Sebeobhájce
Sebeobhájce je člověk s poruchou učení, mentálním nebo tělesným postižením,[1] který sám za sebe či osoby s obdobnými problémy[2] hovoří ve veřejném prostoru. Mluví o svých zkušenostech, věcech, jež ho tíží a zasazuje se o zlepšení svého postavení ve společnosti.[3] Cílem sebeobhájce je získat větší prostor a kontrolu nad vlastním životem.[4]
Hlavní myšlenky sebeobhajování editovat
- Aby se lidé s mentálním postižením uměli vyjádřit
- Aby jejich hlas byl slyšet ve společnosti
- Aby mluvili sami za sebe
- Aby se učili znát důsledky svých rozhodnutí
- Aby chtěli měnit věci, které se jim nelíbí[5]
Historie sebeobhajování editovat
Původní myšlenka sebeobhajování vznikla ve Švédsku v roce 1968 na setkání rodičů dětí s poruchami učení a postupně se rozšířila do celého světa.[1] V současné době existuje po celém světě velké množství skupin sebeobhájců (self advocacy groups), přičemž mnoho z těchto skupin dává přednost názvu Především člověk (anglicky People first). S tímto sloganem přišel jeden člen skupiny osob s poruchami učení v Oregonu, který vyslovil přání, aby byl považován především za člověka.[6]
V roce 2000 vznikla Evropská platforma pro sebeobhájce (European Platform of Self-Advocates, EPSA).[7]
Sebeobhajování v České republice editovat
V České republice vznikla první skupina sebeobhájců v roce 1998 v rámci Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením.[8] V rámci Evropské platformy pro sebeobhájce jsou v současné době registrovány dvě české skupiny sebeobhájců – Sami a spolu a Sebeobhájci Praha.[9] Činnost sebeobhájců podporuje i Národní ústav pro autismus, z.ú. (NAUTIS).[10][3]
Podpůrná legislativa editovat
Dne 13. prosince 2006 přijalo Valné shromáždění OSN text Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. V České republice vstoupila Úmluva v platnost dne 28. října 2009.
Princip sebeobhajování je podpořen zejména čl. 29 Úmluvy, kde se státy zavazují:
- zajistit, aby se osoby se zdravotním postižením mohly podílet na politickém a veřejném životě a
- aktivně podporovat prostředí, v němž se mohou osoby se zdravotním postižením podílet na řízení veřejných záležitostí včetně zakládání organizací osob se zdravotním postižením, aby je zastupovaly na mezinárodní, vnitrostátní, regionální a místní úrovni.[11]
Reference editovat
- ↑ a b Self-Advocacy Groups and Forum. www.selfadvocacy.net [online]. [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VALENTA, Milan. Slovník speciální pedagogiky. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0937-9. S. 179.
- ↑ a b Sebeobhájci. Zpravodaj NAUTIS [online]. Asociace poskytovatelů služeb pro lidi s autismem, z.s, 30.6.2017 [cit. 2021-10-28]. Dostupné online.
- ↑ MATOUŠEK, Oldřich. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0366-7. S. 106.
- ↑ Sebeobhájci | Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, z. s. [online]. [cit. 2021-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-28.
- ↑ Welcome to People First.org!. www.peoplefirst.org [online]. [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ European Platform of Self Advocates [online]. [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ŠIŠKA, Jan. Mimořádná dospělost. Edukace člověka s mentálním postižením v období dospělosti. Praha: Karolinum ISBN 80-246-0992-4.
- ↑ Inclusion Europe [online]. [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Výroční zpráva NAUTIS 2019 [online]. 2019 [cit. 2021-10-28]. Dostupné online.
- ↑ Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením. www.mpsv.cz [online]. [cit. 2021-10-31]. Dostupné online.