Wikipedie

Sergej Lavrov

ruský diplomat a politik

Sergej Viktorovič Lavrov (rusky Сергей Викторович Лавров; * 21. března 1950, Moskva) je ruský diplomat a politik, ministr zahraničních věcí Ruské federace.

Sergej Viktorovič Lavrov
Sergej Viktorovič Lavrov (2010)
Sergej Viktorovič Lavrov (2010)
4. ministr zahraničí Ruské federace
Úřadující
Ve funkci od:
9. března 2004
PředchůdceIgor Sergejevič Ivanov
2. stálý zástupce Ruské federace při OSN
Ve funkci:
1994 – 2004
PředchůdceJulij Michajlovič Voroncov
NástupceAndrej Ivanovič Děnisov
Stranická příslušnost
ČlenstvíJednotné Rusko
Komunistická strana Sovětského svazu
Narození21. března 1950 (74 let)
Moskva, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
NárodnostArmenians in Tbilisi
ChoťMarie Lavrovová
DětiJekatěrina Lavrovová
Alma materStátní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (do 1972)
School No.1414
Profesediplomat, politik a ministr
NáboženstvíRuská pravoslavná církev
OceněníŘád cti (1996)
Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy (1998)
Honored Worker of the Diplomatic Service of the Russian Federation (2004)
Řád přátelství II. třídy (2005)
Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy (2005)
… více na Wikidatech
PodpisSergej Viktorovič Lavrov, podpis
Webová stránkamid.ru
CommonsSergey Lavrov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

SSSR editovat

 
Lavrov a Hillary Clintonová ve Washingtonu v červenci 2011
 
Lavrov, Putin a Netanjahu si v Jeruzalémě připomínají holokaust a osvobození Osvětimi, 23. ledna 2020[1]

Narodil se v Moskvě arménskému otci původem z Tbilisi v Gruzii a ruské matce z Noginska. Příjmení jeho otce bylo původně Kalantaryan.[2][3][4] Jeho matka pracovala na sovětském ministerstvu zahraničního obchodu. Lavrov absolvoval střední školu se stříbrnou medailí. V roce 1972 vystudoval Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě.

Srí Lanka editovat

Poté působil do roku 1976 jako diplomat Sovětského svazu na Srí Lance. Byl zaměstnán na sovětském velvyslanectví rovnou, jako diplomatický poradce (hlavně protože už byl specialistou na tuto zemi z dob studií). V této době SSSR a Srí Lanka úzce spolupracovaly na trhu a hospodářství a SSSR zahájil výrobu přírodního kaučuku v zemi. Velvyslanectví SSSR na Srí Lance zaměstnávalo pouze 24 diplomatů. Lavrov dostal za úkol průběžně analyzovat situaci v zemi a působil také jako překladatel, osobní tajemník a asistent Rafiqa Nišonova.

OSN (Moskva – New York – Moskva) editovat

Po návratu do Moskvy pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, jako třetí a druhý tajemník v Sekci mezinárodních ekonomických vztahů SSSR. V roce 1981 byl odeslán k sovětské misi při OSN v New Yorku, kde pracoval do roku 1988. Poté opět do roku 1994 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí v Moskvě a znovu byl odeslán ke stálému zastoupení Ruské federace při OSN. V rámci této funkce byl předsedou Rady bezpečnosti OSN v prosinci 1995, červnu 1997, červenci 1998, říjnu 1999, prosinci 2000, dubnu 2002 a červnu 2003.

Ministr zahraničí editovat

 
Lavrov a ukrajinský ministr zahraničí Kosťantyn Hryščenko v Kyjevě 10. dubna 2010
 
Setkání ministrů zahraničí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika) v New York City dne 22. září 2022
 
Lavrov s ázerbájdžánskýn prezidentem Ilhamem Alijevem dne 27. února 2023

Prezident Vladimir Putin ho 9. března 2004 jmenoval ministrem zahraničních věcí. Ve funkci nahradil Igora Ivanova. Dne 21. května 2012 byl Lavrov znovu jmenován ministrem zahraničí do kabinetu vedeného premiérem Dmitrijem Medveděvem.

