Tomás Luis de Victoria: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
typo, link
 
(Není zobrazeno 11 mezilehlých verzí od 6 dalších uživatelů.)
Řádek 1:
{{Infobox - osobahudební umělec}}
'''Tomás Luis de Victoria''' (asi [[1548]] [[Ávila]] ([[Sanchidrián]]) – [[27. srpen|27. srpna]] [[1611]] [[Madrid]])<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Biografia de Tomás Luis de Victoria|periodikum=www.biografiasyvidas.com|url=http://www.biografiasyvidas.com/biografia/v/victoria.htm|datum přístupu=2016-07-14}}</ref><ref>[http://www.ecured.cu/Tom%C3%A1s_Luis_de_Victoria Tomás de Luis Victoria] na kubánské encyklopedii [[EcuRed]]</ref> byl [[Španělsko|španělský]] [[hudební skladatel]] období zvaného [[Siglo de Oro]].
| jméno = Tomás Luis de Victoria
| obrázek = Antonio gardano.jpg
| popisek = Tomás Luis de Victoria
| datum narození = Kolem [[1548]]
| místo narození = [[Sanchidrián]],<br /> [[Španělsko|Španělské království]]
| datum úmrtí = [[27. srpen|27. srpna]] 1611
| místo úmrtí = [[Ávila]],<br />[[Španělsko|Španělské království]]
}}
'''Tomás Luis de Victoria''' (asi [[1548]], [[Sanchidrián]] – [[1611]], [[Ávila]]) byl španělský [[Renesanční hudba|renesanční]] [[hudební skladatel]].
 
== Životopis ==
Narodil ve španělském městě Sanchidrián kolem roku 1548 jako sedmé dítě Francisca Luise de Victoria a Franciscy Suárez de la Concha. Když 29. srpna [[1557]] jeho otec předčasně zemřel, bylo mu teprve devět let. Rodina nežila v bídě díky nejstaršímu Tomásovu bratrovi, který finančně vypomáhal ovdovělé matce výnosy ze zděděného majetku jejich podnikavého dědečka. Kolem roku 1558 se stal Tomás Luis zpěvákem ve sboru [[Ávila|ávilské]] katedrály. Ihned po svém nástupu se mohl skladatel konfrontovat s jednou z nejvýznamnějších hudebních osobností tehdejšího [[Španělsko|Španělska]], [[Gerónimo de Espinar]], který tehdy působil v Ávile jako ředitel katedrálního kůru. Podle dochovaných kapitulních akt vyučoval sboristy [[kontrapunkt]]u a [[Harmonie (hudba)|harmonii]], některé také hře na [[varhany]] a dalším disciplínám. Avšak jen několik měsíců po Victoriově příchodu (21. října 1558) Espinar náhle umírá. Teprve v červnu roku 1559 se pro katedrálu podařilo nalézt odpovídající náhradu v osobě [[Bernardino de Ribera|Bernardina de Ribera]]. Ten působil v Ávile až do roku 1563, kdy odchází do [[Toledo|Toleda]]. Je téměř jisté, že to byl právě Ribera, který nesmazatelně ovlivnil hudební rozvoj a rozhled Tomáse Luise, a to jak množstvím vlastních skladeb, které byly v ávilské katedrále za jeho působení nepochybně provozovány, tak prováděním skladeb evropských mistrů, jejichž tvorba v omezené míře pronikla i do španělského prostředí.
 
Victoria však nebyl ovlivněn pouze studiem [[Polyfonie|polyfonní]] sborové literatury a návazných teoretických disciplindisciplín. Již od raného věku se mu s největší pravděpodobností dostalo i výcviku ve hře na klávesové nástroje a především ve hře na varhany pod vedením katedrálních varhaníků. Ávila byla již v té době proslavena jejich skvělými schopnostmi a výkony. Nejznámějšími mistry královského nástroje zde byli především [[Damián de Bolea]], [[Bernabé del Águila]] a především [[Antonio de Cabezón]], jenž byl se svým hráčským uměním proslaven po celém Španělsku. Jeho žena, Luisa Núñez, pocházela z významné ávilské rodiny. Jejich dům byl od sídla Victoriů vzdálen jen několik set metrů. Cabezón působil v Ávile v letech 1538 – 15601538–1560. Existují však také dohady, že se mladý Victoria setkával nejen s hudebníky starší generace, ale také se svými vrstevníky. Pravděpodobně se znal a setkával s [[Bartolomé de Escobedo]], který působil na papežském dvoře a byl spřízněn s rodinou de Victoriovy matky. Je možné, že právě od něj vzešel impuls započít studia v [[Řím]]ě.
 
