Sydir Kovpak
Sydir Artěmovyč Kovpak (ukrajinsky: Сидір Артемович Ковпак, rusky: Сидор Артемович Ковпак, 7. června / 26. května podle juliánského kalendáře 1887 – 11. prosince 1967) byl jeden z nejvýznamnějších velitelů sovětských partyzánů během druhé světové války, důležitý člen komunistické strany na Ukrajině a dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu.
| Sydir Kovpak | |
|---|---|
| „Mazák“ | |
.jpg) | |
| Narození | 7. června 1887  Kotelva, Ruská říše |
| Úmrtí | 11. prosince 1967 (ve věku 80 let)  Kyjev, SSSR |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Generálmajor |
| Doba služby | 1914–1925 1941–1945 |
| Sloužil | Ruská říše.svg){kind=small} SSSR |
| Složka |  Carská armáda Rudá armáda |
| Velel | 1. ukrajinská partyzánská divize |
| Války | První světová válka Občanská válka v Rusku Druhá světová válka |
| Bitvy | Brusilovova ofenzíva (1916) Kerenského ofenzíva (1917) |
| Vyznamenání | Sovětská Zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu (2x) |
 multimediální obsah na Commons | |
Životopis editovat
Kovpak se narodil 7. června 1887 v obci Kotelva na Ukrajině v chudé rolnické rodině. Prožil nelehké dětství. V deseti letech jej rodiče poslali pracovat do místního obchodu s potravinami, kde musel dělat nejtěžší práce. V roce 1905 nastoupil k vojenské službě v carské armádě. Po jejím ukončení pracoval v Saratově v říčním přístavu a tramvajové vozovně jako dělník.
Po vypuknutí první světové války v červenci 1914 byl znovu povolán do armády. V roce 1915 získal první Svatojiřský kříž (IV. třída). Osobně mu jej udělil sám car Mikuláš II.. V roce 1916 byl přiřazen ke 186. Aslandužskému pěšímu pluku, se kterým se zúčastnil Brusilovovy ofenzívy. Byl nasazen jako průzkumník a prokázal hrdinství, za které byl vyznamenán Svatojiřským křížem (III. třída) a Svatojiřskou medailí (III. třída a IV. třída).
Po převratu v Rusku se v roce 1919 přidal k bolševikům a vstoupil do KSR(b). Během občanské války vedl partyzánské oddíly na Ukrajině proti německým a rakousko-uherským okupačním vojskům a poté i proti Bělogvardějcům.
Po válce se stal předsedou oblastního sovětu v městě Putyvl. Během stalinských čistek v komunistické straně hrozilo Kovpakovi zatčení, ale byl včas varován. Utekl a musel se nějaký čas skrývat. Bezprostředně po okupaci Ukrajiny Němci za druhé světové války Kovpak odešel do lesů u Putyvlu a stal se velitelem místních partyzánů. Kovpakův oddíl postupně rostl do velkých rozměrů a díky materiální podpoře ze Sovětského svazu se mohl pouštět do odvážnějších akcí. Šlo především o tzv. Stalinský výpad (1942 – 1943) a později Karpatský výpad (1943). Kovpak byl velmi respektovaným velitelem. Partyzánský velitel Dmitrij Medvěděv uvádí, že Kovpakovi partyzáni připomínali spíše pravidelnou armádu než odbojáře, jelikož ve výzbroji měli kromě pušek, granátů a samopalů i těžké kulomety, minomety, protitankové pušky a děla.
Kovpakovci prováděli řadu diverzních akcí a bojovali nejen s Němci a jejich spojenci ale i s (protikomunistickou) Ukrajinskou povstaleckou armádou, která byla důležitým faktorem zejména na západě Ukrajiny. 31. srpna 1942 odjel Kovpak do Moskvy, kde jej osobně přivítal Stalin a Vorošilov a spolu s dalšími partyzánskými veliteli se účastnil zasedání o dalším postupu. Během Karpatského výpadu se divize dostala v horách do těžké situace: partyzáni přišli o děla, Kovpak byl raněn a letecky transportován do Moskvy a padl komisař Rudněv (existují i spekulace, že jej nechal Kovpak zavraždit), divize jako celek byla rozprášena a partyzáni se museli v menších skupinkách probíjet z obklíčení. Za své zásluhy během partyzánských bojů byl Kovpak v dubnu 1943 povýšen do hodnosti generálmajora.
Po skončení války působil jako člen Nejvyššího soudu Ukrajinské SSR a Místopředseda Nejvyššího sovětu Sovětského svazu na Ukrajině. Kromě zastávání důležitých funkcí v komunistickém vedení Ukrajiny se věnoval literatuře a sepisoval své zážitky z války. V Československu vyšla v roce 1951 jedna z jeho knih s názvem „Pochod partyzánů“, kde jsou v duchu tehdejší doby podrobně popisovány partyzánské boje a řada těžko uvěřitelných úspěchů.
Zemřel 11. prosince 1967 ve věku 80 let. Pohřben byl v Kyjevě. Na jeho památku byly po něm pojmenovány ulice v Putyvlu, Sevastopolu, Charkově nebo v Nižním Novgorodě, střední škola číslo 111 v Kyjevě a vybudováno několik památníků. I Praha měla před rokem 1989 svoji Kovpakovu ulici (dnešní ulice Generála Píky). Na Ukrajině je (přinejmenším do roku 2012) oficiálně považován za národního hrdinu.
Sovětská vyznamenání editovat
Zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu
- 18. května 1942[1]
- 4. ledna 1944[2]
Řád Lenina – 4× (18. května 1942, 4. ledna 1944, 23. ledna 1948, 25. května 1967)
Řád rudého praporu (24. prosince 1942)
Řád Suvorova – II. třída (2. května 1945)
Řád Bohdana Chmelnického – I. třída (7. srpna 1944)- Medaile "Partyzánu Vlastenecké války"
I. třída
II. třída
Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945- Zahraniční vyznamenání udělovaná sovětským partyzánům: (Polsko, Maďarsko, Československo)
Ruská vyznamenání editovat
Svatojiřský kříž – III. třída, IV. třída- Svatojiřská medaile – III. třída, IV. třída
.png){kind=small}
Reference editovat
- ↑ «О присвоении звания Героя Советского Союза т. т. Ковпаку С. А., Копенкину И. И., Сабурову А. Н., Фёдорову А. Ф., особо отличившимся в партизанской борьбе в тылу против немецких захватчиков» от 18 мая 1942 года // Ведомости Верховного Совета Союза Советских Социалистических Республик : газета. — 1942. — 5 июня (№ 20 (179)). — С. 1.
- ↑ Указ Президиума Верховного Совета СССР «О награждении Героев Советского Союза Ковпака Сидора Артемьевича и Фёдорова Александра Фёдоровича второй медалью «Золотая звезда»» от 4 января 1944 года // Ведомости Верховного Совета Союза Советских Социалистических Республик : газета. — 1944. — 13 января (№ 2 (262)). — С. 1
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sidor Artěmovič Kovpak na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sydir Kovpak
