Chelsea Girl (album): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Radiosaltbird (diskuse | příspěvky)
fotografie
typos
Řádek 63:
 
== Před vydáním ==
Nico začala pořádat vlastní koncerty již během spolupráce se skupinou The Velvet Underground na počátku roku 1967. Hrála většinu dní od února do dubna pouze v&nbsp;newyorském klubu Dom, kde ji střídavě doprovázeli hráči na kytaru [[Lou Reed]], [[John Cale]], [[Sterling Morrison]], [[Jackson Browne]], [[Tim Hardin]], [[Tim Buckley]], [[Steve Noonan]] a také [[Ramblin' Jack Elliott]].<ref name="unterberger132">Unterberger. sS. 132.</ref> Samotné nahrávání zpěvaččina debutového alba ''Chelsea Girl'' bylo zahájeno v&nbsp;dubnu 1967 v&nbsp;newyorském studiu [[Mayfair Sound Studios]] poté, co nahrávací společnost Verve Records odsouhlasila zaplacení poplatků za užití nahrávacího studia. Produkce se ujal [[Tom Wilson (producent)|Tom Wilson]], který již dříve spolupracoval se skupinou The Velvet Underground, a o&nbsp;zvuk se staral [[Gerry Kellgren]].<ref name="unterberger144" />
 
== Vydání ==
Řádek 78:
| isbn = 0 7206 11326
| jazyk = anglicky
}}</ref> Tento film byl natáčen v&nbsp;newyorském hotelu [[Chelsea (hotel)|Chelsea]] a vystupovala v&nbsp;něm i&nbsp;Nico. Album vyšlo v&nbsp;říjnu 1967 pod hlavičkou hudebního vydavatelství [[Verve Records]]. Nejprve na [[Dlouhohrající deska|vinylové LP desce]] pouze ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]], ale o čtyři roky později (od října 1971) se distribuovalo i ve [[Spojené království|Spojeném království]]. Na obalu alba je barevná fotografie Nico od [[Paul Morrissey|Paula Morrisseye]] a v&nbsp;pozadí se nachází její černobílá fotografie od [[Billy Name|Billyho Namea]].<ref name="unterberger166">Unterberger. sS. 166.</ref> V&nbsp;levém horním rohu je velkými písmeny napsáno „Nico: Chelsea Girl“. V&nbsp;roce 1988 album vyšlo v&nbsp;reedici na [[Kompaktní disk|CD]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Nico (3) − Chelsea Girl
| url = http://www.discogs.com/Nico-Chelsea-Girl/release/3594592
Řádek 96:
 
== Skladby ==
Album otevírá čtyřminutová píseň „The Fairest of the Seasons“, kterou spolu s&nbsp;Jacksonem Brownem napsal [[Gregory Copeland]]. Následuje „These Days“, jejíž autorem je Browne; tuto píseň v&nbsp;pozdějších letech nahrál například [[Gregg Allman]] či zpěvačka [[Jennifer Warnes]]. Na třetí pozici se nachází tří a čtvrt minutová „Little Sister“ z&nbsp;pera Johna Calea a Lou Reeda, kterou následuje Caleova „Winter Song“. Nejdelším a nejvíce experimentálním počinem na albu je „It Was a Pleasure Then“, osmiminutová skladba, která se jako jediná z&nbsp;alba podobá tvorbě, již Nico představovala v&nbsp;pozdějších letech.<ref name="unterberger145">Unterberger. sS. 145.</ref> Více než sedmiminutová skladba „Chelsea Girls“ se smutnou melodií pochází z&nbsp;dílny Lou Reeda a Sterlinga Morrisona; původně byla napsána pro [[Chelsea Girls|stejnojmenný film]], ale nakonec v&nbsp;něm použita nebyla.<ref name="unterberger145" />
 
Na sedmém místě je „[[I'll Keep It with Mine]]“, kterou pro Nico několik let před tímto albem napsal písničkář [[Bob Dylan]]. V&nbsp;písni jsou vedle kytary a hlasu Nico slyšet také jednoduché smyčcové vyhrávky.<ref name="unterberger145" /> Další píseň – dvouminutovou „Somewhere There's&nbsp;a Feather“ – pro Nico napsal Jackson Browne. Předposlední, devátá píseň „Wrap Your Troubles in Dreams“ pochází z&nbsp;repertoáru The Velvet Underground (autorem je Lou Reed) a skupina ji poprvé nahrála již v&nbsp;roce 1965. Celé album uzavírá skladba „Eulogy to Lenny Bruce“, věnovaná komiku [[Lenny Bruce|Lenny Brucemu]], jehož Nico označovala za „jednoho ze svých oblíbených lidí.“<ref name="unterberger144" /> Autorem této písně je [[Tim Hardin]], a Nico je při jejím zpěvu doprovázena pouze kytarou, tedy žádnými orchestrálními zvuky.<ref name="unterberger145" />
 
== Kritika ==
{{P-citát|right|Aranžování toho alba jsem se moc neúčastnil. Všechny ty smyčce a vůbec. Nemyslím, že by to bylo zrovna vkusné.|Lou Reed, 1972|<ref name="unterberger144" />}}
Podle zdrojů společnosti [[MGM Records]] se alba od vydání do února 1969 prodalo pouze necelých 500 kusů.<ref name="unterberger166" /> Navíc se v&nbsp;době svého vydání dočkalo jen velmi malého množství recenzí. Například deník ''[[Los Angeles Times]]'' jej označil za „mdle krásnou kolekci milých písniček od skvělých autorů“, přičemž jeho kritik dodal, že by „bylo lepší, kdyby milí byli ti autoři a skvělé ty písničky“.<ref name="unterberger166" /> V&nbsp;britských hudebních časopisech ''[[NME|New Musical Express]]'' a ''[[Melody Maker]]'' byla Nico přirovnána k&nbsp;[[Joan Baez]], respektive [[Marianne Faithfull]].<ref name="unterberger167">Unterberger. sS. 167.</ref>
 
V&nbsp;novějších recenzích, například v&nbsp;časopisu ''[[Rolling Stone]]'' v&nbsp;recenzi z&nbsp;roku 2002, jej Jenny Eliscu označila za „věc podivné krásy a prostoty“.<ref name="unterberger167" /> Kritik Lindsay Planer album ve své recenzi pro webovou stránku [[Allmusic]] označil za „nekvalifikované mistrovské dílo.“<ref name="allmusic" /> Anglický zpěvák [[Morrissey]], člen skupiny [[The Smiths]] a později sólový umělec, album označil za jedno ze svých nejoblíbenějších.<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 123:
| isbn = 80-85619-80-6
| strany = 223
}}</ref><ref name="unterberger146">Unterberger. sS. 146.</ref>
 
== Seznam skladeb ==