Dějiny Nizozemska: Porovnání verzí

'''Dějiny Nizozemska''' jsou do značené míry spojeny s dějinami celého [[Nizozemí (region)|Nizozemí]]. Tento článek o nich pojednává. V letech [[1433]]–[[1477]] bylo území dnešního Nizozemska jako součást Nizozemí (přibližně dnešní [[Benelux]]) pod vládou [[Burgundské vévodství|burgundských]] vévodů, poté v letech [[1477]]–[[1581]] pod habsburskou nadvládou (především španělské větve). Nezávislé Nizozemí (pouze severní část) vzniklo po nizozemské revoluci v roce [[1581]] a trvalo do roku [[1795]], kdy bylo obsazeno Francií. Ta na jeho území ustanovila v letech [[1795]]–[[1806]] tzv. [[Batávská republika|Batávskou republiku]] a poté v letech [[1806]]–[[1810]] podřízené [[Holandské království]], které stejně bylo v letech [[1810]]–[[1813|1813/15]] připojeno přímo k Francii. V roce [[1815]] bylo na [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongresu]] vyhlášeno [[Spojené království Nizozemské|Spojené království nizozemské]], ke kterému patřila do roku [[1830]] také [[Belgie]] (resp. do [[1839]], kdy Nizozemí její nezávislost definitivně uznalo) a [[Lucembursko]]. Po odtržení Belgie vzniklo současné [[Nizozemské království]] spojené až do roku [[1890]] personální unií s Lucemburskem. Od té doby existuje Nizozemsko jako ho známe dnes.

 

== Prehistorie ==

 

 

 

== Starověk ==

{{Podrobně|Dolní Germánie|Gallia Belgica}}

 

 

Provincie byla zřízena zřejmě v roce [[89|89 n. l.]], třebaže její teritorium [[Starověký Řím|Římané]] kontrolovali již od dob [[Augustus|Augusta]] (tehdy však představovala součást [[Gallia Belgica|Galie Belgické]]). Hlavním městem provincie byla ''[[Kolín nad Rýnem|Colonia Agrippina]]'' (dnešní [[Kolín nad Rýnem]]). K dalším důležitým centrům provincie patřila ''Bonna'' (dnešní [[Bonn]]), ''Castra Vetera'', ''Colonia Ulpia Traiana'' (obě poblíž současného města [[Xanten]]), ''Ulpia Noviomagus Batavorum'' ([[Nijmegen]]) a ''Trajectum ad Rhenum'' ([[Utrecht]]). Na severu omývaly Dolní Germánii vody [[Severní moře|Severního moře]]. Na jihu a na západě sousedila s provinciemi [[Horní Germánie]] a Gallia Belgica.

 

 

Vztahy Římanů s původním obyvatelstvem byly v celku docela dobré, mnoho Batávů, jak je zmíněno výše dokonce sloužilo v římské jízdě. Batávská kultura byla ovlivněna Římskou, o čemž svědčí mimo jiné v římském stylu postavené chrámy, jako je v [[Elst]], věnovaný místním bohům.

 

 

== Středověk ==

 

Po rozpadu [[Západořímská říše|Západořímské říše]] se v raném středověku postupem času dostalo [[Nizozemsko|Nizozemí]] za vlády [[Chlodvík I.|Chlodvíka]] pod vliv jeho [[Franská říše|Franské říše]], které se stalo součástí.

 

 

 

Přibližně v [[10. století]] došlo k rozdrobení země na jednotlivá [[knížectví]], ve kterých vznikají města s kvetoucím obchodem a řemesly.{{Doplňte zdroj}} Největší autonomii se po celou dobu (snad až do habsburské nadvlády), těšilo [[Frísko]].

