Sergěj Ingr
Jan Sergěj Ingr[3] (2. září 1894 Vlkoš[4] – 17. června 1956 Paříž) byl československý armádní generál, legionář, ministr národní obrany londýnské exilové vlády a velvyslanec.
| arm. gen. Sergěj Ingr, KCB | |
|---|---|
 Fotografie z roku 1940, Ingr zachycen na palubě polské ponorky „ORP Wilk“ (ponorka sloužila v rámci britského námořnictva) | |
| Rodné jméno | Jan Sergěj Ingr |
| Narození | 2. září 1894 Vlkoš  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. června 1956 (ve věku 61 let) Paříž  Francie |
| Národnost | Češi |
| Rodiče | Jan Ingr a Mariana Mores |
| Příbuzní | Dana Zátopková (kmotřenka)[1][2] |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | armádní generál |
| Doba služby | 1914-1947 |
| Sloužil | Rakousko-uherská armáda.svg){kind=small} Srbská armáda Ruská armáda.svg){kind=small} Československá armáda |
| Války | První světová válka |
 multimediální obsah na Commons | |
Dětství a studia editovat
Narodil se ve Vlkoši u Kyjova starostovi obce Janu Ingrovi. Měl tři bratry a čtyři sestry. Dle rodinné tradice byl zakladatelem rodu Ingrů švédský voják Michal Unger, který se v roce 1620 usadil v severomoravském Kunvaldu. Část obyvatel Kunvaldu později osídlila vesnici Skoronice, která sousedí s Vlkošem. Jméno Unger se časem změnilo na Inger a později na Ingr. Dle jiných pramenů je jméno Ingr odvozeno z německého Jünger. V roce 1913 maturoval na kyjovském gymnáziu a v Brně se přihlásil jako jednoroční dobrovolník do královopolské kadetky.
První světová válka editovat
Po vypuknutí první světové války odjel jako velitel čety 15. září 1914 na ruskou frontu. Na podzim 1915 upadl do zajetí v ruském Caricynu (dnes Volgogradu). Nábor do československých legií byl pozastaven, a proto vstoupil do 1. srbské dobrovolnické divize a bojoval proti bulharské armádě v Dobrudži. V roce 1916 přešel ke 2. československému střeleckému pluku Jiřího z Poděbrad v hodnosti poručíka. Přijal pravoslaví a jméno Sergěj (jméno pocházející z bulharštiny). Na podzim 1917 odjel do Francie, v roce 1918 bojoval v Ardenách, v srpnu 1918 byl převelen do italského Foligna. Na konci války měl hodnost kapitána a hovořil pěti jazyky (německy, rusky, srbsky, francouzsky a italsky).
Meziválečné období editovat
V prosinci 1918 se vrátil do Československa, kde pomáhal vytlačit maďarskou armádu za hranice Slovenska a obsadit Bratislavu. Pak byl převelen na Těšínsko, kde československá armáda pod velením podplukovníka Šnejdárka vytlačila polskou armádu, 27. ledna dobyla Jablunkov, později Třinec. 28. února 1919 byl Sergěj Ingr povýšen na majora a byl mu udělen Československý válečný kříž. Postupoval ve vojenských hodnostech a velitelských funkcích, při mobilizaci v roce 1938 byl v hodnosti divizního generála velitelem III. armádního sboru.
Druhá světová válka editovat
Po obsazení zbytku Československa německou armádou se Ingr stal zakládajícím členem odbojové organizace Obrana národa.[5] Dne 20. června 1939 odešel na výzvu prezidenta Edvarda Beneše přes Polsko do exilu. V Paříži vybudoval Československou vojenskou kancelář. Československá vojska ve Francii byla organizována u městečka Agde na středomořském pobřeží. V roce 1940 zde bylo soustředěno 11 405 dobrovolníků, kteří se v květnu a červnu 1940 účastnili spolu s francouzskou armádou bojů na Marně, Seině a Loiře. 21. července 1940 vznikla v Londýně exilová vláda a Sergěj Ingr se stal jejím ministrem národní obrany. Na nátlak exilového vedení KSČ v Moskvě byl však z funkce 19. září 1944 odvolán. Beneš jej postavil do čela Hlavního velitelství československé branné moci, ale 5. dubna 1945 byl odvolán i z této funkce a dán na zdravotní dovolenou.
Poválečné období editovat
Dne 6. června 1945 byl povýšen na armádního generála, 27. srpna 1947 se stal mimořádným velvyslancem v Haagu. 3. března 1948 na funkci rezignoval a se svými dvěma syny zůstal v exilu. V roce 1949 spoluzaložil Radu svobodného Československa a 17. června 1956 zemřel na infarkt v Paříži. V roce 1991 mu československý prezident Václav Havel udělil Řád M. R. Štefánika in memoriam.
