Wikipedie

Rulík (rod)

rod rostlin

Rulík (Atropa) je rod rostlin z čeledi lilkovité. Zahrnuje 5 druhů, rozšířených v Evropě, Asii a severní Africe. Rulíky jsou vytrvalé byliny s jednoduchými listy a zvonkovitými až nálevkovitými květy. Plodem je černá bobule. V České republice se vyskytuje rulík zlomocný. Rulíky jsou jedovaté rostliny, které mohou způsobit smrtelnou otravu. Hlavními obsahovými látkami jsou tropanové alkaloidy. Většina otrav souvisí s experimentováním s halucinogenními účinky těchto rostlin. Rulík zlomocný je podobně jako asijský druh Atropa acuminata používán v tradiční medicíně. Je komerčně pěstován jako zdroj farmakologicky významného atropinu a využití má také v homeopatii.

Jak číst taxoboxRulík
alternativní popis obrázku chybí
Rulík zlomocný s plody
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlilkotvaré (Solanales)
Čeleďlilkovité (Solanaceae)
Rodrulík (Atropa)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Botanická ilustrace rulíku Atropa baetica

Popis editovat

Rulíky jsou vytrvalé, lysé nebo žláznatě chlupaté byliny se vzpřímenou lodyhou. Listy jsou jednoduché, střídavé nebo zdánlivě vstřícné, s celistvou, celokrajnou čepelí se zpeřenou žilnatinou. Květy jsou oboupohlavné, vzpřímené nebo převislé, jednotlivé nebo po dvou či po třech. Kalich je zvonkovitý, s cípy delšími než kališní trubka. Koruna je lehce dvoustranně souměrná, trubkovitě zvonkovitá, zvonkovitá nebo u druhu Atropa baetica nálevkovitá, se zaoblenými, ven vyhnutými laloky. Tyčinek je 5, s nitkami ve spodní části přirostlými ke korunní trubce. Semeník je svrchní, obsahuje dvě komůrky a nese lehce prohnutou čnělku zakončenou hlavatou bliznou. Kolem báze semeníku je prstencovité nektárium. Plodem je černá, šťavnatá, mnohasemenná bobule podepřená zvětšeným vytrvalým kalichem.[1][2]

  •  
    Rostlina rulíku zlomocného
  •  
    Květ rulíku zlomocného
  •  
    Plod rulíku zlomocného

Rozšíření a ochrana editovat

Rod rulík zahrnuje v závislosti na taxonomickém pojetí 2 až 5 druhů a je rozšířen od západní Evropy a severní Afriky po Himálaj. Centrum druhové diverzity je v Íránu, odkud jsou uváděny 4 druhy, z toho jeden endemický. Největší areál má rulík zlomocný, rostoucí v téměř celé Evropě mimo Irska, Skandinávie a Ruska, v severní Africe a jihozápadní Asii včetně Kavkazu. Nejdále na východ zasahuje Atropa indobelladonna, který je endemitem východního Himálaje. V Evropě rostou 2 druhy, mimo rulíku zlomocného ještě na Pyrenejském poloostrově druh Atropa baetica. Oba tyto druhy také jako jediné zasahují do severní Afriky.[3] Rulík Atropa baetica je chráněným druhem dle Bernské úmluvy a je na seznamu nejvzácnějších rostlin Evropy.[4]

Ekologické interakce editovat

Na listech rulíku se živí housenky některých můr, jmenovitě černopásky stěhovavé (Heliothis peltigera) a osenice rulíkové (Xestia baja). V Americe jej jako náhradní potravu přijímají housenky lišajů Manduca sexta a Manduca quinquemaculatus a přástevníka Pyrrharctia isabella.[5] Bobule rulíku zřejmě občas konzumují ptáci, jmenovitě pěnice černohlavá, drozd zpěvný a bažanti.[6]

  •  
    Černopáska stěhovavá
  •  
    Housenka osenice rulíkové
  •  
    Housenka amerického lišaje Manduca sexta

