortodoxie (náboženství)|ortodoxie]], tj. '''pravoslavná církev''' či '''ortodoxní církev''' (z [[řečtina|řeckého]] {{Cizojazyčně|el|ὀρθός}} ''orthos'' správný, pravdivý + {{Cizojazyčně|el|δόξα}} ''doxa'' sláva, názor, učení) je [[Křesťanství|křesťanské náboženství]] a [[církev]] složená z více územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné [[společenství (křesťanství)|společenství]]. Pravoslavné církve mají své počátky v prvotní křesťanské obci v [[Jeruzalém]]u a dále pak ve východní části [[Starověký Řím|římské říše]], proto bývají někdy označovány též jako [[Východní křesťanství|východní církev]]. Pravoslavné církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich jako o celku, o společenství pravoslavných církví, často hovoří, jako by šlo o jedinou pravoslavnou církev. Přesto se v nuancích církevní praxe a obyčejů mezi jednotlivými místními církvemi objevují odlišnosti podle místní tradice, zvyklosti.
== Charakteristika ==
[[Soubor:World Eastern Orthodox population.png|náhled|upright=1.5|Rozšíření pravoslavného křesťanství ve světě]]
K pravoslaví se hlásí především obyvatelé jihovýchodních a východních evropských států, hlavně z [[Řecko|Řecka]], [[Rumunsko|Rumunska]], [[Rusko|Ruska]], [[Srbská pravoslavná církev|Srbska]], [[Ukrajina|Ukrajiny]] a dalších tamních [[slované|slovanských]] zemí. Pravoslavní věřící
Pravoslavná církev zachovává [[apoštolská posloupnost|apoštolskou posloupnost]] a její učení bylo formulováno na církevních sněmech, [[koncil]]ech, mezi nimiž má význačné místo sedm [[ekumenický koncil|ekumenických koncilů]] v průběhu [[4. století|4.]] až [[8. století]]. Ke konci prvního tisíciletí postupně narůstalo napětí mezi [[Východní křesťanství|východní]] a [[západní církev|západní církví]], které vedlo až k [[velké schizma|velkému schizmatu]] ([[1054]]), které dodnes nebylo překonáno. Definitivní rozkol církví však nastal teprve po [[čtvrtá křížová výprava|čtvrté křížové výpravě]]. Přesto je nauka pravoslavné církve v některých ohledech relativně blízká nauce [[katolicismus|římskokatolické]] a mezi oběma církvemi pokračuje [[dialog]]. Velký rozkol byl však fixován vývojem věrouky římskokatolické církve v průběhu druhého tisíciletí – všechna tato nová [[dogma]]ta přijatá na západě po roce [[1054]] jsou neslučitelná s pravoslavnou věroukou a spolu s odlišnou římskokatolickou spiritualitou znemožňují obnovení jednoty římské církve (a [[Protestantismus|protestantských]] církví) s pravoslavnou církví.
== Organizace pravoslavných církví ==
Řádek 12 ⟶ 17:
Pravoslavná církev je společenstvím samosprávných místních církví, z nichž každá je ''autokefální'', tj. řízená vlastním nejvyšším představitelem – prvním z místních [[biskup]]ů. Všechny světové místní pravoslavné církve jsou sjednoceny nikoliv na správním principu jednoho pozemského ústředí (hlavy), nýbrž na principu společné pravoslavné víry, církevního učení zakládajícího se na Písmu svatém a posvátné Tradici, a jednotou ve svatých Tajinách (svátostech). Jednotlivé světové pravoslavné církve tedy sdílejí tutéž [[víra|víru]], základní správní – [[politika|politické]] principy a [[liturgie|liturgickou]] [[tradice|tradici]]. Pravoslavné církve užívají při liturgii buď starých jazyků (ve slovanských církvích často [[církevní slovanština|církevní slovanštiny]], což je novější forma staroslověnštiny), nebo současných jazyků národních. Biskupové, kteří představují celou místní církev, bývají nazýváni [[Patriarchát (územní členění církve)|patriarchové]], [[metropolita|metropolité]] nebo [[arcibiskup]]ové. Ti předsedají biskupskému [[Koncil|synodu]], který představuje nejvyšší [[kanonické právo|kanonickou]], věroučnou a administrativní autoritu církve.
Základní organizační jednotkou Církve Kristovy je církevní obec – čili farnosti (církevní obce, parochie) a případně [[monastýr]]y. Z duchovního hlediska je základní částicí Církve církevní sbor místních pravoslavných věřících, kteří se shromáždili spolu s řádně ustanoveným knězem kolem svatého prestolu a slouží společné svatou Tajinu [[Eucharistie]] v jednotě s celou pravoslavnou církví. Každé takové eucharistické společenství je plným projevením celé pravoslavné katolické církve v tom čase a na daném místě s veškerou plností jejích duchovních darů. Svaté Tajiny takto sloužené jsou identické se svatými Tajinami vykonávanými kdekoliv jinde a jindy v jednotě pravoslavné církve a jsou celou pravoslavnou církví uznávané jako pravé a spasitelné.
