Wikipedie

Rudolf Friml

český hudební skladatel

Rudolf Friml, pokřtěn jako Rudolf Antonín Frymel (2. prosince 1879 Praha[1] – 12. listopadu 1972 Los Angeles), byl americký pianista a hudební skladatel českého původu, je pokládán za jednoho ze zakladatelů amerického hudebního divadla.

Rudolf Friml
Rudolf Friml, 1905
Rudolf Friml, 1905
Základní informace
Rodné jménoRudolf Friml
Jinak zvaný„Roderich Freeman“, „Charles Rudolf Friml“
Narození7. prosince 1879
Praha, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. listopadu 1972 (ve věku 92 let)
Los Angeles
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbeníForest Lawn Memorial Park
Žánryopera
Povoláníhudební skladatel, klavírista, skladatel filmové hudby a autor písní
Nástrojeklavír
Významná dílaThe Firefly
Rose-Marie
The Vagabond King
Tři mušketýři
Příbuzníšvagr Karel Hašler
synovec Zdeněk Miloš Hašler
SídloSpojené státy americké (1906–1972)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Rudolf Friml pocházel z chudé rodiny, jeho otec František Frymel (1841–??) byl pekařem, matka Marie (1837–??), rozená Křemenáková.[1] Měl dvě starší sestry.[2] Barbora (1874–1877) zemřela předčasně.[3] Zdena (1877–1947) se roku 1908 provdala za Karla Hašlera.[4]

Už v dětství prokázal mimořádné hudební nadání. Jako desetiletému mu byla vydána tiskem první hudební skladba (Barkarola pro klavír). Po získání stipendia začal studovat na pražské konzervatoři kompozici u Antonína Dvořáka. Po jeho absolutoriu doprovázel na klavír houslistu Jana Kubelíka na turné po celé Evropě a v roce 1901 společně vystupovali i v USA. V roce 1906 podnikli turné do USA podruhé. Friml se tehdy v Americe usadil a začal se věnovat komponování. Užíval jméno Charles Rudolf Friml. Po prvních neúspěších a těžkostech následoval v roce 1912 první velký úspěch – opereta The Firefly (Světluška).[5] Poté však následovalo období „jen“ průměrných operet. Až dvacátá léta znamenala vrcholné období jeho kariéry, kdy složil tři své nejvýznamnější a dodnes nestárnoucí operety. V roce 1924 ve spolupráci s básníky Oscarem Hammersteinem a Otto Harbachem napsal svou nejslavnější operetu Rose Marie. O rok později dosáhl velkého úspěchu jeho The Vagabond King (Král tuláků) a v roce 1928 třetí opereta Tři mušketýři. V roce 1937 společně zfilmovali The Firefly (v Československu byla uvedena pod názvem Španělská vyzvědačka), do tohoto snímku složil známou The Donkey Serenade (Oslí serenádu).[5]

Kromě operetní a písňové tvorby psal skladby pro klavír i pro symfonický orchestr. Frimlova hudba, zejména operetní, bývala často používána při promítání němých filmů a později též ve zvukových filmech.

Podle monografie Williama Everetta a dalších věrohodných zdrojů byl počátek hudební dráhy Rudolfa Frimla poněkud odlišný. Sestra Zdena (též Zdenka či Zdeňka, 1877–1947), která se roku 1908 provdala za Karla Hašlera, byla klavírní virtuoskou.[6] Na rozdíl od ní o dva roky mladší Rudolf místo nudných cvičení začal na klavíru brzo improvizovat.[7] Od roku 1895 studoval na Pražské konzervatoři hru na klavír u Josefa Jiránka a Hanuše Trnečka.[8][7] Podle Frimlových vzpomínek si své znalosti o technice skladby, které získal v podstatě jako samouk, rozšiřoval neformálními konzultacemi u Antonína Dvořáka),[9] který může být i jako tehdejší ředitel konzervatoře v širším slova smyslu považován za Frimlova učitele. Mohl také využít možnosti, že schopným žákům 4.–6. ročníku instrumentálního oddělení konzervatoře bylo dovoleno navštěvovat výklady 1.–3. ročníku skladatelské školy.[10] Podrobněji o tom bude podle sdělení autorky Markéty Hallové pojednáno v její připravované knize Antonín Dvořák a Pražská konzervatoř. Již za studia na konzervatoři byl Friml oceňován jako vynikající klavírista.[11] 1. května 1901 byl vyloučen z konzervatoře pro účinkování na koncertech stávkujícího orchestru Národního divadla, který nadále působil jako samostatná Česká filharmonie.[9][12] Podrobněji o tom pojednává dopis Jaroslava Jiránka řediteli Pražské konzervatoře Krejčímu z 22. 1. 1904, uložený v archivu Pražské konzervatoře. Friml také na podporu České filharmonie uspořádal komorní koncert.[13]

