Ruský letopis
Ruské letopisy představují složitý komplex písemných vyprávěcích pramenů, které jsou prakticky všechny svody, to znamená sbírkami či kompilacemi, které byly sestaveny z již existujících textů a poté upraveny, doplněny a redakčně sjednoceny. To zjistil koncem 19. století významný ruský filolog Alexej Alexandrovič Šachmatov, který položil základy letopisného bádání. Ani jeden z nám známých letopisů – Povest vremennych let nevyjímaje – není originální prací jediného tvůrce, ale výsledkem činnosti mnoha pokolení autorů, redaktorů a těch, kdo letopisy sestavovali.
Většina dochovaných letopisných pramenů začíná shodným textem, jenž byl podle úvodních slov nazván Povest vremennych let. Jedná se o jeden z nejstarších svodů, jehož text byl zachován díky letopisné tradici, za autora původního, ale nedochovaného textu je považován mnich Pečorského kláštera v Kyjevě Nestor. Vypráví o prvotních ruských dějinách do počátku 2.desetiletí 12. století, to znamená o genezi a dalších osudech Kyjevské Rusi. Samostatný rukopis, který by obsahoval text Povesti v původní podobě neexistuje, respektive nebyl dosud objeven. Po rozpadu starého ruského státu ve 12. století se formovala regionální centra politické moci, v nichž začaly být vedeny místní letopisy. Protože nově se utvářející ruská knížectví neměla dosud vlastní dějiny, byla předchozí historická etapa prezentována v jejich letopisech Povestí vremennych let. Později docházelo k jejímu krácení nebo naopak doplňování vsuvkami či spojování s jinými texty. Ve všech rukopisech navazuje na Povest vyprávění, které je většinou dovedeno do konce 16. století
Edice editovat
Nejvýznamnější souhrnnou edicí ruských letopisů je (rusky: По́лное собра́ние ру́сских ле́тописей, čti Polnoje sobranije russkich letopisej, zkr. PSRL (ПСРЛ). Název lze přeložit jako Kompletní soubor ruských letopisů, cituje se však v originále.
Práce na edici byly započaty okolo roku 1830 a dosud nebyly zdaleka dokončeny. Texty jsou vydávány v originálním znění,[pozn. 1] s různými názory ohledně některých spisů, ale bez překladu a komentáře (někdy jen s krátkými poznámkami).
Předpokládalo se, že budou letopisy vydány najednou, avšak rozsah díla takovýto plán vůbec neumožňuje. V roce 1828 na návrh Akademie věd byla nařízením Mikuláše I. vytvořena archeografická expedice pověřená shromážděním různých pramenů o historii ruských zemí. Za účelem vydání sebraných spisů byla v roce 1834 vytvořena Archeografická komise. Jedním z jejích nejdůležitějších úkolů bylo systematické vydávání ruských letopisů ze série PSRL [1].
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Povětšinou jsou napsány starorusky, a v souboru svazků XXXII a XXXV jsou také některé texty latinské a polské.
Reference editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ruský letopis na Wikimedia Commons
