Karpaty: Porovnání verzí

}}</ref> Další oblasti vysokohorského charakteru se rozkládají v &nbsp;rumunských Jižních Karpatech s &nbsp;řetězcem masivů [[Munții Retezat|Retezat]], [[Parâng]], [[Fagarašské hory|Fagaraš]] a [[Bucegi (pohoří)|Bucegi]], které přesahují 2 500 metrů; jinak má většina Karpat spíše ráz zalesněných středohor. Nad hranicí lesa se nachází asi 5 % rozlohy pohoří; části trvale nad [[sněhová čára|hranicí sněhu]] ani [[ledovec|ledovce]] zde nejsou.

Pohoří je významnou oblastí z&nbsp;hlediska [[Biologická diverzita|biodiverzity]], nacházejí se v&nbsp;něm jedny z&nbsp;posledních odlehlých území divoké přírody v&nbsp;Evropě, které hostí mj. i&nbsp;populace velkých šelem a zhruba třetinu všech evropských druhů rostlin. Roste zde mnoho endemitních a reliktních druhů.<ref name=":2" /> Na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou zapsány [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy|původní bukové lesy Karpa]]<nowiki/>t, ale též lidové dřevěné kostelíky polských, ukrajinských a slovenských vesnic, [[Vesnice s opevněnými kostely v Transylvánii|opevněné vesnice Sedmihradska]], pravoslavné [[Kostely v Moldávii|kostely v &nbsp;Rumunské Moldávii]] nebo unikátní jeskyně [[Slovenský ráj|Slovenského ráje]] a [[Slovenský kras|krasu]].

[[Soubor:Carpathians_dem.jpg|náhled|Reliéf pohoří|alt=fyzická mapa s &nbsp;vyznačením pohoří]]Vznik karpatského pohoří je výsledkem dlouhodobého procesu [[Alpinské vrásnění|alpínského vrásnění]]. To začalo již ve spodní [[Křída|křídě]] vyzvednutím vnitřních [[Krystalinikum|krystalinických]] útvarů a výrazněji pokračovalo ve starších až mladších třetihorách. Dalšímvrásněním důležitýmflyšových vrstev. Navazujícím orografickým projevem byla vulkanická činnost v&nbsp;[[Kenozoikum|kenozoikakenozoiku]] byla vulkanická činnost (zhruba před 50 miliony lety), která dala vzniknout pásu vnitřních sopečných pohoří. Dotvoření profilu pohoří o &nbsp;[[Kar|kary]], morény, jezera a další glaciální typy reliéfu bylo dokonáno ve [[Čtvrtohory|čtvrtohorách]] posunem ledovců během [[doba ledová|dob ledových]]; v &nbsp;Karpatech ovšem mělo vliv jenom okrajový vzhledem k &nbsp;jejich celkově malému zalednění, a tedy pouze v &nbsp;nejvyšších částech. Dále na podobu reliéfu působila erozní síla vody, kdy vyzvednutí starých plošin ve třetihorách dalo vzniknout některým hlubokým údolím řek ([[Prielom Hornádu|průlom Hornádu]], [[Prielom Dunajca|průlom Dunajce]], [[Bicazská soutěska]]), a také časté svahové sesuvy zejména ve flyšovém pásmu. Tektonická činnost ovšem trvá i&nbsp;nadále a především oblast jižních Karpat je stále seismologicky aktivní.<ref name=":4">{{Citace elektronické monografie