 

 

Města postupně vzkvétala a to zejména ve [[Flanderské hrabství|Flandrech]] a [[Brabant]]u. Vzhledem k tomu, města rostla v bohatství a moci začala si od panovníka kupovat určitá privilegia, včetně městských práv. V praxi to znamenalo, že nejbohatší města se stala ''de facto'' kvazi-nezávislými republikami, s vlastními zákony. Dvě z nejdůležitějších měst byly [[Bruggy]] a [[Antverpy]].

== Součást burgundského panství a habsburská nadvláda ==

{{Podrobně|Burgundské Nizozemí|Habsburské Nizozemí}}

 

 

 

 

 

== Nizozemská revoluce ==

{{Podrobně|Nizozemská revoluce|Španělské Nizozemí}}

 

Se společenskou situací velice zamíchala [[reformace]]. Protestanti byli sice menšinou (podle odhadů tvořili ve velkých městech maximálně třetinu<ref name = "EB">''Encyclopaedia Britannica'', The Netherlands, Development of Dutch humanism. [CD-ROM] Encyclopædia Britannica, Inc. 1997 {{en}}</ref>), ale byli vlivní. Vedle [[Kalvinismus|kalvinistů]] byli v&nbsp;Nizozemí i&nbsp;novokřtěnci ([[Novokřtěnectví|anabaptisté]]); [[Luteránství|luteránů]] bylo jen velice málo.<ref name = "EB"/> První kalvinisté v&nbsp;Nizozemí působili ve východním Frísku. Vedl je polský šlechtic [[Johannes à Lasco]], který po [[šmalkaldská válka|šmalkaldské]] válce emigroval do [[Londýn]]a, kde založil církev v&nbsp;exilu. Když v&nbsp;letech 1553–1558 v&nbsp;Anglii zuřila katolická reakce za [[Marie I. Tudorovna|Marie Krvavé]], Lascovci se vrátili na kontinent, do Emdenu. Druhým centrem kalvinismu v&nbsp;Nizozemí byly [[Antverpy]], kam svou víru šířili francouzští [[hugenoti]]. Vůdcem valonských kalvinistů byl [[Guy de Bray]]. Ilustrativní, byť výjimečný, je příběh [[princ]]e<ref>Ottův slovník naučný XXVI, str. 692.</ref> [[Vilém I. Oranžský|Viléma Oranžského]] (1533–1584), který pocházel z&nbsp;německé luteránské rodiny Nassavských. Ve 12 letech se stal univerzálním dědicem nesmírného bohatství po svém strýci v&nbsp;Oranžsku v&nbsp;jižní [[Francie|Francii]]. Protože ujmout se jeho dědictví mohl jen katolík, byl od 12 let vychováván katolicky v&nbsp;Nizozemí. Od té doby byl nábožensky vlažný, ale největší sympatie měl pro luteránství.<ref>''Encyclopaedia Britannica'', William I. [CD-ROM] Encyclopædia Britannica, Inc. 1997 {{en}}</ref>

| url-access = registration

| url = https://archive.org/details/revoltofnetherl00geyl

 

Když Filip II. odjel do Španělska, jmenoval prezidentem státní rady a hlavním rádcem místodržitelky [[Markéta Parmská|Markéty Parmské]] svého důvěrníka, jímž byl biskup arraský, [[Antoine Perrenot de Granvelle]] (1517–1586).<ref>[http://catholic-hierarchy.org/bishop/bgranv.html Antoine Perrenot Cardinal de Granvella] {{en}}</ref> K&nbsp;jeho kruhu patřil i&nbsp;předseda tajné rady, fríský právník [[Viglius van Zuichem]] (1507–1577), a předseda finanční rady, hennegavský hrabě [[Charles de Berlaymont]] (1510–1578). V&nbsp;roce 1560 byl Granvelle jmenován arcibiskupem v&nbsp;Mechelenu, v&nbsp;roce 1561 [[kardinál]]em a v&nbsp;témže roce papež svou další bulou reformu církevní správy spustil.