Podle západních diplomatů nemá Lavrov žádný skutečný vliv na ruskou zahraniční politiku a stal se pouhým propagandistou a hlásnou troubou Putina.[5] Podle zdrojů blízkých Kremlu byl Lavrov informován o Putinově plánu napadnout Ukrajinu krátce před invazí.[6]

Dne 28. března 2022 označil vztahy mezi Ruskem a Čínou za nejlepší v celé historii rusko-čínských vztahů.[7] 1. dubna 2022 se setkal s indickým premiérem Narendrou Modim a prohlásil, že Rusko "oceňuje" neutrální postoj Indie k válce na Ukrajině.[8][9] 6. července 2022 se setkal v Hanoji s vietnamským ministrem zahraničí Bùi Thanh Sơnem. Lavrov označil Vietnam za „klíčového partnera“ Ruska ve skupině zemí ASEAN.[10]

Dne 10. února 2023 po návratu z návštěvy několika afrických států prohlásil, že snahy Západu „izolovat“ Rusko zcela selhaly a Rusko buduje pevnější vztahy se zeměmi v Africe, na Blízkém východě, v Asijsko-pacifickém regionu a v dalších částech světa.[11]

Rodina a záliby editovat

Lavrov je ženatý a má dceru Jekatěrinu a minimálně jedno vnouče. Rád hraje na kytaru, skládá písně a poezii, sleduje fotbal (CSKA Moskva), pije whisky single-malt. Sportuje, ale přesto je silným kuřákem (Marlboro red).

Kritika editovat

Lavrov opakovaně kritizoval diskriminaci příslušníků ruskojazyčných menšin v Lotyšsku a Estonsku, kteří mají status tzv. neobčanů,[12] a nazval tento problém „ostudou“ Evropské unie.[13][14]

Lavrov přirovnal válku slov mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a severokorejským vůdcem Kim Jong-unem ke rvačce malých dětí v mateřské školce.[15] Podle Lavrova Američané podnikli v roce 2003 invazi do Iráku, i když měli 100% jistotu, že v Iráku nezůstaly žádné zbraně hromadného ničení.[16]

V roce 2017 si Lavrov stěžoval na novelu školského zákona na Ukrajině, který na ukrajinských školách omezuje výuku v jiném než ukrajinském jazyce,[17] a kritizoval také nedostatečnou reakci EU.[13] Podle Lavrova se vláda Petra Porošenka snažila o zničení mnohonárodnostního státu, který na Ukrajině historicky existuje.[18]

V prosinci 2019 byly uvaleny americké sankce na evropské společnosti, které se podílely na stavbě podmořského plynovodu Nord Stream 2, který bude po dně Baltského moře přivádět zemní plyn z Ruska do Německa.[19] Lavrov na to reagoval slovy, že americký Kongres dělá vše co je v jeho silách, aby zničil americko-ruské vztahy.[20]

Skandály editovat

V OSN editovat

V Organizaci spojených národů byl Lavrov "vyčnívající" postavou, která často dominovala Radě bezpečnosti svými ostrými poznámkami, drsným humorem, hrubou postavou a jakousi osobností. Např. OSN v roce 2003 zakázala kouření, Lavrov uspořádal svůj vlastní protest, odmítl přestat kouřit a vehementně si stěžoval, že tehdejší generální tajemník Kofi Annan „nevlastní tuto budovu“, a tak mu nemá co zakazovat.[21]

Proslavil se také svými kresbami, kolegové se zvedali ze židle a odcházeli, když jim ukazoval své čmáranice, které rád skicoval během nekonečných debat v OSN.[21]

Jako ministr zahraničí editovat

Vysoký představitel zahraničněpolitického aparátu bývalého amerického prezidenta George W. Bushe označil Lavrova za „naprostého debila“.[21]

