Samopal typu 100
japonský samopal
Typ 100 byl standardní samopal japonské císařské armády. Byl navržen v roce 1939 a vyřazen v roce 1945 japonskou kapitulací. Japonských samopalů nebylo moc. Palebnou sílu Japonců tvořil hlavně počet pušek a kulomety. Šlo spíše o odpověď na západní samopaly.
| Typ 100 | |
|---|---|
 Japonský samopal typu 100 | |
| Typ | samopal |
| Místo původu |  Japonské císařství |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1942–1954 |
| Používána | Japonské císařství |
| Války | druhá světová válka; Druhá čínsko-japonská válka; Válka ve Vietnamu; Korejská válka |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Kijiro Nambu |
| Navrženo | 1939 |
| Výrobce | Nagoya Arsenal |
| Výroba | 1942–1945 |
| Vyrobeno kusů | 8,500 –10,000 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 3,8 kg prázdný 4,40kg nabitý |
| Délka | 890 mm (1942); 900 mm (1944) |
| Délka hlavně | 228 mm (1942); 230 mm (1944) |
| Typ náboje | 8 × 22 mm Nambu |
| Ráže | 8 mm |
| Princip střelby | dynamický závěr |
| Kadence | 450 střel/min (1942); 800 střel/min (1944) |
| Úsťová rychlost | 335 m/s |
| Účinný dostřel | cca 150 m |
| Zásobování municí | 30 nábojů |
| Hledí | doptricke |
Vývoj editovat
V roce 1920 byl vydán příkaz na vývoj japonského samopalu. K tomuto projektu se přihlásila firma Nambu. Bylo zhotoveno více prototypů, byly však příliš nedokonalé. Pak byla použita konstrukce německého samopalu MP 28. V roce 1939 byla zhotovena zkušební série zhruba 200 samopalů. Samopal byl oficiálně přijat do vyzbroje v roce 1940 a zhotoveno bylo zhruba dalších 800 kusů. V roce 1944 padlo rozhodnutí rozběhnout hromadnou produkci zjednodušených samopalů typu 100.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Samopal typu 100 na Wikimedia Commons