 

 

Dne [[5. duben|5. dubna]] [[1566]] Kompromis vedený hrabaty Brederodem a Ludvíkem Nassavským po slavnostním procesí [[Šlechta|šlechticů]] ze všech nizozemských provincií k&nbsp;paláci [[Markéta Parmská|Markéty Parmské]] v&nbsp;Bruselu předal guvernérce petici s&nbsp;programem Kompromisu. Dne [[23. srpen|23. srpna]] [[1566]] guvernérka souhlasila s&nbsp;Prozatímní úmluvou (''Accord''). Jejím obsahem bylo zrušení inkvizice, zmírnění protireformačních zákonů, částečná tolerance kalvinistů a amnestie geusů. Kázání bylo povoleno tam, kde už bylo praktikováno. V&nbsp;Antverpách se Accord stal formálním náboženským mírem.

Guvernérka však začala kolem sebe shromažďovat odpůrce nového hnutí. Egmont přesto doufal, že král bude souhlasit s&nbsp;konzervativní interpretací Úmluvy. V&nbsp;listopadu 1566 na schůzce ve východo-flanderském městě Dendermonde chtěl Vilém Oranžský přesvědčit Egmonta a Hoorna, aby se pokusili o&nbsp;ozbrojené povstání. Oba odmítli, což mělo demoralizující efekt. Když se rozcházeli, řekl Egmont Vilému Oranžskému: ''„Sbohem, princi bez země.“'' Vilém Oranžský mu odpověděl: ''„Sbohem, hrabě bez hlavy.“''<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Šindelář

 

Situace pro krále byla v&nbsp;létě [[1567]] příznivá. Vůdci opozice emigrovali do německých pohraničních měst a byli ve skleslé náladě. Ale Filipu II. to nestačilo, neboť si přál stavovskou monarchii nahradit absolutní. Odvolal regentku [[Markéta Parmská|Markétu Parmskou]] jako příliš slabou a od října 1567 ji nahradil vévodou z&nbsp;Alby (1507–1582), vůdcem nesmiřitelných. Jeho cílem mělo být potrestat rebely, vykořenit herezi a znovuobnovit královskou moc. Dnes [[22. srpen|22. srpna]] [[1567]] vjel vévoda z&nbsp;Alby do Bruselu v&nbsp;čele španělských vojáků. „Vévoda z&nbsp;Alby přišel, aby zničil stará privilegia země, kořen všeho zla.“<ref>Šindelář, str. 100.</ref>

Mnoho vzbouřenců ztratilo veškerou naději. Dne [[7. září]] [[1567]] se Hoorn vrátil do země a dne [[9. září]] [[1567]] byli s&nbsp;Egmontem překvapivě zatčeni, ačkoliv byli celou dobu ke králi loajální. Byli obviněni ze spáchání zločinu urážky majestátu tím, že tolerovali heretiky. Zločiny z&nbsp;roku 1566 měl soudit zvláštní soud: Rada nad nepokoji (''Conseil des troubles'', ''Raad van Beroerten''), který záhy dostal přezdívku „krvavá rada“ (''Bloedraad'').<ref>Louis Prosper Gachard: ''Notice sur le Conseil des Troubles, institué par le duc d'Albe''. In Bulletins de l'Académie royale des sciences, des lettres et des beaux arts de Belgique. Tome XVI-Deuxieme Partie 1849, str. 50–78. {{fr}}</ref> Jejím prezidentem se stal sám „železný vévoda“ a členy byli i&nbsp;cizinci – Španělé; de Vargas ani neuměl francouzsky. Členy rady byli Berlaymont, Noicarmes a Vigliers. Rada se neřídila nizozemským právem a celkem odsoudila 12 000 osob. Bylo popraveno 8 000 odsouzených; ostatní utekli. Statky emigrantů a popravených byly konfiskovány. Represe dopadly i&nbsp;na města.

