Wikipedie

Schrattenbachové

německý a moravský šlechtický rod

Schrattenbachové, dříve také Schrottenbach (Schrattenbachové ze Schrattenthalu a z Heggenbergu) je jméno původně franckého rodu, který koncem 15. století přesídlil do Štýrska, kde povýšil do šlechtického (hraběcího) stavu. Členové rodu zastávali významné úřady také na Moravě.

Schrattenbachové
(páni ze Schrattenbachu)
Rodový erb Schrattenbachů z 15. století
ZeměRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
(Moravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství, SalcburskoSalcbursko Salcbursko)
Titulysvobodní páni, hrabata, říšská hrabata, knížata-arcibiskupové salcburští
Rok založení15.-16. století
Vymření po meči1820
Vymření po přeslici1875
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Kardinál Wolfgang Hannibal hrabě ze Schrattenbachu, olomoucký biskup
 
Salcburský kníže-arcibiskup Zikmund Kryštof hrabě ze Schrattenbachu
 
Schrattenbachův palác v Brně
 
Rodový erb Schrattenbachů podle Johanna Siebmachera

Počátky rodu sahají podle záznamu v "Germaniae stemmatographia" Gabriela Bucelina (Augsburg, Ulm, 1655-1671) nejméně do roku 1496, kdy se objevuje první zmínka o osobě Hanuše (Hanse) ze Schrattenbachu. Svobodní páni v rakouských dědičných zemích s erbovní aliancí vyhaslého rodu von der Dürr (též Dürre nebo Doerr), od roku 1558 také s titulem nejvyšší kráječ ve Štýrském vévodství.

Podle jiných pramenů se měl rod Schrattenbachů, v raných dobách též Schratenbach či Schrotenbach, kolem poloviny 15. století přistěhovat z Frank do Štýrska. Rodová linie začala Hansem Schrotenpachem († 1496), židovským soudcem a členem městské rady v Mariboru, který byl zmíněn v listině z roku 1473.

Bratři Maxmilián ze Schrattenbachu (1537–1611), poradce arcivévody Karla II. Štýrského, a Jan Baltazar ze Schrattenbachu (1547–1618), hofmistr arcivévody Ferdinanda II., byli v roce 1586[zdroj?] jmenováni do úřadu dědičného královského kráječe ve Štýrsku. V následujícím roce 1587 byli oba přijati do vnitrorakouské šlechty a v roce 1598 do baronské hodnosti s predikátem Heggenberg a Osterwitz.

Od roku 1596 byli Schrattenbachové svobodnými pány (něm. Freiherr von Heggenberg und Osterwitz) a 12. října 1649 byl ve Vídni baronský rod Schrattenbachů ze Schrattenthalu a z Heggenbergu a Osterwitz (také: Hegnenberg, Heggenburg) povýšen do říšského hraběcího stavu (něm. Graf von Schrattenbach, Freiherr von Heggenberg und Osterwitz).[1]

Jejich majetkem byla štýrská panství (dnes na území Slovinska) Heggenberg (Stopnik pri Vranskem), Osterwitz (Ojstrica), Lemberg (Lemberg pri Novi Cerkvi), Pragwald (Prebold), Sallach (Zalog pri Šempetru), Helfenberg (Soteska) a Burgsthall (Podgrad pri Vranskem). V dnešním Rakousku drželi panství a zámek Eibiswald a ve Slezsku jim patřily Velké Petrovice, dnes Pietrowice Wielkie v Polsku. Na Moravě vlastnili panství a zámek Brodek u Prostějova, Otaslavice, Želeč a palác v Brně.

Od konce 16. století působili v zemských správách ve Štýrsku a Dolních Rakousích. V polovině 17. století Jan Bedřich ze Schrattenbachu (1605-1657) a Maxmilián ze Schrattenbachu (* 1605), synové císařského válečného rady, plukovníka Felixe ze Schrattenbachu († po roce 1624), a baronky Marie Alžběty von Egg, založlil dvě nové rodové linie - štýrskou a moravskou. Jejich příslučníci byli v roce 1649 a 1690 jmenováni dědičnými hrabaty v Rakousku. Z obou těchto nových linií pocházelo několik duchovních, z nichž tři se stali biskupy s knížecí hodností.

Vrcholu rodové slávy a moci dosáhli Schrattenbachové v 18. století v pozicích vysoce postavených církevních hodnostářů. V roce 1737 získal František Antonín hrabě ze Schrattenbachu Inkolát na Moravě. Vincenc Josef ze Schrattenbachu, probošt v Salcburku, byl v roce 1788 povýšen do knížecího stavu (ad personem).

Dědičně jim náležel úřad a titul nejvyšších zemských kráječů ve Štýrském vévodství.

Zánik rodu editovat

Rod vymřel po meči v roce 1820, po přeslici v roce 1875.

Hlavní linie rodu vymřela po meči v osobě c.k. komořího Františka Antonína ml. (1784 - 12. dubna 1816). Dne 26. ledna 1808 se oženil s Kristýnou hraběnkou Serényiovou z Kis-Serény (1783–1821). Jejich dcera Isabela Henrieta hraběnka ze Schrattenbachu, provdaná za Gustava hraběte Kálnokyho k Köröspataku († 1884 ve Štýrském Hradci), byla poslední ženskou představitelkou moravské linie rodu. Zemřela 9. října 1875.

Moravská linie rodu vymřela v mužské linii osobou Vincence Josefa ze Schrattenbachu (1744-1816), knížete-biskupa lavantského. Před svou rezignací na tento úřad v roce 1790 mu byla roku 1788 udělena hodnost říšskéhoo knížete ad personam, ale opět později přijal další období v úřadu knížete-biskupa lavantského.

Štýrská linie rodu vymřela v roce 1820 hrabětem Ottou ze Schrattenbachu.

Nositelé jména editovat

Příbuzenstvo editovat

Sňatky byli spřízněni mimo jiné s Ditrichštejny, Colloredo-Mannsfeldy, Herbersteiny, Nostici, Kolovraty, Haugvici, Vrbny a Žerotíny.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Heggenberg různé způsoby psaní.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Schrattenbachové&oldid=23731912“