Syn Jiří Ingr nechal v Paříži v roce 2004 exhumovat a převézt do Česka jeho ostatky. 2. září 2012 byly uloženy v rodném Vlkoši.[6]
Kmotr Dany Zátopkové editovat
Sergěj Ingr a otec Dany Zátopkové Antonín Ingr sice nebyli blízcí příbuzní, ale jejich životy se hodně prolínaly. Oba studovali kyjovské gymnázium, spolu narukovali za první světové války do rakouské armády a oba se ocitli v ruském zajetí. Po několika letech se setkali ve francouzských legiích. Na konci první světové války se domluvili, že budou vzájemnými kmotry svých dětí - Sergěj Ingr se stal kmotrem tří dětí Antonína Ingra a naopak Antonín Ingr byl kmotrem obou synů Sergěje Ingra. Dana Zátopková říkala kmotrovi strýčku a do pozdějších kádrových dotazníků ho vždy uváděla v kolonce "rodinný příslušník v zahraničí". Jak uváděla, "klatba z kmotrovství se naší rodiny držela jako kosmetická vada ještě mnoho let."[7]
Vyznamenání editovat
|
Řád svatého Stanislava, III. třída s meči a mašlí |
|
Československý válečný kříž 1914–1918 |
|
Československá medaile Vítězství |
|
Československá revoluční medaile |
|
Pamětní medaile na válku 1914–1918 |
|
Řád čestné legie, V. třídy – rytíř |
|
Pamětní Kříž na válku 1916–1919 |
|
Řád svatého Sávy, III. třídy – komandér |
|
Kříž dobrovolného bojovníka 1914–1918 |
|
Pamětní válečná medaile 1915–1918 |
|
|
Pamětní medaile na válku 1914–1918 |
|
Pamětní medaile na sjednocení Itálie |
|
Řád rumunské hvězdy, III. třídy – komtur |
|
Řád bílého orla, V. třídy s meči |
|
Řád Spasitele, IV. třídy – zlatý rytířský kříž |
|
Řád bílého orla, IV. třídy – důstojník |
|
Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník |
|
Československý válečný kříž 1939 |
.png){kind=small}
|
Řád jugoslávské koruny, II. třídy |
|
Řád znovuzrozeného Polska, I. třída – velký kříž |
|
Československá vojenská pamětní medaile za službu v československé armádě v zahraničí |
|
Československá medaile za zásluhy, I. stupeň |
|
Pamětní odznak Čs. dobrovolce z let 1918–1919 |
|
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem |
|
Hvězda 1939–1945 |
|
Medaile Za obranu |
|
Válečná medaile 1939–1945 |
|
Záslužná legie, II. třídy – komandér |
|
Řád čestné legie, III. třídy – komandér |
|
Zborovská pamětní medaile |
|
Pamětní odznak druhého národního odboje |
|
Pamětní medaile 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad |
|
Řád lázně, III. třída – vojenský |
|
Řád Oranžsko-Nasavský, III. třídy – komandér |
|
Řád svatého Olafa, III. třídy |
|
Řád čestné legie, II. třídy – velkodůstojník |
|
Řád Milana Rastislava Štefánika, I. třídy |
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Zdeněk Vališ. Generál Sergej Ingr blahopřeje Edvardu Benešovi. Český rozhlas [online]. 2007-09-23 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Přijměte přání pevného zdraví, královno české atletiky Dano Zátopková. army.cz [online]. 2012-09-19 [cit. 2017-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-23.
- ↑ Sergěj Ingr [online]. Fronta.cz [cit. 2008-04-06]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Vlkoš u Kyjova
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 190–193.
- ↑ Zdeněk Šmýd. Pietu za generála odstartuje přelet gripenů nad Vlkošem. Hodonínský deník.cz [online]. 2012-08-24 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online.
- ↑ ZÁTOPKOVÁ, Dana. Dana a Emil Zátopkovi Náš život pod pěti kruhy. první. vyd. Praha: Academia, 2016. 599 s. ISBN 978-80-200-2599-9. S. 182–183.
Literatura editovat
- Čtyřicet let československého reálného gymnázia Josefa Klvani v Kyjově 1898–1938
- Jiří Dunděra, 33 životů, 2005
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergěj Ingr na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sergěj Ingr
- Sergěj Ingr v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
- Stránky muzea věnovaného Ingrovi
- Ingr na totalita.cz
- Sergej Ingr – video z cyklu České televize Historický magazín
- valka.cz, Ingr Sergej - armádní generál
