Tento článek je o stavu jedince. O obydleném místě pojednává článek Samota (místo).

Samota či izolace je objektivní stav jedince, který nemá dostatek kontaktů s jinými lidmi a uniká tak ze svého sociálního prostředí. Jedinec se může uchylovat do samoty z různých důvodů:

  • dobrovolně (načerpat síly, přemýšlet bez vyrušování)
  • pod tlakem vnějších sil, přesto však vlastním rozhodnutím (v důsledku obav)
  • zcela nedobrovolně, pod tlakem vnějších okolností (kvůli nehodě nebo konání jiných osob)
Umělecká představa samoty (Augustus Earle, 1824)

Se samotou je často zaměňována osamělost, jež je však subjektivním emočním stavem jedince, který, často v reakci na samotu, zažívá mocnou touhu po kontaktu s jinou osobou nebo jinými lidmi.

Externí odkazy editovat