Posledním a zřejmě nejdůležitějším faktorem, který nasměroval skladatelův život ke klasickému typu studia a přísně křesťanskému pohledu na svět, byl jeho vstup do nově založené ávilské jezuitské školy. Chlapecká škola [[svatý Jiljí|sv. Jiljí]] se ve městě zdárně rozvíjela od roku 1554 a byla dle tehdejších dokladů vysoce hodnocena, především pro svůj ucelený výukový systém.
 
== Působení v Římě ==
Řádek 25 ⟶ 17:
 
== V aragonských službách ==
Počínaje lednem [[1569]] byl přijat do služeb aragonského [[kostela svaté Marie monserratské]] v Římě jako „cantor y soñador del órgano“ s měsíčním platem jednoho [[Scudo|scuda]]. Jeho povinnosti sestávaly ze tří základních dovedností – jako varhaník, jako zpěvák a také jako kapelník (regenschori). Dnes bychom mohli jeho tehdejší práci nazvat jako ředitel hudby (podobně jako například [[Johann Sebastian Bach|J. S. Bach]] v Lipsku ap.). Je zajímavé pozorovat, jak podobně začínal svoji hudební kariéru Palestrina, jehož první místo jej posadilo na varhanní lavici v katedrále jeho rodného města. Victoria však na rozdíl od Palestriny aktivně pokračoval v dráze varhaníka až téměř do posledních dnů svého života po návratu do Madridu po roce 1600.
 
V letech [[1569]]–[[1574]], kdy řídil kůr u [[Kostel sv. Marie monserratské|sv. Marie Monserratské]], si vydělával na živobytí také zpěvem v jiných španělských kostelech v [[Řím]]ě, především v [[chrám San Giacomo degli Spagnoli|chrámu San Giacomo degli Spagnoli]]. Z účtů farnosti například vyplývá, že kostel zaplatil Victorovi mezi léty [[1573]]–[[1582]] za několikero vydání jeho skladeb a za jeho služby jako zpěváka při různých slavnostních bohoslužbách. Dokumentovány jsou také jeho služby v chrámu SS. Trinitá dei Pellegrini.
Řádek 33 ⟶ 25:
V roce 1572 vyšla tiskem jeho první sbírka [[Moteto|motet]]. V úvodu, který věnoval Jeho eminenci kardinálu Ottovi von Truschess, píše mimo jiné:
 
{{citát|„Od té chvíle, co jste mě Vy, nejproslulejší Kardinále, vzal pod svoji ochrannou ruku, věřím, že se musím stále a horečnatě věnovat tvůrčí práci, aby nebyl důvod k lítosti…, tak činil můj talent, ale i má práce. Jako nejupřímnější vděk k Vaší Eminenci jsem Vám dedikoval jakési nábožné písně, dle módy hudebně zpracovány a obecně známy jako moteta, o kterých věřím, že by mohla být užitečná pro ty, jenžjiž jsou hudebně zdatní, a především pro ty, jenžjiž jsou náležitě hudebně vzděláni.“}}
 
{{citát|„… Komu jinému pak věnovat tyto kusy umění a piety, nežli Vám, který jste celý život zasvětil božskému kultu a byl jím po celý život tak posilován! Cítím, že jsem povinen Vám poskytnout první ovoce mé práce, kterou jste povzbuzoval a učinil možnou ….“}}
Řádek 48 ⟶ 40:
Během doby, kdy byl Tomás Luis duchovním v kostele S. Girolamo, publikoval několik dalších sbírek svých skladeb. Nejprve v roce 1576 soubor [[Mše (hudba)|mší]], [[Hymnus|hymnů]] a [[žalm]]ů, v roce 1581 pak dvě sbírky žalmů a [[Antifona|antifon]].
 
V roce 1583 byla vydána kniha devíti mší obsahující i známé [[Rekviem (Victoria)|Rekviem]] a věnovaná španělskému králi Filipu II. V témže roce stačil ještě Victoria dokončit a připravit k tisku upravené a doplněné vydání knihy motet (svého prvního díla). V roce [[1585]] vychází jeho největší dílo ''Officium Hebdomadae Sanctae'' a druhý soubor motet.
 
