Schwaighof
Schwaighof nebo schweighof je v hornoněmčině panský statek zaměřený na chov dobytka,[1] z něhož se častěji vyvinulo pomístní nebo rodové jméno.
Původ slova a historie editovat
Schwaige, bavorsky Schwoag, pochází ze středohornoněmeckého sweige pro alpská mlékárna, stádo, dobytčí dvůr'. Hof znamená dvůr, farma. Pojmy Sennhof, Grashof, Viehhof, Schwaiglehen mají zhruba stejný význam nebo se vztahují k dílčím aspektům Schwaige.
Pojem schwaige vznikl na přelomu 12. a 13. století v severních a středních Alpách a jejich podhůří a označuje zemědělskou usedlost na horských svazích nebo ve vysokých a hlavních údolích. Schwaighof bylo trvalé osídlení jako jediný statek, který se specializova především na chov skotu a produkci mléka a byl většinou rozšířen v nadmořské výšce nad 1 200 m. Během 11. a 12. století bylo v dnešním Švýcarsku, Rakousku, Jižním Tyrolsku a Bavorsku postaveno několik tisíc schwaighofů.
Při bližším zkoumání lze u typu hospodářství schwaighöf identifikovat zvláštní charakteristiky, které je odlišují od ostatních zemědělských podniků s převážně živočišnou výrobou: Jedná se o stáda, která poskytuje hospodář, a pravidelně se z nich platí úrok 300 sýrů; stáda se také označují jako Schwaigen.[2]
Farmáři, kteří si schwaighof pronajímali, často dostávali privilegia (včetně snížení daní), ale museli majiteli půdy odevzdat smluvní množství sýra nebo jiných produktů. Již v letech 1130–1145 je v údolí Ötztal doložena vesnice Niederthai, která dávala klášteru Ottobeuren 900 caseos (sýrových bochníků) ročně.[3] V urbáři kláštera Benediktbeuern z roku 1294 je například pro Jachenau uvedeno 17 vaccariae (dobytčích farem, z latinského vacca = kráva), které musely ročně poskytnout 100 až 200 bochníků sýra jako naturální daň. Kvůli drsnému klimatu, které znemožňuje pěstování plodin, jsou farmy v Jachenau dodnes vedeny pouze jako dobytčí farmy.
V 15. století Schwaighöfe opět postupně zanikla a ustoupila jiným formám hospodaření. Až v roce 1728 zřídil klášter Benediktbeuern ve Walchensee schwaighof, který zásoboval místní tavernu. Schwaigen byly obvykle udělovány jako léno. Provozovatel obvykle dodával hospodářská zvířata pronajímateli a svá vlastní. Za užívání pozemků a dobytka pána panství byl povinen platit daně.
Ve schwaiger se choval pouze skot, tedy buď krávy nebo dojné ovce, protože nacházely v nadmořské výšce nad hranicí pro pěstování obilí. S počátkem malé doby ledové se většina schwaighofů musela ukončit činnost a byla buď opuštěna nebo přeměněna na sídla pro níže položené farmy nebo obce.
Slovo Schwaighof je nejčastější v Rakousku, Jižním Tyrolsku a Bavorsku, Schweighof v Bádensku, Švýcarsku a Alsasku.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schwaighof (Hofform) na německé Wikipedii.
- ↑ RIEPL, Reinhard. Reinhard. Wörterbuch zur Familien- und Heimatforschung in Bayern und Österreich.. Waldkraiburg, 2003, s. 339.
- ↑ OBERMAIR, Hannes; STAMM, Volker. Relire l'altitude: la terre et ses usages : Suisse et espaces avoisinants, XIIe-XXIe siècles. Neuchâtel: [s.n.], 2019. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-2-88930-206-2, ISBN 2-88930-206-7. OCLC 1085691405 S. 29–56.
- ↑ BITSCHNAU, Martin; OBERMAIR, Hannes. Tiroler Urkundenbuch / Abt. 2. Die Urkunden zur Geschichte des Inn-, Eisack- und Pustertals Bd. 1. Bis zum Jahr 1140.. Innsbruck: Universitätsverl. Wagner, 2009. 399 s. Dostupné online. ISBN 978-3-7030-0469-8, ISBN 3-7030-0469-X. OCLC 501323164 S. 185–186.