Rada nad apelacemi: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů a označuji 1 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0.8.6 |
nesouvisející značka: ruční vrácení zpět |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 8:
== Zřízení soudu ==
[[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]] [[20. leden|20. ledna]] [[1548]] založil apelační soud svým reskriptem vydaným v [[Augsburg]]u. Využil porážky prvního protihabsburského povstání k omezení práv královských měst, která jako jeden ze [[stavy|stavů]] byla součástí protihabsburské koalice a zahájil tak politiku centralizace a postupného budování [[absolutismus|absolutismu]]. Zřizovací instrukce obsahovala podrobný soudní řád apelačního soudu, který bez výrazných změn zůstal v platnosti až do roku [[1628]]. Původně Ferdinand zamýšlel zřídit odvolací instanci s velice širokou kompetencí pro všechny soudy České koruny, včetně [[Zemský soud|zemského soudu]]. Moc šlechty však nebyla neúspěšným povstáním natolik oslabena, aby proti její vůli mohl král prosadit svůj záměr. Ferdinand se tedy musel spokojit se zřízením apelačního tribunálu jako vrchního soudu nad všemi [[Městský soud|městskými soudy]] a rozhodujícího o odvoláních do rozsudků všech měst království českého, tzn. Čech (včetně [[
Ačkoli ve zřizovací instrukci byla výslovně zmíněna jen královská města, týkala se jeho [[Kompetence (právo)|kompetence]] všech měst Koruny, tedy i měst poddanských. Tato skutečnost vyplývala ze znění královské instrukce: „A když která apelací před ty rady naše z měst aneb od kterého práva v království našem přijde…“ Tím, že Ferdinand I. uvedl na počátku své instrukce královská města, chtěl jen výslovně zdůraznit, že právě královská města jako hlavní účastníci protihabsburského povstání a význačná politická složka feudální struktury, jsou podrobena v soudních záležitostech královské radě nad apelacemi. Zpočátku mohla nadále i po roce 1548 rozhodovat o odvoláních do rozhodnutí městských rad ještě soudní stolice [[Praha|Starého Města pražského]], pokud s tím obě strany souhlasily, jestliže jedna strana tento postup odmítala, směřovalo odvolání před apelační soud. Teprve až po roce [[1558]] byl příslušný pouze apelační tribunál (viz níže). Kromě toho se také apelační soud stal odvolací instancí pro ty soudy, proti jejichž rozsudkům bylo odvolání přípustné a které neměly tzv. ''privilegium inapelačnosti'' (jako zmíněný zemský soud český a moravský), tzn. jednalo se zvláště o stavovské soudy Slezska a Horní Lužice. Apelační tribunál mohl také případně přijímat [[suplikace]] od soudů, které sice privilegium inapelačnosti měly, ale řídily se procesem římsko-kanonickým, který podání takové mimořádné revize umožňoval.
| |||