Wikipedie

Semjon Nikolajevič Krasnov

Ruský kozácký velitel, bělogvardějec a generálmajor wehrmachtu

Semjon Nikolajevič Krasnov (rusky Семён Никола́евич Красно́в), narozen 13. března 1893 v Krasnopolje v oblasti Donského vojska, Ruské impérium - zemřel 16. ledna 1947 v Moskvě, SSSR, byl ruský kozácký velitel, bělogvardějec a generálmajor wehrmachtu.

Semjon Nikolajevič Krasnov
Semjon Nikolajevič Krasnov po zatčení sovětskými orgány 1945
Semjon Nikolajevič Krasnov po zatčení sovětskými orgány 1945
Narození13. března 1893
Krasnopolje, Oblast Donského vojska, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí16. ledna 1947 (ve věku 53 let)
Moskva, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
NárodnostRuská
DětiMiguel Krasnoff
RodičeNikolaj Semjonovič Krasnov
Vojenská kariéra
Hodnost plukovník Donského vojska
generálmajor wehrmacht
Doba službyRuské impériumRuské impérium Ruské impérium 1911 - 1917

Bílá armáda 1918 - 1920

Německá říšeNěmecká říše Německá říše 1942 - 1945
SloužilRuské impériumRuské impérium Ruské impérium

Ruský stát (1918–1920)

Německá říšeNěmecká říše Německá říše
SložkaJezdectvo (kozáci)
VelelNáčelník štábu Hlavní správy kozáckých vojsk
VálkyPrvní světová válka, Ruská občanská válka, Druhá světová válka
BitvyLedový pochod (Ruská občanská válka), Krymská evakuace, boje na Donu na východní frontě
Vyznamenání Řád sv. Vladimíra
Železný kříž 2. třídy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Mládí editovat

Pocházel z kozáckého rodu Krasnovů a byl synovcem P. N. Krasnova[pozn. 1]. V roce 1911 absolvoval Nikolajevskou jezdeckou školu v Petrohradě a vstoupil do Leibgvardějského kozáckého pluku, se kterým prošel celou první světovou válku na východní frontě[1].

Ruská občanská válka editovat

V Ruské občanské válce bojoval na straně bílých. Od února 1918 působil jako velitel kulometného oddílu v obrněném vlaku. Účastnil se Ledového pochodu s generálem Kornilovem[1], tj. tažení bílé armády na Kubáň, jehož hlavním cílem bylo spojení s bílými oddíly v Jekatěrinodaru. V červenci 1919 byl v bojích raněn. V roce 1920 byl evakuován z Krymu do Turecka[2]. Občanskou válku ukončil v hodnosti plukovníka Donského vojska, do které byl povýšen 28. října 1920.

Emigrace editovat

V emigraci žil od roku 1921 v Jugoslávii a později od roku 1924 ve Francii v Paříži[1]. V roce 1939 se postavil za nástupnické nároky Vladimíra Kirilloviče Ruského. Byl povolán do Berlína do štábu nově vzniklé emigrantské organizace vedené donským kozákem J. Žerebkovem[1], který sympatizoval s idejemi nacistického Německa. Od 21. dubna 1941 byl vedoucím 2. oddělení Úřadu pro záležitosti ruské emigrace ve Francii.

Druhá světová válka editovat

V útoku na SSSR spatřoval příležitost ruského národa osvobodit se od bolševismu. Pjotr Nikolajevič Krasnov ho v roce 1942 povolal do Hlavní správy kozáckých vojsk, aby ho zastupoval u kozáckých útvarů na východní frontě na Donu[1]. Zde se podílel na formování kozáckých jednotek v sestavě wehrmachtu. Sloužil v boji pod velením Helmutha von Pannwitz a byl vyznamenán.

S. N. Krasnov byl od 20. srpna 1943 náčelníkem vojenského oddělení Hlavní správy kozáckých vojsk při Říšském ministerstvu východních okupovaných území vedeným ministrem Alfredem Rosenbergem.

Dne 5. května 1944 byl povýšen na generálmajora wehrmachtu a stal se náčelníkem štábu Hlavní správy kozáckých vojsk.

Na konci dubna 1945 uprchl před Rudou armádou z Berlína do severní Itálie, kde se přidal ke Kozáckému stanu[1]. Po kapitulaci německých armád byl zajat Brity. 28. května 1945 byl vydán do rukou sovětských úřadů[1].

Soud a poprava editovat

 
Zpráva deníku Pravda o jeho procesu a odsouzení.

Byl převezen do Moskvy, kde byl držen ve věznici Butyrka. Bylo proti němu vedeno trestní řízení před Vojenským kolegiem Nejvyššího soudu SSSR. Byl souzen v procesu spolu s Vlasovem, Krasnovem P. N., Škurem, Domanovem T.I., von Pannwitzem a Girejem-Kličem. Byl odsouzen k trestu smrti oběšením za to, že prostřednictvím bělogvardějských oddílů vedl ozbrojený boj proti Sovětskému svazu a prováděl aktivní špionáž, sabotáž a teroristickou činnost proti SSSR. Popraven byl v Moskvě 16. ledna 1947 týž den po vynesení rozsudku.

Žádost o pozdější rehabilitaci byla Hlavní vojenskou prokuraturou 25. prosince 1997 zamítnuta a rozsudky jsou platné.

Rodina editovat

Jeho těhotné ženě se podařilo uprchnout před sovětskými orgány a usadila se v roce 1948 v Chile, kde porodila syna Migueala Krasnova (španělsky Miguel Krassnoff). Jeho syn se později stal generálem chilské armády a podporovatelem režimu Augusta Pinocheta.

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Podle španělské verze je synem (španělsky hijo) P. N. Krasnova, ale tomu neodpovídá otčestvo. Podle ruské databáze důstojníků carské armády je jeho synovec (rusky Племянник), stejně tak podle ruské verze wikipedie, která uvádí P.N. Krasnova jako jeho strýce (rusky дядa).

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Краснов, Семён Николаевич na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g AUSKÝ, Stanislav. Kozáctvo: poslední nástup a zánik. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 246 s. ISBN 80-204-0993-9. S. 60. 
  2. ↑ ČISŤAKOV, Alexej. Краснов Семен Николаевич — Офицеры русской императорской армии. ria1914.info [online]. 2024-01-21 [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Semjon_Nikolajevič_Krasnov&oldid=23956287“