 

Brederode náhle zemřel v&nbsp;únoru [[1568]], a proto se stal vůdcem povstání Vilém Oranžský. Emigranti se soustřeďovali v&nbsp;Německu a pokoušeli se o&nbsp;výpady do Nizozemí s&nbsp;cílem vyvolat lidové povstání. V&nbsp;dubnu 1568 Ludvík Nassavský přepadl východní Frísko, přičemž byl zabit místodržitel Aremberg, ale také bratr Viléma Oranžského Adolf. [[Bitva u Rheindalenu]] poblíž Roermondu dne [[23. duben|23. dubna]] [[1568]] je počátkem osmdesátileté války.<ref name = "Villers" /> Významná byla [[bitva u Heiligerlee]] dne [[23. květen|23. května]] [[1568]]. Vévoda z&nbsp;Alby reagoval zostřením represí: dne [[1. červen|1. června]] [[1568]] bylo popraveno 18 šlechticů,{{Fakt/dne|20090502092947}} dne [[5. červen|5. června]] [[1568]] byli popraveni Egmont a Hoorn. Poté se vydal na sever vyhnat povstalce, což se mu podařilo.

 

Lidové hnutí geusů se dělilo na divoké<ref>Šindelář, str. 104.</ref> (též pozemní geusové, geusové křovin, či lesní geusové;<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Polišenský

Mořští geusové se chovali podobně jako divocí geusové – plundrovali kláštery na pobřeží. Princ Oranžský se je pokusil disciplinovat a odstranit [[pirát]]ské návyky. Organizování z&nbsp;Anglie bylo neúspěšné, a proto v&nbsp;roce 1570 založil nové centrum v&nbsp;[[La Rochelle]]. Jedním z&nbsp;prvních velitelů geusů se stal Philippe de Marnix (1540–1598).<ref>[http://www.morlanwelz.be/musee_marnix.htm#Philippe%20De%20Marnix Philippe de Marnix] {{Wayback|url=http://www.morlanwelz.be/musee_marnix.htm#Philippe%20De%20Marnix |date=20090527222630 }} {{fr}}</ref>

 

 

=== Povstání (1572–1585) ===

 

Vilém Oranžský, vůdce emigrantů, se spojil s&nbsp;Condéem a Colignym i&nbsp;s&nbsp;emigrantskými kalvinisty. Protože situace na jihu byla stále nepříznivá, Vilém Oranžský obrátil svou pozornost na sever. Zatím [[Alžběta I.|Alžběta]] nechtěla riskovat roztržku se Španělskem, a proto v&nbsp;březnu 1572 nařídila flotile geusů, aby opustila anglické přístavy. Akce Viléma Oranžského proto vypukla předčasně, když mořští geusové dne [[1. duben|1. dubna]] [[1572]] obsadili Brielle, čímž povstalci získali základnu na nizozemském území. Velel jim slavný a krutý [[pirát]] Guillaume de la Marck, baron Lumey (1542–1578). Když náhle přijeli k&nbsp;městu, vypukla panika. „Magistráti a všichni bohatí občané společně s&nbsp;kněžstvem, světským i&nbsp;řeholním, utekli s&nbsp;majetkem, který mohli unést.“<ref>Geyl, ''op. cit.'', p. 122. {{en}}</ref> Druhou základnou mořských geusů se stal zeelandský Vlissingen.

Exulanti obsadili některá města Hollandska a Zeelandu a podřídili je moci Viléma Oranžského. Jemu však zase začaly scházet peníze, podobně jako v&nbsp;roce 1568. Maximilien de Hermin, hrabě Bossu (1542–1579) a Albův místodržitel pro Hollandsko, Zeeland a Utrecht, dostal peníze na boj proti geusům. Ti ale, pod vedením aristokratů, rozšířili revoltu od města k&nbsp;městu.<ref>Geyl, ''op. cit.'', p. 127. {{en}}</ref> „Žebráci byli muži roku ’66, ikonoklasti … kalvinisti.“ V&nbsp;Goudě, když se radní ptali měšťanů, zda budou bránit město proti vzbouřencům, odpověď byla: „Ne, pro desátek nezvedneme ani prst.“<ref>[http://dbnl.org/tekst/geyl001gesc01_01/geyl001gesc01_01_0015.htm]</ref> Geusové neztratili své pirátské manýry – v&nbsp;obsazených oblastech plundrovali kostely a masakrovali kněze. Nejznámější byl případ gorennských mučedníků, kdy 19 mnichů bylo nuceno ke konverzi na kalvinismus; když odmítli, byli oběšeni.<ref>[http://worldspirituality.org/calvinism-netherlands.html]</ref><ref>[https://web.archive.org/web/20081007085849/http://soli.inav.net/~jfischer/feb99/barrybossa.html]</ref>