Karpaty jsou [[pásmové pohoří|pásmové]] pohoří s &nbsp;komplexní geologickou strukturou, navazující na Alpy. Geologicky je vnější část západních a východních Karpat tvořena širokým pásmem [[Flyš|flyšových]] příkrovů, tvořených třetihorními usazeninami [[Jílovec|jílovců]], [[Pískovec|pískovců]] a [[Slepenec|slepenců]]. V &nbsp;centrálních, jádrových částech Západních Karpat a prakticky v &nbsp;celých Jižních Karpatech převládají staré vyvřelé a metamorfované horniny [[Krystalinikum|krystalinika]], převážně [[Žula|granity]]. Na ně pak na mnoha místech a často i &nbsp;v &nbsp;celých dílčích pohořích, jako jsou [[Malá Fatra|Malá]] a [[Velká Fatra]], [[Pieniny]], [[Slovenský ráj|Slovenský raj]], [[Munții Hășmașu Mare|Hășmaș]], [[Piatra Craiului]] nebo [[Munții Apuseni|Apuseni]], nasedají mladší, druhohorní vápence a dolomity s&nbsp;mnoha jeskyněmi, krasovými jevy a skalními útvary. Tyto horniny vystupují na povrch také v&nbsp;[[Bradlové pásmo|Bradlovém pásmu]] na rozhraní mezi Vnějšími a Vnitřními západními Karpatami. Ve vnitřních oblastech přiléhajících k&nbsp;Panonské a Transylvánské pánvi je prstenec vulkanických pohoří, jako je [[Mátra]], [[Căliman]], [[Harghita (pohoří)|Harghita]], [[Vihorlatské vrchy|Vihorlat]] nebo [[Zemplínské vrchy]]. [[Transylvánská vysočina|Transylvánská pánev]] je tvořena převážně kenozoickými horninami, [[vněkarpatské sníženiny]] a [[Panonská pánev|Panonie]] jsou pánve překryté neogénními [[Spraš|spraši]].<ref name=":1" /><ref name=":4" /><ref name=":6">{{Citace elektronického periodika

Převážná většina Karpat (zhruba 90 %) patří k&nbsp;úmoří [[Černé moře|Černého moře]], kam je odvodňována především množstvím levostranných přítoků Dunaje; k&nbsp;nejvýznamnějším patří [[Váh]], [[Ipeľ]], [[Tisa]], [[Mureș]], [[Olt (řeka)|Olt]], [[Siret]] či [[Prut (řeka)|Prut]]. Na svazích Východních Karpat pramení řeka [[Dněstr]]. Severní část pohoří je odvodňována do [[Baltské moře|Baltského moře]] [[Visla|Vislou]] a [[San|Sanem]] a několika přítoky Odry. V&nbsp;Karpatech jsou dosud zachovány štěrkonosné řeky s&nbsp;volným modelováním koryta. [[Odtokový režim]] karpatských řek je převážně sněhovo-dešťový, s &nbsp;maximálními průtoky v &nbsp;březnu a dubnu.<ref>{{Citace elektronického periodika

Dle [[geomorfologie|geomorfologického dělení]] jsou [[Dělení Karpat|Karpaty]] [[geomorfologický subsystém|geomorfologickým subsystémem]] [[Alpsko-himálajský systém|Alpsko-himálajského systému]]. Tradičně se v &nbsp;české literatuře dělí na tři [[geomorfologická provincie|geomorfologické provincie]] – [[Západní Karpaty|Západní]], [[Východní Karpaty|Východní]] a [[Jižní Karpaty]] (včetně Apusenského křídla); dělení se však v &nbsp;jednotlivých zdrojích a zemích značně liší.<ref name=":4" />

[[Soubor:Połonina Wetlińska - panoramio.jpg|náhled|Typická karpatská polonina, východní Polsko|alt=Hory s &nbsp;holými travnatými temeny a lesy na úbočí ]]

[[Soubor:Pietrosu Mare.jpg|náhled|Krajina východních Karpat, pohoří [[Rodna]]|alt=v &nbsp;popředí květnatá louka a sušící se seno, mozaika luk a lesů, vzadu vysoké hory]]

[[Soubor:Bükk, Háromkő.JPG|alt=V &nbsp;popředí vápencové skalky, pak vlny zalesněných kopců|náhled|Panorama vápencového pohoří Bükk v&#x20;Maďarsku]]

Několik menších hornatin v &nbsp;[[Severomaďarské středohoří|Severomaďarském středohoří]] na severovýchodě země, které zasahují též na Slovensko. Nejvyšším maďarským vrcholem je [[Kékes]] (1&nbsp;014&nbsp;m n.&nbsp;m.) v&nbsp;pohoří Mátra.