V září 2008 zaujal britský i světový tisk poměrně nediplomatický slovník, který ruský ministr použil v telefonickém rozhovoru s britským ministrem zahraničí Davidem Milibandem. Podle deníku The Daily Telegraph, který ocitoval některé upravené části rozhovoru, byly původní Lavrovovy výroky v rozhovoru natolik vulgární, že je nebylo možné v původním znění publikovat. Lavrov použil mnohokrát především slovo fuck a jeho odvozeniny.[22] Opakované použití tohoto slova ale nepotvrdil ani Miliband. Slovo fuck v rozhovoru patrně zaznělo pouze, když Lavrov označil Saakašviliho jako „f****** šílence“.[zdroj?]

Diplomaté ve svém hodnocení Lavrova mnohem kritičtější a považovali ho za „symbol znovuobnovené násilné zahraniční politiky“ prezidenta Putina. Americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová řekla, že Lavrov se k ní během vyjednávání choval velmi hrubě, „nadřazeně nejen jako k ženě“ ale spíše jako k „blbci“.[21]

V únoru 2015 během 51. Mnichovské bezpečnostní konference představil soustředěné názory Ruska na válku na Ukrajině. Podle zdroje jeho výrok „odporuje zákonům logiky a zdravého rozumu“ a vyvolal v sále asi minutový smích.[23]

Podle Aktuálně.cz si Lavrov pověst labilnějšího a agresivního diplomata vybudoval již jako velvyslanec Ruska při OSN.[24]

11. srpna 2015 na oficiálním setkání se saúdskoarabským ministrem zahraničí Adelem al-Jubeirem také použil „nediplomatický slovník“ během jeho projevu na tiskové konferenci. Lavrov řekl tichým hlasem před mikrofonem slovo: „Debil!“[25]

Zhoršování vztahů editovat

Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.
 
Komentář: chybný strojový překlad komentáře z Foreign policy.
 
Lavrov, tisková mluvčí ministerstva zahraničních věcí USA Jennifer Psakiová, Marija Zacharovová a John Kerry 13. ledna 2014

Nový americký prezident Barack Obama hlasitě proklamoval svůj záměr „resetovat“ vztahy s Ruskem (které nebyly dobré již z Bushovy éry), bez ohledu na válku v Gruzii.[zdroj?] Lavrov se sešel s Hillary Clintonovou a předali si před novináři tlačítko RESET.[zdroj?] Od té doby se svými kolegy z OSN vycházel. Ovšem na jaře 2011, kdy vypukly revoluce arabského jara a Muammar al-Kaddáfí hrozil rozdrcením vzbouřeného města Benghází, se v něm opět něco zlomilo.[zdroj⁠?] Rusko zašlo dokonce tak daleko, že se Rusko zdrželo hlasování rezoluci zprostředkovanou Spojenými státy, kterou původně schvalovalo.[zdroj?] Rada bezpečnosti OSN schválila bezletovou zónu na ochranu libyjských civilistů.[26]

Od té doby Lavrov zuřivě obviňuje Američany z návnady a kořisti.[ujasnit] Trvá na tom, že Rusko nikdy nedalo svolení k západní vojenské intervenci, která svrhla Kaddáfího.[zdroj?] O pár měsíců později, v září 2011, Putin oznámil svůj návrat do Kremlu a Lavrov již byl připraven. Američtí představitelé, dodnes nerozumí tomu, co se stalo s Lavrovem v Libyi.[kde?] Byl snad chycen mezi Medveděvem a Putinem, když se snažil zalíbit šéfovi, a pak zjistil, že ten druhý byl šílený? Nebo měl v zákulisí námitky a byl přehlasován? "Jedna věc je jistá, Sergej Lavrov ví, jak využít ruské veto, když chce." uvažoval vysoký americký úředník.[21]

Ať se stalo cokoli, Lavrov příště už například ze Sýrie udělal svou věc. Tentokrát by nedošlo k žádné západní intervenci schválené OSN. Alespoň ne, pokud by tomu mohl pomoci.[21]