V letech 1899-1901 byl Friml korepetitorem baletu Národního divadla, jehož choreograf Augustin Berger, který si všiml jeho improvizačního umění, ho podnítil ke kompozici baletní vložky do operety Sydney Jonese Gejša[14], kterou Friml později přepracoval na jednoaktový balet s názvem Slavnosti chryzantém, uvedený roku 1903 v Drážďanech (Hájek, Ladislav: Paměti Augustina Bergra, Praha 1943, s. 199).[15] Již ve zmíněném roce 1901 poprvé vyšly Frimlovy dodnes vysoce ceněné Písně Závišovy,[16] napsané jako vyznání lásky dívce, které však její otec nedovolil stát se jeho manželkou.[17] Tyto písně se staly ihned velmi populárními. Do roku 1905 vyšly v nakladatelství F. A. Urbánka ve třech[16] a do roku 1941 ve třinácti vydáních.[18]

Se svým bývalým spolužákem houslistou Janem Kubelíkem (1880–1940, konzervatoř absolvoval roku 1898) na přelomu let 1901 a 1902 Friml absolvoval čtyřměsíční turné po Spojených státech amerických jako náhradník za jeho tehdejšího stálého doprovazeče Ludvíka Schwaba, který byl v té době nemocen. Mnohde uváděná tvrzení o spoluúčinkování R. Frimla na předchozích ani na pozdějších Kubelíkových turné podle literatury o Janu Kubelíkovi nesouhlasí se skutečností.[19][20][21][22] V roce 1904 se Friml vypravil do USA samostatně, přičemž peníze na cestu získal za vydání Písní Závišových s německým překladem Emmy Destinnové u amerického nakladatele Schirmera[16] a kromě sólových vystoupení zahrál s velkým úspěchem vlastní klavírní koncert za doprovodu Newyorské filharmonie.[23] V roce 1906 odcestoval do USA potřetí a strávil zde zbytek svého života.[24]

Tvorba editovat

Hudebně dramatická díla editovat

Písně editovat

  • Písně Závišovy, cyklus písní, slova Jan Červenka, op. 1
  • Nové písně Závišovy, cyklus písní, slova Jan Červenka, op. 14
  • Na struně lásky, cyklus písní, slova Karel Hašler, op.19
  • Indiánská píseň lásky, z operety Rose Marie
  • Ó Rose Marie, z operety Rose Marie

Klavírní skladby editovat

  • Bohenian Dance, op. 29
  • California Suite, op. 57
  • Bohemian Suite op. 60
  • Russian Suite, op. 83

Orchestrální skladby editovat

  • Koncert pro klavír a orchestr (1904)
  • Happy Day in Prater (1959)
  • Czech Rhapsody (1962)
  • Slavonic Rhapsody (1962)
  • The Bells of Rome (1963)
  • Round the World Symphony