Pokud se zaměříme na osobnosti, kterým Victoria dedikoval svá díla, narazíme na zajímavý soubor myšlenek skladatele. Soubory Cantica B. Virginis a Hymni totius anni byly věnovány v prvním případě kardinálovi [[Michele Bonelli]]mu (příteli z dob studií na Collegiu Germanicu asi z roku 1565) a v případě druhém papeži [[Řehoř XIII.|Řehořovi XIII.]] Obě věnování vypovídají pravděpodobně o vděku k oběma osobnostem, dost možná o jejich podpoře směrem k Victoriovi. Další dvě dedikace, španělskému králi Filipu II. a jeho tehdy třiadvacetiletému zeti [[Karel Emanuel Savojský|Karlu Emanuelovi Savojskému]], jenž se 11. března 1585 v [[Zaragoza|Zaragoze]] oženil s Filipovou dcerou [[Kateřina Michaela Španělská|princeznou Kateřinou]], vypovídají o únavě hudebníka vcházejícího do druhé půle života, vyčerpaného stálým bojem o peníze i neutuchající špatně placenou hudební prací v Itálii. Jakkoliv byl v Itálii i Římě znám, uznáván i ctěn, zatoužil po návratu do rodného kraje.
Řádek 55 ⟶ 47:
Podle nejnovějších výzkumů se jako nejpravděpodobnější datum jeho návratu do Španělska jeví rok 1587, kdy je zadokumentován jeho nástup do funkce osobního [[kaplan]]a královny vdovy Marie, která na sklonek svého života uchýlila do královského kláštera bosých klarisek v Madridu. V této pozici sloužil až do královniny smrti v roce 1603, tedy celých šestnáct let. Současně byl také sbormistrem chlapeckého sboru zřízeného při klášteru. Až do své smrti v roce 1611 sloužil také jako klášterní varhaník. Pochopení jeho poslední životní kapitoly si však zaslouží obsáhlejší pojednání.
 
[[Klášter]] [[Monasterio de las Descaltzas de Santa Clara de la Villa|de las Descaltzas de Santa Clara de la Villa]] v [[Madrid]]u, se kterým byl závěr skladatelova života tak nerozlučně spjat, byl založen roku [[1564]]. První [[abatyše]], Sor Juana de la Cruz, se těšila přízni a konexím v nejvyšších španělských společenských vrstvách. Její bratr, Francisco de Borja, byl vévodou z Gandíi, dokud se nestal třetím představeným španělské větve Společenstva Ježíšova. Hlavním klášterním patronkou byla Joanna, sestra krále Filipa II. V klášteře neplatila pro ženské konventy tak typická přísná separace, sestry se v omezené míře (především na mších) mohly setkávat s hudebníky, zpěváky a hojně i učenci. Od klášterní budovy, kde přebývaly řádové sestry, však byly ostatní budovy (dům kaplana, zpěváků atd.) přísně odděleny. Odděleně se podávalo i jídlo. Denně se povinně sloužily alespoň dvě mše, většinou za doprovodu zpěvu i varhan. V roce 1578 na popud reformy papeže Řehoře XIII. nařídil král zdvojnásobit počet zpěváků na 12, aby „každý hlas mohl být zpíván třemi pěvci“. Zdvojnásobeny byly také platy. Roční příjem zpěváka byl zvýšen na 400 dukátů, sbormistr – capellán mayor – pobíral 800 dukátů. Polyfonní hudba se zpívala na každý velký liturgický svátek, stejně jako na [[Velký pátek]] a [[Velikonoční neděle|Velikonoční neděli]]. Místo sbormistra bylo obsazováno tajnou volbou, a to doživotně. Pro kapelníka byl také ještě vyčleněn plat 10.000 [[maravediů]] za výuku mladých chlapců – zpěváků ve sboru. Plat varhaníka byl stanoven na 40.000 maravediů ročně. V roce 1601 byl počet chlapců – sboristů – zvýšen na šest, aby byla pokryta zvýšená poptávka po zpěvu při některých částech liturgického roku (např. ve Svatém týdnu). Tito chlapci dostávali roční plat 50 dukátů a měli povinnost účastnit se denních zkoušek a vyučování polyfonie, zpěvu a chorálu. Ve stejném roce byl také kolektiv hudebníků doplněn o fagotistu (bajón) s ročním platem 40.000 maravediů s povinností „asistovat sboru se svým nástrojem a sloužit při denní hudbě v kapli“.
 
Královna vdova María, jíž sloužil Victoria až do její smrti jako osobní kaplan a zpovědník, byla velmi významnou členkou evropských panovnických dvorů. Jelikož měla významný vztah i k českým zemím, je na místě malá poznámka. Žila v letech 1528 – 16031528–1603. Byla ve vztahu k třem evropským císařům – byla dcerou císaře římského a krále španělského Karla V., manželkou císaře římského a krále českého a uherského Maxmiliána II. a matkou římských císařů a českých a uherských králů Rudolfa II. a Matyáše. Po smrti svého manžela 12. října 1576 se rozhodla již dále nesetrvávat v Praze a se svou neoddanější dcerou ze svých 15 patnácti dětí – princeznou Margaretou – odjíždí roku 1581 z českého hlavního města. Do Madridu dorazily o rok později. Útočiště nalezly až do konce svého života v klášteře Descalzas Reales v Madridu, jenž se stal pro obě domovem až do jejich smrti. Pro Victoriu se fakt, že se stal královniným zpovědníkem, stává v prvé řadě „vstupenkou“ do vyšší společnosti. Život v Madridu, který se stal novým hlavním městem Španělska až v roce 1560 po definitivním sjednocení říše, měl však pro skladatele i další pozitiva. Když pomineme život v luxusních poměrech královského kláštera, znamenal pro něj návrat především kontakt se svou rodinou. Denně se setkával se svým nejstarším bratrem Dr. Agustínem de Victoria, jenž byl stejně jako Tomás Luis osobním kaplanem královny vdovy, a také s dalším bratrem žijícím v Madridu, Jeanem Luisem. Díky benevolenci kláštera si mohl také užívat vcelku velké svobody pohybu mimo klášter, a dokonce i za hranicemi Španělska. Takto podnikl roku 1592 cestu do Říma, kde připravil k vydání svoji sbírku mší Missae quatuor, quinque, sex, et octo vocibus concinendae, kterou dedikoval synu královny vdovy kardinálu Albertovi, budoucímu vládci španělského Holandska. V Římě jej také zastihla zpráva o porážce tureckého vojska u Záhřebu. Čtyřmi římskými kardinály byla pak slavena velká mše a na večerních nešporách zpívali zpěváci nové Victoriovo moteto Surge Debora et loquere canticum.
 
