Síťování celulózy
Síťování celulózových textilií je chemická modifikace struktury vláken za účelem zlepšení určitých fyzikálních vlastností materiálu.
Zesítění se provádí
- změnou makromolekulární struktury celulózových vláken s cílem snížit příčné bobtnání za spoluúčinku vhodných přípravků
- změnou monomerů ve vláknech na duroplasty[1]
Na nákresu vpravo je naznačeno zesítění (modrých) celulózových řetězců molekulami síťovacího přípravku (R).
Účinek zesíťování editovat
- Zlepšení: Zotavení ze zmačkání za sucha, rozměrová stálost i po opakovaném praní
- Zhoršení: bobtnavost, odolnost proti oděru a vybarvenost
V účincích zesíťování se projevují rozdíly mezi přírodní celulózou (např. bavlna, len) a textiliemi z regenerovaných celulózových vláken (viskóza, měďnaté hedvábí apod.). U regenerátů se oproti textiliím z přírodní celulózy zlepší pevnost za mokra, pevnost za sucha se nesníží a zotavení ze zmačkání za mokra se nezlepší.[2]
Technologie síťování editovat
Známé jsou tři způsoby: v suchém stavu, ve vlhkém a mokrém stavu.
Volba technologie je závislá na požadovaném účinku. Například vysoký stupeň nemačkavosti za sucha se dosáhne síťováním v suchém stavu atd.
Využití editovat
Síťování textilií z celulózy se využívá zejména při následujících procesech:
- Nemačkavá a nežehlivá úprava
- Chemická nesráživá úprava
- Fixace kalandrovacích efektů a některých tužicích úprav [1] [3]
Reference editovat
- ↑ a b Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 1120-1137
- ↑ Vliv Depremolu G na zpracovatelnost směsových tkanin [online]. VŠ strojní a textilní v Liberci, 1987 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online.
- ↑ Příčiny prášivosti bavlněných a směsových tkanin [online]. VŠ strojní a textilní v Liberci, 1988 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, ISBN 3-7949-0546-6, Berlin 1993