=== Společenství pravoslavných církví ===
Řádek 24 ⟶ 29:
Soubor:Serbian Orthodoxy cross.svg|srbský
Soubor:Serbian Cross1.svg|srbský {{nowrap|tetragrammický}}
Soubor:COA
Soubor:Coptic Cross outline.svg|koptský
Soubor:Macedonian-ccross-alternate.svg|makedonský
Řádek 32 ⟶ 37:
** [[Korejská pravoslavná církev]]
* [[Pravoslavný patriarchát alexandrijský|Alexandrijský pravoslavný patriarchát]]
**
* [[Pravoslavný patriarchát antiochijský|Antiochijský pravoslavný patriarchát]]
**
* [[Pravoslavný patriarchát jeruzalémský|Jeruzalémský pravoslavný patriarchát]]
* [[Makedonská pravoslavná církev]]
* [[Černohorská pravoslavná církev]]
Řádek 59 ⟶ 63:
| datum_vydání = 15. října 2018
| url = https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/ruske-pravoslavi-rusi-styky-s-konstantinopolskym-patriarchou_499729.html
}}</ref> Z iniciativy ukrajinského prezidenta [[Petro Porošenko|Petra Porošenka]] vznikla s požehnáním ekumenického patriarchy Bartoloměje I. sloučením a zánikem dosavadních tří pravoslavných církví na Ukrajině, včetně Moskevského patriarchátu, sjednocená [[Pravoslavná církev Ukrajiny|místní
| titul = Opozici nevoní požadavek Porošenka na církevní samostatnost
| periodikum = Týden
| datum_vydání = 12. prosince 2018
| url = https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/opozici-nevoni-pozadavek-porosenka-na-cirkevni-samostatnost_506587.html
}}</ref> V reakci na rozhodnutí patriarchy Bartoloměje přerušila Ruská pravoslavná církev s [[Konstantinopolský patriarchát|Konstantinopolským patriarchátem]] veškeré styky
| titul = ‚Slouží ruské agresi.‘ Ukrajinští policisté prohledávali budovy církve loajální k Moskvě
| periodikum = Lidovky.cz
Řádek 82 ⟶ 86:
[[Soubor:Svidnik pravoslavny kriz.jpg|náhled|upright=0.7|Osmikonečný kříž před vstupem do kostela ve [[Svidník]]u]]
{{Viz též|Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku}}
Místní pravoslavnou církev v
| titul = IS CNS
| periodikum = www3.mkcr.cz
Řádek 90 ⟶ 94:
| datum archivace = 2018-11-22
| nedostupné = ano
}}</ref> Vrcholným představitelem české místní církve je [[metropolita]], kterým je
== Dějiny Pravoslavné církve ==
Řádek 111 ⟶ 115:
=== Tradice a Písmo svaté ===
{{viz též|Tradice|Tradice v křesťanství|Biblický kánon}}
[[Soubor:Christ Pantocrator (Church of St. Alexander Nevsky, Belgrade).jpg|náhled|upright=0.9|[[Ježíš Kristus|Kristus]] [[Pantokrator]] v [[bělehrad]]ském [[Chrám svatého Alexandra Něvského (Bělehrad)|chrámu sv. Alexandra Něvského]] v [[Srbsko]]]]
Na rozdíl od [[Protestantismus|protestantství]] a podobně jako katolíci považují pravoslavní [[Bible|Bibli]] za ústřední součást „tradice“ (pravoslavní však nepovažují tzv. „deuterokanonické“ knihy za stejně posvátné jako kanonické knihy Bible; považujeme za posvátné, užitečné a poučné, ale nikoliv za inspirované Bohem v plném smyslu toho slova). Tradice dále zahrnuje [[Krédo|vyznání víry]], dogmata a pravidla (kánony) – ustanovení sedmi všeobecných koncilů a ostatních všeobecně uznávaných místních sněmů, díla – spisy [[Církevní otcové|církevních Otců]], ostatní pravoslavné [[kánon (kanonické právo)|kánony]], [[liturgie|liturgické]] knihy, životy svatých, [[ikona|ikony]] atd. Podle pravoslaví Duch Svatý v průběhu dějin postupně odhaluje církvi další a další projevy [[pravda|pravdy]], která však byla v plnosti přítomna v Církvi už od svatých apoštolů (Evangelium je plnost pravdy, k níž nelze už nic nového přidat, jen stále hlouběji a nových úkazech ji poznávat). Církev obhajuje svoji tradici výrokem [[Pavel z Tarsu|apoštola Pavla]]:
:''Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem'' ([[2. list Soluňským|2 Sol]] 2,15). V Písmu svatém Nového zákona je řada dalších dokladů, že vedle psané tradice měl Boží lid i ústně předávanou nepsanou tradici. V době novozákonní vidíme, že bylo období, kdy Církev neměla ani Evangelium zapsáno a celá křesťanská víra a zvěst byla v této době ústní tradicí.