 

 

Na španělské straně se ztratila vůle k&nbsp;vítězství. Hlavní králův rádce Ruy Goméz de Silva intrikoval proti vévodovi z&nbsp;Alby a podařilo se mu přimět krále, aby ho v&nbsp;listopadu 1573 odvolal. Novým guvernérem se stal hrabě don Louis de Requesens y Zúñiga (1528–1576), který [[17. listopad]]u [[1573]] přijel do Bruselu a neúspěšně se pokoušel o&nbsp;kompromis. Důvodem bylo, že Španělsko bylo vyčerpané a nedokázalo dále financovat válku. Dne [[5. červen|5. června]] 1574 udělil guvernér generální pardon. Povstalci věřili, že vítězství bude na jejich straně, ačkoliv válečné úspěchy byly vrtkavé: Dne [[15. duben|15. dubna]] [[1574]] byla sice zničena německá pomocná armáda a Ludvík a další bratr Viléma Oranžského zabiti, ale vzbouřenci dobyli [[Leiden]]. Byla to významná událost, protože v&nbsp;Leidenu byla pak v&nbsp;roce [[1575]] založená [[Vilém I. Oranžský|Vilémem I. Oranžským]] založena univerzita, která je nejstarší v Nizozemsku ([[Universiteit Leiden]]).<ref>''About Leiden University''. [http://leidenuniv.nl/en/about/#f Foundation] {{Wayback|url=http://leidenuniv.nl/en/about/#f |date=20100127045527 }} {{en}}</ref> která byla pro protestanty stejně významná jako lovaňská pro katolíky. Na jaře 1575 se konalo neúspěšné jednání v&nbsp;Bredě. Dne [[5. březen|5. března]] [[1576]] guvernér Requesens zemřel. Za 5 měsíců byl novým guvernérem jmenován nevlastní králův bratr, [[Juan de Austria|don Juan d’Austria]] (1547–1578). Dne [[4. září]] [[1576]] vypuklo lidové povstání v&nbsp;Bruselu na podporu Viléma Oranžského.

 

 

Věčný edikt odmítl Holland a Zeeland. [[Juan de Austria|Juan d’Austria]] proto v&nbsp;červenci 1577 obnovil válečné akce přepadem pevnosti v&nbsp;Namuru. Dne [[28. říjen|28. října]] [[1577]] provedli kalvinisté převrat v&nbsp;Gentu. Generální stavy Donu Juanovi v&nbsp;říjnu 1577 vypověděly poslušnost a v&nbsp;prosinci 1577 ho sesadily. Proti Španělům povstala města i&nbsp;venkov. Dne [[31. leden|31. ledna]] [[1578]] Don Juan zvítězil v&nbsp;[[Bitva u Gembloux|bitvě u&nbsp;Gembloux]] v&nbsp;Brabantsku nad generálními stavy, ale v&nbsp;říjnu zemřel.

 

 

=== Utrechtská a arraská unie ===

{{Podrobně|Utrechtská unie|Arraská unie}}

 

Dne [[6. leden|6. ledna]] [[1579]] uzavřely Artois, Hennegavsko a Západní Flandry, Lille, Douai a Arrchies s&nbsp;guvernérem [[Arraská unie|arraskou unii]].

