Souhvězdí Kozoroha

zvířetníkové souhvězdí jižní nebeské polokoule
Na tento článek je přesměrováno heslo Capricornus. Tento článek je o souhvězdí. O Samuelu Friedrichu Bockshornu zvaném Capricornus pojednává článek Samuel Friedrich Bockshorn.

Kozoroh je souhvězdí na jižní obloze. Leží mezi souhvězdími Vodnáře, Střelce, Orla, Mikroskopu a Jižní ryby. Kozoroh je zvířetníkové souhvězdí – prochází jím ekliptika. Slunce do něj vstupuje 19. ledna a vystupuje z něj 15. února. Před 1 000 roky byl Kozoroh nejjižnějším souhvězdím zvěrokruhu, nacházel se nejjižněji pod rovníkem a Slunce jím procházelo na den zimního slunovratu. Díky precesi se ale poloha světového rovníku posouvá a místo Kozoroha se dostal Střelec. Kozoroh tedy v následujících staletích bude zvyšovat svoji pozici na obloze. Nicméně rovnoběžka, kde je Slunce 21. prosince v zenitu se stále nazývá Obratník Kozoroha.

Souhvězdí Kozoroha
Souhvězdí Kozoroha
Souhvězdí Kozoroha
Latinský názevCapricornus
Latinský genitivCapricorni
Latinská zkratkaCap
Rektascenze20 h 5 m až 22 h 0 m
Deklinace-8,5° až -27,5°
Rozloha414 čtverečných stupňů
Viditelnost na zeměpisné šířce+60° až -90°
Nejlepší pozorovatelnost v ČRZáří
Počet hvězd jasnějších než 3m1
Nejjasnější hvězdaDeneb Algedi (δ Cap) (2,8m)
Sousední souhvězdíVodnář
Orel
Střelec
Mikroskop
Jižní ryba

Kozoroh patří spolu s Vodnářem, Rakem a Rybami k nejslabším souhvězdím zvířetníku. Patří k letním a podzimním souhvězdím. Jeho nejsevernější části se v českých zeměpisných šířkách objevují již koncem února krátce před svítáním. Celé souhvězdí je pak možno pozorovat až kolem čtvrté hodiny ranní v květnu, ale jelikož Slunce bude vycházet čím dál dříve, nebudou slabé hvězdy Kozoroha téměř viditelné. Nejlepší pozorovací podmínky nastávají v červenci a srpnu, kdy je Kozoroh viditelný od soumraku a zapadá asi tři hodiny před svítáním. V září a říjnu je sice také dobře viditelný, ale pozorovací doba se krátí. V listopadu zapadá již kolem deváté hodiny večer. Definitivně se s námi Kozoroh rozloučí v prosinci po sedmé hodině večerní.

Původ jména editovat

 
Heveliův Kozoroh

Souhvězdí nese jméno řeckého boha lesů, pastvin, stád, pastýřů a lovců Pana. Nejčastěji bývá považován za syna nymfy Dryopy a boha Herma. Pan se narodil s rohy, dlouhými vousy a měl kozí nohy. Podle báje se jeho matka tak vyděsila, že ho opustila. Hermes ho poté odnesl na Olymp, kde však díky svému vzhledu čelil velkému výsměchu bohů. Z Olympu raději utekl do Arkádie, kde žil nejraději. Často se účastnil radovánek s bohem vína Dionýsem a vyhledával společnost nymf. Dvě nymfy mu porodily děti. Jedním z nich byl i Krotus, který na obloze stojí vedle Kozoroha v podobě Střelce.

Hvězdy editovat

V Kozorohovi jsou jen velmi slabé hvězdy, jen jedna je jasnější než 3 mag. Asi 50 hvězd dosahuje magnitudy 6. Souhvězdí se však dá najít pomocí jasných hvězd Vega a Altair. Jejich spojnice vede přímo ke Kozorohovi. Hlavní hvězda alfa Capricorni, Algedi, není nijak jasná hvězda, dokonce není ani nejjasnější v souhvězdí. Jde o optickou dvojhvězdu. Zajímavostí je, že ačkoliv jde o optickou dvojhvězdu, tak Alfa1 i Alfa2 mají svého průvodce. Alfa1, také Prima Giedi, je žlutý veleobr o jasnosti 4,3 mag (průvodce má jasnost 9,2 mag). Alfa2 (Secunda Giedi) má jasnost 3,6 mag (průvodce 11,0 mag). Fyzická dvojhvězda je také beta Capricorni, neboli Dabih, což je žlutý obr s jasností 3,1 mag a bílá hvězda hlavní posloupnosti s jasností 6,1 mag. Gama Capricorni, Nasira (3,7 mag), je bílý obr. Nejjasnější hvězdou v Kozorohovi je delta Capricorni, se jménem Deneb Algedi. Jde o zákrytovou dvojhvězdu (2,9 a 3,1 mag) s periodou asi 24,5 hodiny. Epsilon Capricorni je modrobílá hvězda hlavní posloupnosti (jasnost 4,5 mag).

 
Messier 30

Objekty vzdáleného vesmíru editovat

Ačkoliv je Kozoroh hned vedle Střelce, který je velice bohatý na deep-sky objekty, tak on sám téměř žádné jasné objekty nenabízí. Výjimku tvoří kulová hvězdokupa Messier 30, která je od Země vzdálená 30 000 ly a má jasnost 7,5 mag. Je tedy v dosahu i slabších dalekohledů. V souhvězdí se nachází 26 objektů z katalogu NGC. Většina z nich jsou ale galaxie, které nepřesáhnou desátou magnitudu. Je tam ale také jedna otevřená hvězdokupa, NGC 7134, dvě dvojhvězdy (NGC 7122 a NGC 7136) a trojhvězda NGC 7158.

Literatura editovat

  • Josip Kleczek (1986), Naše souhvězdí – Albatros, Praha
  • RNDr. Oldřich Hlad, Ing. Jaroslav Pavlousek (1984), Přehled astronomie – SNTL, Praha
  • Kevin Tildsley, Philip Eagles (2005), Noční obloha – Slovart
  • Joachim Herrmann (2005), Která je to hvězda? – Pavel Dobrovský - BETA a Jiří Ševčík
  • Martin Rees (2006), Vesmír – Euromedia Group k. s.

Související články editovat

Externí odkazy editovat