Rychlebské hory

pohoří na pomezí Česka a Polska; geomorfologický celek Jesenické oblasti

Rychlebské hory (též Rychleby, dříve Rychlebské pohoří, polsky Góry Złote, německy Reichensteiner Gebirge) jsou geomorfologický celek, jedno z nejopuštěnějších pohoříČR. Mnoho obcí a sídel zde zaniklo vysídlením původního německého obyvatelstva po druhé světové válce.

Rychlebské hory
Góry Złote
Przełęcz Lądecka z polské strany
Ladecké sedlo z polské strany

Nejvyšší bod1127 m n. m. (Smrk)
Délka30 km
Rozloha276 km² (na území Česka)
Střední výška644,7 m n. m.

Nadřazená jednotkaJesenická oblast
Sousední
jednotky
Králický Sněžník, Kotlina Kłodzka, Góry Bardzkie, Zlatohorská vrchovina, Hrubý Jeseník, Hanušovická vrchovina
Podřazené
jednotky
Hornolipovská hornatina, Travenská hornatina, Sokolský hřbet

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
PolskoPolsko Polsko
Map
PovodíMorava, Nysa Kłodzka
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIVC-5
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svůj název získaly podle polského města Złoty Stok („zlatý svah“), původně německy Reichenstein, česky Rychleby, které sousedí přes státní hranici s Bílou Vodou.

Poloha v Jesenické oblasti ()
Rychlebské hory v rámci Polska

Poloha editovat

Nacházejí se v Javornickém výběžku, severozápadně od města Jeseníku. Pohoří se táhne mezi Bílou Vodou v samé špici výběžku a Ostružnou na jihu v délce 30 km. Jsou hraničním pohořím jednak mezi Českem a Polskem a zároveň i mezi historickými zeměmi Slezskem a Kladskem (před r. 1742 Čechami). Pohoří je odděleno Kladským sedlem od masívu Králického Sněžníku a Ramzovským sedlem od Hrubého Jeseníku.

V horách se nacházejí obce Nové Vilémovice a Travná, s poutním kostelem a hraničním přechodem do Polska.

Horopis editovat

Nejvyšší horou Rychleb je Smrk (1127 m n. m.), nacházející se blízko historického trojmezí Moravy, Slezska a Kladska. Druhou nejvyšší horou je Travná hora (1124 m n. m.) nacházející se 3 km severozápadně od Ostružné, třetí je Polská hora (1107 m n. m.) vzdálená 8 km severozápadně od Ramzové. Celkem je na české straně Rychlebských hor 17 tisícovek, soustředěných v Hornolipovské hornatině v jižní části pohoří.

Hřebeny Rychleb mají poměrně mělká sedla, kromě Smrku mají prominenci (převýšení od sedla) nad 50 m jen Polská hora a Studený. Téměř polovina tisícovek má naopak prominenci pod 15 metrů a jsou tedy jen vedlejšími vrcholy.

Podrobný seznam hor a kopců obsahuje Seznam vrcholů v Rychlebských horách.

Geomorfologické členění české části Rychlebských hor zobrazuje následující tabulka:

Turistika editovat

Mezi turisticky nejatraktivnější části patří jih pohoří, kde se nalézají horská střediska Ostružná, Ramzová a Petříkov. Oblíbeným cílem pěších turistů, běžkařů i cyklistů je chata Paprsek. V podhůří je několik lomů nerostných surovin – vápence, žuly a grafitu. Známé jsou také Nýznerovské vodopády, zřícenina hradu Rychleby, rozhledna na Borůvkové hoře či Šafářova skála. Součástí výletních míst jsou také dostupnější i méně dostupné zatopené lomy.[1]

V roce 2009 vznikla u Černé Vody síť singltreků Rychlebské stezky, speciálně upravených úzkých lesních cest pro zábavnou jízdu na horském kole. Celková délka těchto stezek je několik desítek kilometrů.

Fauna editovat

Co se týče obratlovců a savců, běžný je výskyt srnce obecného, jelena lesního, rysa ostrovida či lišky obecné. Bohatý podrost a dostatek příležitostí k bahenním koupelím přeje také praseti divokému. Pohyb velkých šelem jako je např. medvěd je velice vzácný, nicméně v nedávné době byl pomocí fotopastí zachycen pohyb minimálně jednoho dospělého vlka. Tento druh šelmy se sem navrátil po 70 letech, kdy byl lidmi vyhnán. Návrat vypovídá o opuštěném a odlehlém charakteru Rychlebských hor. Hmyz je nejvíce zastoupen plošticemi, rovnokřídlými, ovádovitými a význačný je i výskyt velkých lesních mravenců.[2]

Galerie editovat

Reference editovat

  1. Lomy » Rychleby - Rychlebské hory. Rychleby - Rychlebské hory [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. 
  2. Rychlebské hory: Sborník prací o přírodních poměrech. 1.. vyd. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě, 1959. 328 s. 

Externí odkazy editovat