Sojuz 7
Sojuz 7 byla kosmická loď SSSR z roku 1969, která se svou posádkou a dvěma dalšími Sojuzy kroužila na oběžné dráze Země. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1969-086A a byla 33. letem pilotované kosmické lodě z naší planety. Její volacím znakem byl BURAN.
| Sojuz 7 | |
|---|---|
| Údaje o lodi | |
| COSPAR | 1969-086A |
| Hmotnost | 6570 kg |
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Буран (Buran) |
| Členů posádky | 3 |
| Datum startu | 12. října 1969, 10:44:42 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
| Vzletová rampa | 1/5 |
| Nosná raketa | Sojuz |
| Délka letu | 4 d, 22 h, 40 min 23 s |
| Datum přistání | 17. října, 09:25:05 UTC |
| Spojení se stanicí | |
| Apogeum | 223 km |
| Perigeum | 210 km |
| Sklon dráhy | 51.7° |
| Doba oběhu | 88,8 min |
| Počet oběhů | 80 |
| Navigace | |
Předchozí Sojuz 6 Následující Sojuz 8 | |
Posádka editovat
Trojčlennou posádku tvořili tito kosmonauté:
Anatolij Filipčenko, velitel lodě, letěl poprvé, později letěl na Sojuzu 16- Vladislav Volkov, palubní inženýr, také nováček, později letěl na Sojuzu 11
- Viktor Gorbatko, inženýr výzkumník, zde byl nováček, později letěl na Sojuzu 24 a Sojuzu 37
Záložní posádka editovat
Průběh letu editovat
Loď odstartovala z kosmodromu Bajkonur 12. října 1969 s pomocí stejnojmenné rakety. Dostala se na oběžnou dráhu ve výšce 207-226 km s dobou oběhu 88 minut. Den před ní vzlétla na orbitu Země loď Sojuz 6 a další den, 13. října 1969 loď Sojuz 8, takže řadu hodin byly na oběžné dráze Země najednou tři sovětské kosmické lodě (tzv.skupinový let) a společně také komunikovaly. V programu bylo spojení s lodí Sojuz 8, tato operace se však za pasivního přihlížení třetí lodi Sojuz 6 nezdařila. Lodě se pouze přiblížily na vzdálenost 500 metrů. Během letu bylo provedeno televizní vysílání z paluby lodi.
Přistávací kabina Sojuzu i s posádkou přistála po necelých pěti dnech letu (118 hodin) a absolvování 80 obletů Země s pomocí padáků a brzdícím motorem 17. října 1969 155 km severozápadně od Karagandy.[1][2]
Konstrukce lodě editovat
Udaná startovací hmotnost byla 6570 kg. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Navíc měla pasivní spojovací zařízení.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Anatolij Vasiljevič Filipčenko, s. 71.
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 289.