[[Soubor:Rzekabiałka.jpg|náhled|Štěrkonosná řeka v&nbsp;jižním Polsku, v&nbsp;pozadí Vysoké Tatry|alt=Říční koryto, v &nbsp;pozadí hory]]

Z&nbsp;vegetačních typů jsou pro Karpaty typické především rozsáhlé plochy podhorských a horských [[Bučina|bučin a jedlobučin]], místy doposud pralesovitého charakteru; část z&nbsp;nich byla vyhlášena součástí přírodního dědictví UNESCO jako [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy]]. Na ně ve vyšších polohách a v&nbsp;kotlinách centrálních částí navazují horské [[Smrčina|smrčiny]]. [[Hranice lesa]] se v&nbsp;Karpatech v &nbsp;průměru nachází ve výškách zhruba 1650–1750&nbsp;m n.&nbsp;m., směrem na jih a východ vlivem rostoucí kontinentality stoupá; v&nbsp;jižních Karpatech místy dosahuje až k &nbsp;2 000 metrům. Na mnoha místech byla uměle snížena tvorbou letních pastvin, tzv. [[Polonina|polonin]], a to i &nbsp;o &nbsp;stovky metrů; fytocenologicky jsou to převážně [[Louka#Smilkové louky|smilkové louky]], které po opuštění pastvy opět podléhají sukcesi [[Brusnice (rod)|borůvkových]] křovin a posléze stromů. Lesní hranice je tvořena [[Smrk ztepilý|smrkem ztepilým]], [[Jeřáb ptačí|jeřábem]], místy též [[Modřín opadavý|modřínem]] a [[Borovice limba|limbou]], v &nbsp;poloninách i &nbsp;[[Buk lesní|bukem]]. Subalpínský stupeň je tvořen porosty [[Borovice kleč|kosodřeviny]], [[Brusnice (rod)|brusnic]], v&nbsp;jižních a východních Karpatech též [[Olše zelená|olše zelené]], zakrslého [[Jalovec obecný|jalovce]] a karpatského pěnišníku. V&nbsp;nejvyšších polohách jsou [[Hole|alpínské louky]] a [[Sněhové vyležisko|sněhová výležiska]], bohatě zastoupena je také vegetace skal a sutí, a to jak acidofilních, tak bazifilních.

Nivální stupeň, tedy vysokohorská oblast věčného sněhu a ledu, v&nbsp;Karpatech není vyvinut; pouze několik nejvyšších masivů zasahuje do stupně subniválního ([[Vysoké Tatry]] nad 2300 m n. m., ojediněle i&nbsp;nejvyšší štíty jižních Karpat – [[Fagarašské hory|Fagaraš]], [[Retezat]]). Naproti tomu v&nbsp;nízkých pahorkatinách včetně jihomoravských Karpat či Transylvánské vysočiny převládají [[Dubohabřina|dubohabřiny]] a na klimaticky příhodných stanovištích též [[Teplomilná doubrava|teplomilné doubravy]], [[suché trávníky]] a [[Lesostep|lesostepi]]. Náhradní vegetací okolo horských a podhorských lidských sídel jsou [[Louka|louky]] a [[Pastvina|pastviny]], které jsou díky dlouhodobému působení tradičních způsobů hospodaření často mimořádně druhově bohaté, mezi nimi i &nbsp;ty [[Bělokarpatské louky|bělokarpatské]] v &nbsp;ČR. Především na flyšových vrstvách jsou častá luční svahová [[prameniště]] a [[slatiniště]], v &nbsp;oblastech vývěru minerálních pramenů též s &nbsp;unikátní [[Halofilní rostliny|halofilní]] vegetací.<ref>{{Citace elektronického periodika

PestréPohoří patří k&nbsp;floristicky nejvýznačnějším a na [[Endemit|endemity]] a [[Relikt (biologie)|relikty]] (včetně paleoendemitů a třetihorních reliktů) nejbohatším oblastem Evropy, byť o&nbsp;něco méně než sousední Alpy. Důvodem jsou pestré fytogeografické podmínky mísící vlivy submediteránní, boreokontinentální i &nbsp;ponticko-panonské, členitý reliéf geologicky mladého pohoří, zastoupení kyselého silikátového i &nbsp;bazifilního vápencového a vulkanického podloží, spolua s&nbsp;faktemtaké fakt, že Karpaty během dob ledových nebyly příliš zaledněny a mohly tak představovat [[Refugium (ekologie)|refugium]] mnoha i&nbsp;mezofilních druhů rostlin, má za následek, že toto pohoří patří k&nbsp;floristicky nejvýznačnějším a na [[Endemit|endemity]] a [[Relikt (biologie)|relikty]] (včetně paleoendemitů a třetihorních reliktů) nejbohatším oblastem Evropy. Mnoho prvků mámají přitom společných s&nbsp;Alpami, především východními, ale též s&nbsp;[[Pyreneje|Pyrenejemi]], nebo naopak s&nbsp;jižními pohořími Balkánu.<ref name=":3">{{Citace monografie