 

 

 

 

=== Příměří a význam nizozemské revoluce ===

 

 

| příjmení = Fikta

| jméno = J

| datum archivace = 2007-12-18

| nedostupné = ano

 

Jižní část Nizozemí, zůstala katolická a pod nadvládou španělských králů. Stejně tak zůstala na rozdíl od severu součástí [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. Do roku [[1706]] bylo toto území (jižní Nizozemí) známé jako [[Španělské Nizozemí]] a poté v&nbsp;letech [[1714]]–[[1794]] jako [[Rakouské Nizozemí]]. A&nbsp;to až do roku [[1795]], kdy skončila habsburská nadvláda a začala francouzská.

 

| příjmení =

| jméno =

{{Podrobně|Republika spojených nizozemských provincií}}

 

 

 

 

 

 

=== Války s Anglií, Zákon o plavbě ===

{{Podrobně|Anglo-nizozemské války|Zákon o plavbě}}

 

 

Tuto první anglo-nizozemskou válku vyhrálo anglické vojsko vedené admirálem Robertem Blakem roku [[1654]]. To umožnilo Anglii, aby vnutila Nizozemí svůj [[Zákon o plavbě]] a získala tak postavení námořní velmoci. Další plavební zákony z let [[1660]], [[1663]], [[1672]] a [[1696]] ještě zvýraznila merkantilistickou politiku Anglie.

Další takové války Nizozemí s Anglií proběhly v letech [[1664]]–[[1667]] [[druhá anglo-nizozemská válka]], [[1672]]–[[1678]] [[třetí anglo-nizozemská válka]] a [[1781]]–[[1784]] [[čtvrtá anglo-nizozemská válka]]

 

 

V&nbsp;roce [[1747]] byla formálně uzákoněna dědičnost funkce místodržitele v&nbsp;rodu [[Oranžsko-nasavská dynastie|Oranžsko-nasavském]].

{{Podrobně|Nizozemské kolonie}}

 

 

Na rozdíl od [[Španělsko|Španělska]] a [[Portugalsko|Portugalska]] získávalo Nizozemsko stejně jako [[Spojené království|Velká Británie]] nová území prostřednictvím specializovaných obchodních společností (nejslavnější z&nbsp;nich je [[nizozemská Východoindická společnost]]), přičemž stát se přímo v&nbsp;koloniálních záležitostech angažoval až v&nbsp;pozdějších letech, kdy společnosti začínaly mít ekonomické problémy. S&nbsp;místními vládci nejdříve Nizozemci zavírali obchodní dohody a dohody o&nbsp;nájmu území, což jim později umožnilo odkup větších území a vytvoření monopolu na obchod s&nbsp;exotickými komoditami. Velká Británie obsadila mnohá území na úkor Nizozemska poté, co ho na konci 18. století obsadila [[Napoleonské války|napoleonská vojska]]. Samostatné Nizozemsko obnovené v&nbsp;roce 1814 svoje postavení světové mocnosti již ztratilo, na úkor [[Spojené království|Velké Británie]] a [[Francie]].

 

== Francouzská nadvláda ==

{{Podrobně|Batávská republika|Holandské království}}

 

 

== Království spojeného Nizozemí ==

{{Podrobně|Spojené království Nizozemské}}

 

 

Na vídeňském kongresu probíhala důležitá jednání jakou podobu má obnovené spojené Nizozemí mít. Po odmítnutí nejrůznější variant i&nbsp;varianty krále Viléma I. bylo rozhodnuto přijmout pozměněný králův návrh. Na vídeňském kongresu byly tedy jako součást jednotného Spojeného království Nizozemského uznány tyto bývalá území:

=== Belgická revoluce ===

{{Podrobně|Belgická revoluce}}

 