Řádek 125 ⟶ 129:
=== Svatí a zemřelí ===
{{viz též|Tituly svatých v Pravoslaví}}
Za svaté označují pravoslavní takové lidi, kteří jsou podle přesvědčení církve v nebi a mohou se u Boha přimlouvat za žijící zde na zemi. Přízvisko [[svatý]] se dává v pravoslaví např. i [[Adam a Eva|Adamovi a Evě]], [[Mojžíš]]ovi, různým [[prorok]]ům, [[mučedník]]ům a [[Anděl v křesťanství|andělům]]. Nedávno začal [[konstantinopol]]ský [[Patriarchát (územní členění církve)|patriarcha]] podle staré praxe vydávat zvláštní okružní list, v němž církev uznává lidovou úctu ke svatým. Za svatého je křesťan prohlášen při bohoslužbě zvané ''proslavení'' (kanonizace) – jí se ovšem křesťan svatým nestává, církev ho pouze za svatého oficiálně uznává a tím věřícím doporučuje jeho uctívání. Samotní věřící (duchovní i laikové) mohou vydat silný podnět ke kanonizaci [[Translace (náboženství)|translací ostatků]], neboli jejich přenesením (do chrámové krypty/hrobky).
Řádek 135 ⟶ 140:
=== Svaté tajiny ===
{{viz též|Svaté tajiny}}
{{viz též|Svátost}}
[[Soubor:Iconostasis in Moscow.jpg|náhled|upright|[[Ikonostas]] v [[katedrála|katedrále]] Zvěstování v [[Moskva|Moskvě]]]]
Řádek 165 ⟶ 171:
=== Tajina svěcení kněžstva ===
{{viz též|Svěcení}}
[[Soubor:Vadersergistandhart.jpg|náhled|upright|Pravoslavný [[kněz]] oblečený do [[liturgický oděv|liturgického oděvu]] [[byzantský ritus|byzantského ritu]] (
Pravoslaví stejně jako další církve liturgické tradice uznává tři úrovně kněžského svěcení (čili [[chirotonie]]); jsou tři kněžské stupně církevních představených – [[biskup]]ové (čili episkopové), [[kněz|kněží]] (presbyteři) a [[jáhen|diákoni]] (jáhnové). Krom těchto svěcení existují další nižší stupně duchovenstva, do nichž je uváděno nikoliv svěcením ale postřižením (chirotesií) (zpěváci, žalmisté, hypodiakoni a další). Pravoslavní kněží a diákoni se mohou před [[svěcení]]m oženit; po vysvěcení se duchovní již oženit nemůže; na biskupa však může být vysvěcen pouze [[mnich]].
=== Pomazání svatým olejem ===
Řádek 174 ⟶ 180:
== Východní zbožnost ==
Jejími hlavními znaky jsou [[konzervatismus]] a [[tradice]], [[individualismus]], a přímý, subjektivní vztah k trojičnímu božstvu, o který věřící usilují v různých [[Mystérium|záhadách]] a především prostřednictvím [[kontemplace]] – tj. rozjímáním, jehož prostřednictvím se snaží pravoslavný věřící o navázání kontaktu s [[Bůh|Bohem ve svém nitru]].{{Doplňte zdroj}} Východní teologie je [[Emoce|emotivní]] a [[Spekulace|spekulativní]], zatímco [[Západní církev|západní]] má mnohem více [[Rozum|racionální]] charakter.{{Doplňte zdroj}}
Pravoslaví nezná učení o [[Očistec|očistci]]. Některými pravoslavnými je přijímáno [[učení o vzdušných celnicích]].
== Liturgická praxe ==
Řádek 212 ⟶ 220:
Podle způsobu života [[mnich]]ů a [[mniška|mnišek]] se rozlišuje několik typů pravoslavných klášterů. [[Cenobitství|Koinobion]] představuje komunitu, v níž mniši žili společně a byli podřízeni představenému – [[Igumen|hegumenovi]]. V [[Lávra|laurách]] měli oddělené [[cela|cely]] a scházeli se pouze jednou týdně, v neděli, nebo o svátcích ke společným [[liturgie|bohoslužbám]], [[modlitba|modlitbám]] a jídlu. Mniši v idiorytmických klášterech se neshromažďovali vůbec, mohli mít vlastní majetek a vydělávat si na živobytí. Eremité – [[Poustevník|poustevníci]] žili na osamělých, nehostinných místech nebo dávali přednost nápadným asketickým projevům. Například [[Simeon Stylita starší]] žil téměř čtyřicet let na sloupu (zemřel jako sedmdesátiletý) a byl mnohými napodobován ([[stylita|stylité]]). Jiní přebývali například ve starých, vykotlaných stromech.<ref>''Encyklopedie Byzance'', Praha 2011, s. 210, 251–252, 254, 282</ref> V byzantské říši existovalo mnoho potulných mnichů, přestože [[Koncil|synody]] tento způsob mnišského života odmítaly a potíraly.
