Samuel Belluš

československý člen československého Národního shromáždění a politik slovenské národnosti

Samuel Belluš (2. října,[1][2] uváděno též 12. října 1916 Slovenská Ľupča[1]4. července 1998 Mnichov[1]) byl slovenský a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu.

Samuel Belluš
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Pověřenec pro informace
Ve funkci:
1945 – 1947
Stranická příslušnost
ČlenstvíSNS
Demokratická str.
Str. slovenské obrody

Narození2. října 1916
Slovenská Ľupča
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. července 1998
Mnichov
NěmeckoNěmecko Německo
PříbuzníMartin Belluš (sourozenec)
Pavel Belluš (synovec)
Alma materUniverzita Komenského
Profesespisovatel, advokát, politik a právník
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třída (1991)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie editovat

Vystudoval gymnázium v Banské Bystrici a právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Roku 1940 získal titul doktora práv.[1]

Po studiích působil do roku 1946[1] jako advokát ve Zvolenu a Bratislavě. Angažoval se v Slovenské národní straně.[3] Členem SNS byl až do roku 1938.[4] Byl předsedou Ústředí evangelického studentstva, členem Kuzmányho kruhu a Klubu národních akademiků.[1] Protestoval proti odtržení Slovenska od Československa.[4]

Za války byl členem odboje a podílel se na Slovenském národním povstání. Zasedal v povstalecké Slovenské národní radě.[3][1] Účastnil se v delegaci Slovenské národní rady, která 1. června 1945 jednala s prezidentem Edvardem Benešem a řešila mimo jiné postavení Slovenska v obnovené republice.[5]

V 6. Sboru pověřenců a 7. Sboru pověřenců zastával od září 1945 do listopadu 1947 post pověřence pro informace.[6] Ze Sboru pověřenců byl vytlačen v listopadu 1947 poté, co došlo k proměně silových poměrů v souvislosti s nástupem slovenských komunistů proti nekomunistickým silám na Slovensku.[7]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, přičemž po únorovém převratu přešel krátce do Strany slovenské obrody, která byla nástupnickou platformou Demokratické strany, loajální ke komunistickému režimu.[8][9]

V roce 1948 emigroval do Velké Británie, kde se v roce 1949 stal vedoucím studijního oddělení CIO. Poté odešel do SRN a stal se ředitelem československého oddělení stanice Svobodná Evropa.[3] Byl členem Rady svobodného Československa[10]. V roce 1991 se stal nositelem Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. Jeho bratr Martin Belluš (19111977) byl významným slovenským lékařem, jeho synovec Pavel Belluš (19302014) byl prvoligovým fotbalovým brankářem.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d e f g ŠPETKO, Jozef. Líšky kontra ježe: slovenská politická emigrácia 1948-1989 : analýzy a dokumenty [online]. Kalligram, 2002 [cit. 2015-01-22]. S. 302. Dostupné online. ISBN 8071494372. (slovensky) 
  2. Samuel Belluš [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. 
  3. a b c Belluš, Samuel, 1916-1998 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  4. a b JOHN, Miloslav. Čechoslovakismus a ČSR: 1914-1938 [online]. Baroko & Fox, 1994 [cit. 2015-01-22]. S. 146. Dostupné online. ISBN 8085642204. 
  5. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 284. 
  6. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 624. 
  7. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 359. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-29. 
  10. Archivovaná kopie. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2012-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-13. 

Externí odkazy editovat