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Friml na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském
  2. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 133, obraz 700, Friml Franz
  3. ↑ Soupis pražských obyvatel, Frymel František, 1841 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2019-12-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ Matrika oddaných, magistrát hl. m. Prahy, 1896–1908, snímek 149 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století – Rudolf Friml. www.libri.cz [online]. [cit. 2011-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-12. 
  6. ↑ DEYL, Rudolf. Písničkář Karel Hašler. 1. vyd. Praha: Panton, 1968. S. 79, 85, 211. 
  7. ↑ a b EVERETT, WILLIAM A., 1962-. Rudolf Friml. Urbana: University of Illinois Press xii, 132 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-252-03381-0, ISBN 0-252-03381-7. OCLC 215173163 S. 3. 
  8. ↑ ČERNUŠÁK, Gracian; ŠTĚDROŇ, Bohumil; NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek 1. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. S. 348. 
  9. ↑ a b EVERETT, WILLIAM A., 1962-. Rudolf Friml. Urbana: University of Illinois Press xii, 132 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-252-03381-0, ISBN 0-252-03381-7. OCLC 215173163 S. 4. 
  10. ↑ BRANBERGER, Jan. Konservatoř hudby v Praze. 1. vyd. Praha: Konservatoř hudby, 1911. S. 140. 
  11. ↑ HOFFER, E. Koncerty v Praze. Dalibor. 1901, roč. 23, čís. 16, s. 127. 
  12. ↑ HOFFER, E. Koncerty v Praze. Dalibor. 1901, roč. 23, čís. 10, s. 79. 
  13. ↑ VESELÝ, Roman. Dějiny České filharmonie. 1. vyd. Praha: [Dědici Dr. Veselého], 1935. S. 25. 
  14. ↑ Národní divadlo. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  15. ↑ HÁJEK, Ladislav. Paměti Augustina Bergera. 1. vyd. Praha: 0rbis, 1943. S. 199. 
  16. ↑ a b c EVERETT, WILLIAM A., 1962-. Rudolf Friml. Urbana: University of Illinois Press xii, 132 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-252-03381-0, ISBN 0-252-03381-7. OCLC 215173163 S. 5. 
  17. ↑ DEYL, Rudolf. Písničkář Karel Hašler. 1. vyd. Praha: Panton, 1968. S. 95–98. 
  18. ↑ RetrIS - Katalog. retris.nkp.cz [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  19. ↑ ČELEDA, Jaroslav. Jan Kubelík, I. díl. 1. vyd. Praha: Čsl. jednota hudebních stavů, 1930. S. 50, 54–57, 65, 68. 
  20. ↑ DOSTÁL, Jiří. Jan Kubelík, in: Jan Kubelík. 1. vyd. Praha: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu, 1942. S. 24, 26, 28, 32, 34. 
  21. ↑ DOSTÁL, Jiří. Přehled životní a umělecké dráhy Jana Kubelíka, in: Jan Kubelík. Praha: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu, 1941. S. 97–101. 
  22. ↑ VRATISLAVSKÝ, Jan. Jan Kubelík. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1978. S. 22–32. 
  23. ↑ EVERETT, WILLIAM A., 1962-. Rudolf Friml. Urbana: University of Illinois Press xii, 132 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-252-03381-0, ISBN 0-252-03381-7. OCLC 215173163 S. 10. 
  24. ↑ ČERNUŠÁK, Gracian; ŠTĚDROŇ, Bohumír; NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek 1., A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství S. 348. 

Literatura editovat

  • E. Hoffer: Koncerty v Praze, in: Dalibor, ročník 23, 1901, č. 10, s. 79
  • E. Hoffer: Koncerty v Praze, in: Dalibor, ročník 23, č. 16, s. 127
  • Dopis Jaroslava Jiránka řediteli Pražské konzervatoře Krejčímu z 22. 1. 1904, uložený v archivu Pražské konzervatoře
  • Ladislav Hájek: Paměti Augustina Bergra, Praha 1943, s. 197–199
  • Československý hudební slovník osob a institucí, svazek 1, Praha 1963, s. 348
  • Emil Hradecký – Milada Rutová: Katalog orchestrálních notových materiálů, uložených v archivech Čs. rozhlasu, A–L (Praha 1964), s. 248–9
  • Rudolf Deyl: Písničkář Karel Hašler, Praha 1968, 2007, passim
  • Antonín Matzner, Ivan Poledňák, Igor Wasserberger a kol.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. [Díl] III, Část jmenná. Československá scéna - osobnosti a soubory, Praha, 1990, s. 150–1, ISBN 80-7058-210-3
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 96, ISBN 80-85837-35-8
  • Miroslav Šulc: Česká operetní kronika, Praha 2002, passim, ISBN 80-7008-121-X
  • Traubner, Richard: Operetta, New York 2003, s. 378–84
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 40, ISBN 978-80-200-1502-0
  • William Everett: Rudolf Friml, Illinois 2008, 132 s., ISBN 0-252-03381-7
  • Pavel Bár: Od operety k muzikálu, Praha 2013, passim, ISBN 978-80-7437-115-8
  • Pavel Bár: Hudební divadlo v Karlíně, Praha 2016, passim, ISBN 978-80-7243-896-9
  • Dalibor Janota: Česká a světová opereta, Praha 2020, s. 165-183, ISBN 978-80-205-0641-2
  • Mojmír Sobotka: Poznámky ke knize Dalibora Janoty Česká a světová opereta, rukopis v knihovně Divadelního ústavu, s. 16-17, online https://www.musica.cz/mojmir-sobotka/

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Friml&oldid=23429762“