Obsahové látky a jedovatost editovat

Nejvýznamnější obsahové látky rulíku jsou podobně jako u durmanu, brugmansie a blínu tropanové alkaloidy, především atropin, hyoscyamin, skopolamin a norhyoscin. Jsou obsaženy ve všech částech rostliny, nejjedovatější jsou plody a kořen. V malém množství jsou obsaženy dokonce i v pylu. Tropanové alkaloidy působí antagonisticky na acetylcholinové a muskarinové cholinergní receptory a mají proto hluboký účinek na autonomní nervovou soustavu zahrnující srdce a trávicí systém, oči a centrální nervovou soustavu.[7][8] Listy obsahují asi 0,4 % aktivních alkaloidů, kořeny 0,6 %.[9] Asijský druh Atropa acuminata obsahuje především alkaloidy atropin, hyoscyamin a belladonnin.[10] V Evropě náležejí otravy plody rulíku mezi nejběžnější případy těžkých otrav rostlinami, což bezprostředně souvisí s experimentováním s jejich halucinogenními účinky. Naproti tomu v Americe je rulík pěstován jen zřídka a k otravám proto dochází mnohem méně.[11]

Otrava rulíkem se projevuje suchem v ústech, obtížným polykáním a mluvením, tachykardií, slabostí, zadržováním moči a zácpou. Zvýšení tělní teploty může být provázeno zarudlou a suchou kůží. Zornice jsou rozšířené, dochází k rozostřenému vidění, nastupuje vzrušení a delirium, někdy provázené bolestmi hlavy, halucinacemi a zmateností. Srdeční tep je zrychlený. Léčba lehčích otrav je podpůrná a symptomatická. Těžší otravy provázené deliriem a horečkou vyžadují lékařský zásah, neboť mohou skončit fatálně. Smrt nastává zástavou dechu. V těžších případech je vhodné podávání emetika k vyvolání zvracení a výplach střev. Následně se podává dávka hořčíku, stimulanty a silná káva. Jako protijed proti působení tropanových alkaloidů se podává physostigmin. Někdy je nutná podpora dýchání. Akutní otrava trvá několik hodin až několik dní.[12][7]

Citlivost vůči tropanovým alkaloidům je velmi individuální. K příznakům otravy může stačit již dávka 0,1 mg atropinu. Průměrná smrtelná dávka atropinu u dospělého člověka se pohybuje v rozmezí 90 až 130 mg, u dítěte to může být již 10 mg.[13][14] Bobule rulíku občas konzumují hlodavci a jejich maso je pak jedovaté pro predátory.[14]

  •  
    Atropin
  •  
    Skopolamin
  •  
    Norhyoscin

Historie využití a etymologie editovat

 
Ilustrace ze začátku 17. století, zobrazující prožitky muže po požití rulíku

Ve starověkém Řecku náležel rulík mezi oblíbené jedy a Řekové jej spojovali s Atropos (řecky Ατροπος), což byla jedna ze tří sudiček, která nůžkami přestřihávala nit života. Později našel uplatnění v řeckém a římském dionýsovském kultu. Účastníci obřadů požívali víno, v němž byl vylouhován rulík, břečťan a další drogy. V transu pak tancovali a „dopouštěli se oplzlostí“. Ve středověku byl rulík důležitou součástí čarodějnického lékopisu. Spolu s bolehlavem a blínem sloužil k výrobě létacích mastí, kterými si účastníci obřadů natírali kůži a genitálie. Rolníci uchovávali doma větévku rulíku k odhánění zlých duchů od příbytku. Druhové jméno rulíku zlomocného belladonna pochází z italštiny a znamená krásná paní. Extraktem z této rostliny si italské dámy v období renesance rozkapávaly oči, aby je lesklé a rozšířené zorničky učinily atraktivnějšími. Toto využití zmiňuje ve svém herbáři z 16. století italský lékař a botanik Pietro Andrea Mattioli. Carl Linné ve svém klasickém díle Species Plantarum z roku 1753 obě jména spojil a rostlinu nazval Atropa belladonna. V 19. století byl rulík součástí oficiálních lékopisů. Edinburský lékař Andrew Duncan jej doporučoval na horečnatá onemocnění včetně moru a nervové choroby, jako je obrna, epilepsie, melancholie nebo mánie. Obliba rulíku k vražedným účelům od doby starověku postupně klesala, z 90. let minulého století je však znám případ edinburského lékaře, který atropinem extrahovaným z rulíku otrávil svoji manželku.[13][11][15]