V&nbsp;oblasti Karpat se nacházejí významné odlehlé plochy s&nbsp;malým zalidněním. Přežívá zde proto dosud například množství velkých šelem, jako jsou [[medvěd hnědý]] (okolo 8000 kusů), [[vlk obecný]] (přes 4000 kusů), [[rys ostrovid]] (více než 1000 kusů), dále též [[Kočka divoká evropská|kočka divoká]] nebo [[vydra říční]]. Vysoké horské polohy jsou hnízdištěm [[Orel skalní|orla skalního]], v&nbsp;hlubokých lesích žije [[tetřev hlušec]]. K&nbsp;dalším typickým významným živočichům patří například [[kamzík horský tatranský]], [[jelen evropský]], [[svišť horský]] s&nbsp;jedním [[Svišť tatranský|endemickým poddruhem]] v &nbsp;Tatrách či několik populací [[Zubr evropský|zubra evropského]]; v &nbsp;poloninách lze místy narazit i &nbsp;na stáda polodivokých koní.<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika

[[Soubor:Lake Synevyr.jpg|alt=Jezero, okolo les, v &nbsp;pozadí hory|náhled|Jezero [[Siněvir]] ve stejnojmenném národním parku]]

}}</ref> K&nbsp;nejvýznamnějším patří například [[národní parky na Slovensku]], [[Magurský národní park|Magurský park]] v&nbsp;Polsku, [[Karpatský národní přírodní park]] a [[Siněvir (národní přírodní park)|NPP Siněvir]] s&nbsp;rehabilitačním centrem medvěda hnědého na Ukrajině nebo národní parky [[Národní park Piatra Craiului|Piatra Craiului]], [[Retezat]], [[Národní park Cozia|Cozia]], [[Národní park Domogled-Valea Cernei|Domogled]] či [[Národní park Rodna|Rodna]] v&nbsp;Rumunsku a [[Národní park Đerdap|Đerdap]] v &nbsp;Srbsku, chránící území okolo průlomu Dunaje soutěskou [[Železná vrata]].<ref>{{Citace elektronického periodika

[[Soubor:Zabytkowa cerkiew wpisana na listę UNESCO.jpg|alt=Letecký pohled na dřevěný kostelík u &nbsp;vesnice|náhled|Dřevěný kostel sv. Paraskevy v &nbsp;[[Kwiatoň|Kwiatoni]] v &nbsp;Polsku, [[Karpatské dřevěné chrámy v Polsku a na Ukrajině|památka UNESCO]]]]

}}</ref> Karpaty jsou či byly domovem řady malých národů, jako jsou [[Rusíni]], [[Huculové]], [[Lemkové]], [[Bojkové]], historických území ([[Halič]], [[Bukovina (země)|Bukovina]], [[Sedmihradsko]], [[Banát]]) a národnostních enkláv, jako např. [[Sedmihradští Sasové|sedmihradští Němci]] a Maďaři, [[Pémové|Banátští Češi]] atd. Východní Karpaty byly místem tuhých bojů v &nbsp;první i &nbsp;druhé dvětové válce, například v &nbsp;[[Dukelský průsmyk|Dukelském průsmyku]], na což upomíná řada památníků a vojenských hřbitovů v &nbsp;oblasti. V&nbsp;mnoha oblastech se lze setkat s&nbsp;tradičními zvyky a lidovou architekturou, například typickými dřevěnými kostelíky, zapsanými jako celek na [[Dřevěné chrámy slovenských Karpat|seznam památek UNESCO]].<ref>{{Citace elektronického periodika

Pohoří karpatského oblouku patří k &nbsp;oblíbeným cílů letní turistiky, a to jak jednodenní, tak i &nbsp;k &nbsp;vícedenním a dálkovým přechodům.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Významnými středisky [[Zimní sporty|zimních sportů]] jsou slovenská letoviska Vysokých Tater, [[Zakopané|Zakopane]] v &nbsp;Polsku nebo rumunská [[Sinaia]]. U &nbsp;termálních a minerálních pramenů vznikly četné lázně ([[Piešťany|Pieštany]], [[Krynica-Zdrój|Krynica]], [[Borsec]], [[Băile Herculane]]).<ref name=":5">{{Citace elektronického periodika