Sloky k turnaji
Sloky k turnaji (v originále Stanze de messer Angelo Politiano cominciate per la giostra del magnifico Giuliano di Pietro de Medici [1]) jsou významným dílem italského učence a básníka Angela Poliziana, který dílo napsal na oslavu vítězství Juliána Medicejského v rytířském turnaji roku 1475.
| Sloky k turnaji | |
|---|---|
 La Giostra di Giuliano de Medici | |
| Autor | Angelo Poliziano |
| Původní název | Stanze de messer Angelo Politiano cominciate per la giostra del magnifico Giuliano di Pietro de Medici |
| Země | Itálie |
| Jazyk | italština |
| Žánr | poezie |
| Datum vydání | 1478 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Děj editovat
První část příběhu popisuje mladého Julia, který tráví svůj čas lovem a vůbec se nezajímá o lásku. To se nelíbí bohu Cupidovi, proto na mladíka nastraží léčku a při jednom lovu sešle do jeho blízkosti krásnou laň. Julio neodolá, utíkající laň sleduje až do okamžiku, kdy se laň promění v krásnou nymfu a lovec, zasažen Cupidovým šípem, se beznadějně zamiluje. Cupid je nyní spokojený a vrací se na Kypr ke své matce Venuši.
Ve druhé části bohyně Venuše rozhodne o konání souboje, ve kterém Julio musí prokázat svou lásku k dívce. Tato část je nedokončená, končí ve chvíli, kdy se Julio chystá na souboj.
Jazyk a styl editovat
Sloky k turnaji jsou alegorickým příběhem psaným v oktávách, resp. uspořádaným do slok o osmi jedenáctislabičných verších. Poliziano báseň napsal v tehdejším lidovém jazyce (volgare), který předcházel moderní italštině. Má osobitý styl pocházející z hluboké znalosti antických autorů a stejně tak stilnovistů, Francesca Petrarcy, Giovanniho Boccaccia či Danta Alighieriho. Již Petrarca píše ve svém Zpěvníku[2] o bílé lani. V Božské komedii[3] Danta Alighieriho se ve zpěvu XXX Očistce objeví Beatrice podobně jako nymfa v díle Angela Poliziana. Sloka o osmi jedenáctislabičných verších byla oblíbeným prostředkem Giovanniho Boccaccia.
Způsob psaní je natolik popisný, že vzbuzuje ve čtenáři fantazii, jako by se díval na obraz. Verše dokonce inspirovaly malíře Sandra Botticelliho k namalování slavných maleb Jaro[4] a Zrození Venuše.[5]
_(14577667740).jpg)
Autor se nesnaží o zobrazení reality přímo, vypráví příběh pomocí symbolů. Pro pochopení charakteru postav je nutná znalost jmen z mytologie jako jsou Hippolytos, Cupid, Venuše, kentauři, nymfy, kteří zosobňují určitý archetyp. Při znalosti Hippolyta, který je předobrazem Julia, je jasné, že jde o postavu krásného silného mladíka s vášní pro lov, nikoliv pro ženy. Ačkoliv je báseň psaná na oslavu vítězství v turnaji, nepopisuje souboj, ale především platonickou lásku mezi Juliem a nymfou.
Historické pozadí editovat
Julián Medicejský vyhrál souboj v turnaji, který uspořádal 29. ledna 1475 ve Florencii jeho bratr Lorenzo I. Medicejský, řečený Nádherný. Předlohou příběhu je domnělý vztah mezi Juliánem Medicejským a Simonettou Cattaneo, manželkou Marca Vespucciho. Báseň je nedokončená pravděpodobně kvůli neočekávanému úmrtí Simonetty v roce 1476, nicméně důvodem může být i smrt Juliána v roce 1478, kdy byl zavražděn při spiknutí Pazziů v katedrále Santa Maria del Fiore.
Dílo je napsané v období humanismu kdy byla znovuobjevena antická kultura a filosofie, je kladen důraz na člověka a jeho pozemský život. Typickým znakem této doby byla důležitost vzdělání, pozemská láska byla chápána jako prostředek duševního růstu. V díle Sloky k turnaji se postava Julia nemůže rozvinout, dokud nepropadne lásce krásné nymfy a láska je tu jediným pevným bodem celého příběhu.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Archivovaná kopie. www.letteraturaitaliana.net [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-24.
- ↑ Archivovaná kopie. www.letteraturaitaliana.net [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-09-14.
- ↑ Archivovaná kopie. www.letteraturaitaliana.net [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-27.
- ↑ https://artsandculture.google.com/asset/yQER9P-WIU2k9A
- ↑ https://www.uffizi.it/opere/nascita-di-venere
Literatura editovat
- De Sanctis, Francesco. Dějiny italské literatury. Tr. Černý, Václav. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p., 1959.
- Poliziano, Angelo. Le poesie Italiane. A cura di Orlando, Saverio. Milano: RCS Libri S.p.A., 2010. ISBN 978-88-58-61474-7
- Seidl, Ivan. La letteratura italiana dal Duecento al Settecento. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.
- Špička, Jiří. Letteratura italiana del Medioevo e del Rinascimento. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. ISBN 978-80-244-4391-1
Externí odkazy editovat
- Bigi, Emilio. Dizionario Biografico degli Italiani - Volume 2: AMBROGINI, Angelo, detto il Poliziano. [online].[cit.14.12.2017]: http://www.treccani.it/enciclopedia/ambrogini-angelo-detto-il-poliziano_(Dizionario-Biografico)
- Cavalcanti, Guido. Rime. A cura di Gianfranco Contini. Milano: Einaudi, 1957. [online].[cit.14.12.2017]: http://www.letteraturaitaliana.net/pdf/Volume_1/t316.pdf Archivováno 28. 2. 2020 na Wayback Machine.
- Dante, Alighieri. Divina Commedia. [online].[cit.14.12.2017]: http://www.classicitaliani.it/index143.htm Archivováno 26. 9. 2018 na Wayback Machine.
- Dante Alighieri. La vita nova. A cura di Tommaso Casini. Firenze: Sansoni, 1962. [online].[cit.14.12.2017]: http://www.classicitaliani.it/index044.htm Archivováno 23. 7. 2018 na Wayback Machine.
- Petrarca, Francesco. Canzoniere, Trionfi, Rime varie. A cura di Carlo Muscetta e Daniele Ponchiroli. Einaudi, 1958. [online].[cit.14.12.2017]: http://www.classicitaliani.it/petrarca/poesia/petrarc4.htm Archivováno 7. 1. 2018 na Wayback Machine.
- Poliziano, Angelo. Stanze di Angelo Poliziano. A cura di Orlando, Saverio. Milano: Rizzoli Libri S.p.A., 1988. [online].[cit.14.12.2017]: http://www.letteraturaitaliana.net/pdf/Volume_3/t321.pdf Archivováno 24. 3. 2022 na Wayback Machine.