V&nbsp;roce [[1830]] se Belgičané pod vlivem [[Červencová revoluce|revoluce ve Francii v roce 1830]] vzbouřily čímž začala tzv. [[Belgická revoluce]]. Hlavní příčinou belgické revoluce byla politická a ekonomická nadvláda Nizozemců nad [[francouzština|francouzsky]] mluvícím obyvatelstvem. Hospodářské aktivity, jako např. obchod a počátky [[Industrializace|průmyslové revoluce]], byly totiž soustředěny na území dnešního [[Nizozemsko|Nizozemska]], zejména v&nbsp;přístavu [[Amsterdam]]. Jádrem sporů byla také skutečnost, že Nizozemci podporovali volný obchod, zatímco Belgičané požadovali ochranu svého trhu zavedením cel. Belgičané si rovněž stěžovali, že je s&nbsp;nimi nakládáno jako s&nbsp;druhořadými občany, ačkoliv jich v&nbsp;království nežilo méně než 3,5 milionu oproti 3 milionům Nizozemců. Většina úředních míst v&nbsp;té době byla svěřena Nizozemcům.

{{Podrobně|Dějiny Lucemburska|Vilém III. Nizozemský|Adolf Lucemburský|Vilemína (Nizozemsko)}}

 

 

== Současné Nizozemsko ==

=== 20. století ===

 

Během [[První světová válka|první světové války]] si Nizozemsko na rozdíl od jižně ležící Belgie uchovalo nezávislost a neutralitu. V&nbsp;roce [[1918]] po skončení války se do něj jako neutrálního státu uchýlil bývalý německý císař (a pruský král) [[Vilém II. Pruský|Vilém II.]], kde žil až do své smrti v&nbsp;roce [[1941]] ve městě [[Doorn]]. Nizozemská vláda přes nátlak Dohodových mocností [[Vilém II. Pruský|Viléma II.]] jako válečného zločince nevydala.

 

 

V&nbsp;roce [[1944]] se ve městě [[Arnhem]] a jeho okolí odehrála část spojenecké operace [[Operace Market Garden|Market Garden]] (největší výsadková operace v&nbsp;dějinách) a bitva britských výsadkářů s&nbsp;německými obránci o&nbsp;[[Arnhemský most]] (která byla i&nbsp;zfilmována). V&nbsp;rámci operace [[Operace Market Garden|Market Garden]] byly také vysazeny u&nbsp;[[Eindhoven]]u americká 101. výsadková divize (Screaming Eagles) a poblíž [[Nijmegen]]u americká 82. výsadkové divize. Jelikož spojenecké pozemní síly během zmíněné operace postupovaly pomalu, nedokázaly k&nbsp;mostům dorazit podle plánu a klíčový nejsevernější most v&nbsp;[[Arnhem]]u se udržet nepodařilo.

 

 

Nizozemci měli královnu Julianu nesmírně rádi, jejím trůnem však v&nbsp;roce 1956 otřásl případ negramotné léčitelky Greet Hofmans, ve kterou Juliana vkládala naději na vyléčení své nejmladší dcery z&nbsp;hrozící slepoty. Hofmansová postupně získala na královnu velký vliv (někdy bývá dokonce přirovnávána k&nbsp;[[Grigorij Jefimovič Rasputin|Rasputinovi]] a jeho vlivu na carevnu Alexandru) a začala se dokonce pokoušet ovlivňovat politické dění ve státě, což vyvolalo velké pobouření a odpor. Juliana uvažovala o&nbsp;abdikaci, nakonec však zůstala na trůně, Hofmansová ovšem musela odejít.

 

=== Současnost ===

 

 

Nizozemsko je v poslední době také známé svým velmi liberálním postojem vůči [[Psychoaktivní droga|psychoaktivním drogám]], [[Prostituce|prostituci]], [[Eutanazie|eutanazii]] a [[Homosexualita|homosexualitě]].

 

== Literatura ==

* {{Citace monografie

| příjmení = Šindelář

| vydavatel = Svoboda

| místo = Praha

}}

 

{{DEFAULTSORT:Nizozemsko, dějiny}}

[[Kategorie:Dějiny Nizozemska| ]]