Po svém návratu z roční cesty do Říma se Victoria vrací do kláštera Descalzas Reales ke královně vdově opět jako její soukromý kaplan. Celých sedmnáct let, kdy stál po boku královně vdově, však skladatel sloužil konventu zároveň jako maestro di capilla bez nároků na další plat. Po její smrti 26. února 1603 se však této funkce vzdal a v konventu nadále působil jen jako varhaník.
Řádek 69 ⟶ 61:
Největším zdrojem skladatelových příjmů byly zcela jistě dary španělských diecézí a katedrál. Nejednalo se však o dary jako takové, moderním jazykem bychom je mohli spíše nazvat tantiémami za provozování Victoriových skladeb. K výběru těchto peněz byli většinou zmocněni profesionální agenti. Tito agenti měli také za úkol doručovat objednané výtisky do jednotlivých chrámů a škol. Pro ilustraci můžeme zmínit alespoň výběr 900 [[reál]]ů z [[Lima|Limy]] roku 1598, 50 dukátů z katedrály v [[Málaga|Málaze]] roku 1604, dar 100 dukátů za několik knih hudby pro [[Arcivévoda Albert|arcivévodu Alberta]] roku 1604 atd. Nepochybně dostával také přímé platby za prodej notového materiálu. Z roku 1598 je například známa objednávka v celkové výši 200 sestav jednotlivých hlasových knih, po jejich zhotovení v roce 1600 byly rychle rozprodány. Podobně se zachoval Victoriův dopis určený urbinskému vévodovi [[Francesco Maria II. della Rovere|Francescovi Maria II. della Rovere]] s dotazem, zdali již zaslaný komplet 1600 knih partů dorazil do Urbina. Celkové náklady na tisk údajně dosáhly 2500 reálů (227 dukátů), přičemž prodejní cena jedné sestavy byla 150 reálů (asi 14 dukátů). Celkový profit z této zakázky byl tedy asi 1133 dukátů, což se rovnalo všem jeho ostatním ročním příjmům. Stejně tak Victoria zřejmě finančně zaznamenal stále vyšší počet svých vydávaných skladeb v Římě, jen ve Španělsku pak po svém návratu publikoval třikrát (1592, 1600 a 1605). Po smrti královny vdovy vydaná sbírka ''Officium Defunctorum'' byla dokonce v luxusním provedení na přepychovém papíře velkého formátu. Mimo tyto nepravidelné příjmy pobíral Victoria již výše zmíněný plat jako varhaník, což spolu s faktem, že měl v klášteře zdarma stravu a bydlení, představovalo již samo o sobě slušný základ. Z těchto faktů tedy vyplývá, že skladatel nikdy netrpěl větším hmotným nedostatkem, protože se dokázal díky vlastní práci a podnikavosti při rozšiřování své hudby v závěru života dostatečně finančně zajistit.
 
== ZdrojeOdkazy ==
 
=== Reference ===
<references />
 
=== Literatura ===
* Disertační práce: Dr. Tomáš Ibrmajer – T. L. de Victoria, 2005, JAMU Brno
 
=== Externí odkazy ===
{{Portály|Hudba}}
* {{Commonscat}}
* {{Musopen}}
 
{{Autoritní data}}
{{Portály|Hudba|Lidé|Španělsko}}
 
{{DEFAULTSORT:Victoria, Tomás Luis de}}
[[Kategorie:Španělští hudební skladatelé]]
[[Kategorie:Narození v roce 1548]]
[[Kategorie:ÚmrtíNarození 1611v Ávile]]
[[Kategorie:Úmrtí v27. Ávilesrpna]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1611]]
[[Kategorie:Úmrtí v Madridu]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Úmrtí v Ávile]]