Taxonomie editovat

Rod Atropa je v rámci čeledi Solanaceae řazen do podčeledi Solanoideae a tribu Hyoscyameae. Představuje bazální větev celého tribu, zahrnujícího celkem 8 rodů. Na rozdíl od ostatních příbuzných rodů má rulík bobule a nikoliv tobolky. Počet samostatných druhů v rámci rodu není dosud dořešený. Někteří taxonomové rozlišují pouze 2 nebo 3, zatímco jiní 5.[16]

Zástupci editovat

Význam editovat

 
Žlutokvětý okrasný kultivar rulíku zlomocného 'Lutea'

Prášek z listů a kořenů rulíku zlomocného je používán při léčení astmatu, koliky a překyselení žaludku.[11] V jihoindické a persko-arabské tradiční medicíně je rulík zlomocný používán k úlevě při střevní kolice, bolestivé menstruaci, bolestech v krku, kašli a astmatu, žaludečních vředech, neurologických bolestech, dně, revmatismu a ischias a k léčení očních chorob. K podobným účelům je v persko-arabské tradiční medicíně používán i druh Atropa acuminata.[17] Rulík zlomocný a druh Atropa baetica jsou komerčně pěstovány jako zdroj farmakologicky významného atropinu.[2] Rulík byl jednou z prvních rostlin využívaných v homeopatii. Esenci na bázi rulíku vyvinul zakladatel této léčebné metody, Samuel Hahnemann, v roce 1799 k léčení spály. V současnosti se používá zejména při akutní horečce, různých bolestech a suchém kašli.[18] Občas se pěstuje spíše jako zajímavá než okrasná rostlina.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0. 
  2. ↑ a b KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 14. Berlin: Springer, 2016. ISBN 978-3-319-28532-0. (anglicky) 
  3. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ HOSKOVEC, Ladislav. Botany.cz [online]. Dostupné online. 
  5. ↑ HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ SNOW, Barbara; DAVID, Snow. Birds and berries. [s.l.]: T & AD Poyser, 2010. ISBN 978-1-4081-3821-2. (anglicky) 
  7. ↑ a b KNIGHT, Anthony P. A guide to poisonous house and garden plants. [s.l.]: CRC Press, 2006. (anglicky) 
  8. ↑ DAFNI, Amots; HESSE, Michael; PACINI, Ettore. Pollen and pollination. Wien: Springer-Verlag, 2000. ISBN 978-3-7091-7248-3. (anglicky) 
  9. ↑ FERN, Ken. Atropa bella-donna [online]. Useful temperate plants, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ FERN, Ken. Atropa acuminata [online]. Useful temperate plants, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b c STEVENS, Serita; BANNON, Anne. Book of poisons. [s.l.]: Writer’s Digest Books, 2007. ISBN 978-1-58297-456-9. (anglicky) 
  12. ↑ NELSON, L.S. et al. Handbook of Poisonous and Injurious Plants. New York: Springer, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0387-31268-2. (anglicky) 
  13. ↑ a b LEE, M.R. Solanaceae IV: Atropa belladonna, deadly nightshade. Journal of the Royal College of Physicians of Edinburgh. 2007, čís. 37. Dostupné online. 
  14. ↑ a b TURKINGTON, Carol; MITCHELL, Deborah. Poisons and antidotes. Third edition. [s.l.]: Facts On File, 2010. ISBN 978-0-8160-6401-4. (anglicky) 
  15. ↑ GLEDHILL, David. The names of plants. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-521-81863-6. (anglicky) 
  16. ↑ OLMSTEAD, Richard G. et al. A molecular phylogeny of the Solanaceae. Taxon. Nov. 2008, čís. 57(4). 
  17. ↑ QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  18. ↑ LOCKIE, Andrew. Encyclopedia of Homeopathy. USA: DK, 2000. Dostupné online. ISBN 0-7566-1871-1. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rulík_(rod)&oldid=23583905“