Navzdory původním požadavkům asketického života byzantské kláštery rychle bohatly a mniši měli velký vliv na společnost. To mohlo být jedním z důvodů, které vedly císaře [[syrská dynastie|isaurijské dynastie]] k nastolení ikonoklasmu ([[obrazoborectví]]). Na druhé straně nedosáhl žádný byzantský klášter takového významu jako západní [[opatství]], například v [[Cluny]] nebo [[Chartres]]. Byzantské kláštery také nevyvíjely rozsáhlé kulturní aktivity, srovnatelné se Západem, a vzdělanost nebyla v Byzanci výsadou duchovních, natož mnichů. Výjimku tvořil například konstantinopolský klášter [[Studios]], kde existovalo [[skriptorium]] i knihovna. Východní mnišské hnutí bylo více spekulativní a vykazovalo větší odvrat od světských záležitostí. Mniši se nejméně půl dne věnovali modlitbám, jimiž se snažili dosáhnout stavu odpoutání od vnějšího světa, a v důsledku toho ''[[theóse]]'' –
== Vztah k ostatním církvím ==
Řádek 230 ⟶ 238:
Vztah věřících obou církví je tedy kromě rozdílů ve víře a církevní praxi zatížen i dalšími historickými skutečnostmi, zvláště vypleněním Konstantinopole [[čtvrtá křížová výprava|čtvrtou křížovou výpravou]] roku [[1204]] a selháním západní pomoci při obléhání Konstantinopole [[sultán]]em [[Mehmed II.|Mehmedem II.]] roku [[1453]]. Roku [[1964]] však papež [[Pavel VI.]] a patriarcha [[Athenagoras]] sňali devět set let starou vzájemnou exkomunikaci a roku [[1967]] došlo v [[Jeruzalém]]ě k historicky prvnímu setkání papeže a konstantinopolského patriarchy po vypuknutí schizmatu, který ovšem stále trvá.
Dne [[4. květen|4. května]] [[2001]] se papež [[Jan Pavel II.]] omluvil za veškerá příkoří, která katolíci pravoslavným způsobili, a při 800. výročí vyplenění Konstantinopole, roku [[2004]], tuto prosbu o odpuštění zopakoval. Patriarcha [[Bartoloměj I.]] byl naopak roku [[2005]] jako vůbec první konstantinopolský patriarcha přítomen pohřbu papeže. Z pohledu pravoslavných jsou však papežova omluvná slova a vstřícné nabídky k dialogu v protikladu s praktickým působením Vatikánu vůči pravoslavným církvím – zvláště máme na mysli papežovu podporu výsledků dřívějších unií, které pravoslavní vnímají jako neblahé a protipravoslavné akty.
Významným problémovým bodem dialogu je tudíž otázka [[Řeckokatolická církev|řeckokatolických církví]], totiž východních církví, které vznikly před půl tisíciletím na původně pravoslavném území pod polskou či habsburskou nadvládou poté, co zdejší původně pravoslavní věřící a kněží museli přijmout papežský primát a byli pod tlakem světské moci podrobeni jurisdikci římské církve – s tím, že si mohou ponechat východní obřad. Stejný politický tlak v opačném gardu pak vyvíjelo na svém území carské samoděržaví, ruští bolševici, komunisté v Československu či v Rumunsku. Existuje zde dodnes mnoho vzájemných majetkových sporů i vědomí křivd dané komplikovaným soužitím věřících z obou církví na jednom území.
Řádek 243 ⟶ 251:
== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="p" />
=== Reference ===
Řádek 249 ⟶ 259:
=== Související články ===
* [[Jean-Claude Larchet]]
* [[Jerej]]
* [[Jurodiví]]
* [[Hésychasmus]]
* [[Katolictví]]
* [[Pravoslavný fundamentalismus]]
▲* [[Pravoslavná církev Ukrajiny]]
* [[Pražská pravoslavná eparchie]]
* [[Protestantismus|Protestantství]]
* [[Protodiákon]]
* [[Protojerej]]
* [[Seznam současných nejvyšších představitelů pravoslavných církví]]
* [[Seznam titulů svatých v Pravoslaví]]
* [[Athos|Svatá Hora Athos]]
* [[Východní křesťanství]]
| |||