Antisemitismus editovat

Během rozhovoru pro italskou televizi 1. května 2022, v němž se snažil obhajovat ruský útok na Ukrajinu, mimo dalších dezinformací také uvedl, že na Ukrajině vládnou nacisté a nic na tom nemění, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj má židovské předky, protože „Adolf Hitler měl také židovskou krev.“ Toto tvrzení odsoudil izraelský ministr zahraničí Ja'ir Lapid jako „nejhorší projev rasismu.“[27] Putin se následně za Lavrovova slova Izraeli omluvil a izraelský premiér Naftali Bennett jeho omluvu přijal.[28]

18. ledna 2023 přirovnal pomoc demokratických západních zemí Ukrajině proti ruské agresi k Hitlerově plánu na „konečné řešení židovské otázky“. Tento výrok byl odsouzen Spojenými státy a Evropský židovský kongres Lavrova vyzval aby jej stáhl a omluvil se za něj.[29][30]

Vyznamenání editovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Arménie  Arménie   Řád Mesropa Maštoce 2010, 19. srpna
Bělorusko  Bělorusko   Řád přátelství mezi národy[31] 2006
Kazachstán  Kazachstán   Řád přátelství II. třídy[32] 2005
  Řád přátelství I. třídy[33] 2012
Kyrgyzstán  Kyrgyzstán   Řád Danaker 2017
Laos  Laos Řád přátelství
Peru  Peru   velkokříž Řádu peruánského slunce[34] 2007
Rusko  Rusko   Řád Za zásluhy o vlast I. třídy[35] 2015, 21. března
  Řád Za zásluhy o vlast II. třídy[36] 2010
  Řád Za zásluhy o vlast III. třídy[37] 2005, 21. března
  Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy[38] 1998, 12. května
  Řád cti[39] 1996, 21. června
San Marino  San Marino   velkokříž Řádu svaté Agáty[40] 2019
Vietnam  Vietnam   Řád přátelství 2009

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sergey Lavrov na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Státníci si v Izraeli připomněli osvobození Osvětimi. Netanjahu přirovnal Írán k nacistickému Německu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 23. ledna 2020. Dostupné online. 
  2. ↑ Armenian who Was Born on Ararat Street: Sergey Lavrov – the Unsurpassed Diplomat [online]. [cit. 2021-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2021. 
  3. ↑ LYONS, Kate. Cher, Kim Kardashian and Andre Agassi: Armenia's A-list diaspora. www.theguardian.com. 22 April 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 December 2016. 
  4. ↑ WAAL, Thomas de. The Caucasus: An introduction. Oxford: Oxford University Press, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 June 2016. ISBN 978-0199750436. S. 97. 
  5. ↑ The Undignified Fall of Russia's Once-Dignified Diplomatic Corps. The Foreign Policy. 31 August 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 January 2023. 
  6. ↑ How Putin blundered into Ukraine — then doubled down. Financial Times. 23 February 2023. Dostupné online. 
  7. ↑ Russia-China relations at strongest level ever, says Lavrov. Reuters. 28 March 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 January 2023. 
  8. ↑ Russia's Lavrov 'Appreciates' Neutral India Stand on Ukraine. Bloomberg. 1 April 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 April 2022. 
  9. ↑ Russia praises India's neutral stance on Ukraine fighting. AP News. 1 April 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 January 2023. 
  10. ↑ Russia FM Lavrov calls for efforts to protect international laws during Vietnam visit. The Straits Times. 6 July 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 January 2023. 
  11. ↑ Lavrov, back from Africa, says West has failed to 'isolate' Russia. Reuters. 10 February 2023. Dostupné online. 
  12. ↑ Pod evropským svícnem tma. Ekonom.cz. 11. srpna 2005.
  13. ↑ a b Foreign Minister Sergey Lavrov’s remarks at the 24th OSCE Ministerial Council Meeting - Vienna, December 7, 2017 [online]. Organization for Security and Co-operation in Europe (OSCE). Dostupné online. 
  14. ↑ Lavrov Blasts Estonia, Latvia on Non-Citizens Issue. Estonian World Review. 1. března 2011. Dostupné online. 
  15. ↑ Russia just slapped down Donald Trump. The Independent [online]. Independent Digital News & Media, 2017-09-23 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ "North Korea’s A-Bomb Is Deterring U.S. First Strike, Russia Says". Bloomberg. 24. září 2017.
  17. ↑ Sbližování EU s Ukrajinou? Maďarsko kvůli zákonu řeklo "ne". Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 2017-10-16 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  18. ↑ Ukrainian Language Bill Facing Barrage Of Criticism From Minorities, Foreign Capitals. Radio Free Europe/Radio Liberty. 24. září 2017. Dostupné online. 
  19. ↑ Germany, EU decry US Nord Stream sanctions. Deutsche Welle. 21. prosince 2019. Dostupné online. 
  20. ↑ Ukraine and Russia look to strike new gas deal amid US sanctions threat. CNBC. 16. prosince 2019. Dostupné online. 
  21. ↑ a b c d e f GLASSER, Susan B. Minister No [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Kdo jseš, že mě tu k... poučuješ. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2008-09-12 [cit. 2016-09-10]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  23. ↑ ТОП-10 абсурдних заяв Лаврова у Мюнхені. 24 Канал [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  24. ↑ Nemáš mě co školit, seřval Lavrov Milibanda. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-09-10]. Dostupné online. ISSN 1213-0702. 
  25. ↑ Лавров на пресс-конференции выругался матом. Lenta.RU [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (rusky) 
  26. ↑ Resolution 1973 [online]. New York: UN Security Concil, 2011-03-17 [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. 
  27. ↑ ROKOS, Milan. Hitler měl židovskou krev, tvrdil Lavrov. Neodpustitelné, míní Izrael. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-05-02 [cit. 2022-05-02]. Dostupné online. 
  28. ↑ Putin Apologized for Russia Hitler Claims – Israel PM’s Office [online]. 5. května 2022. Dostupné online. 
  29. ↑ Reuters; Jerusalem Post Staff. US denounces Lavrov's comparison of West to Hitler's 'Final Solution'. The Jerusalem Post. 2023-01-18. Dostupné online [cit. 2023-01-19]. (anglicky) 
  30. ↑ European Jewish Congress Shocked and Appalled by Russian FM’s Holocaust Reference. Statements [online]. European Jewish Congress, 2023-01-18 [cit. 2023-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Министр иностранных дел России Сергей Лавров награжден орденом Дружбы народов - Президент / Новости - БЕЛТА - новости, события, факты, комментарии. web.archive.org [online]. 2007-09-27 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  32. ↑ ДНИ.РУ ИНТЕРНЕТ-ГАЗЕТА ВЕРСИЯ 5.0. web.archive.org [online]. 2013-11-03 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  33. ↑ Назарбаев вручил награду главе МИД РФ Сергею Лаврову. ИА REGNUM [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (rusky) 
  34. ↑ Лавров награжден высшим орденом Перу — Новости Политики. Новости@Mail.ru. web.archive.org [online]. 2012-01-11 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  35. ↑ Указ Президента Российской Федерации от 21.03.2015 № 146 ∙ Официальное опубликование правовых актов ∙ Официальный интернет-портал правовой информации. publication.pravo.gov.ru [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  36. ↑ Совещание с российскими послами и постоянными представителями в международных организациях. Президент России [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (rusky) 
  37. ↑ Указ Президента Российской Федерации от 21.03.2005 г. № 308. Президент России [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (rusky) 
  38. ↑ Указ Президента Российской Федерации от 12.05.1998 г. № 552. Президент России [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (rusky) 
  39. ↑ Указ Президента Российской Федерации от 21.06.1996 г. № 973. Президент России [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (rusky) 
  40. ↑ Лавров удостоен государственной награды Сан-Марино. ТАСС [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sergej_Lavrov&oldid=23751497“