Rolf Nevanlinna
Rolf Herman Nevanlinna (rodným jménem Neovius; 22. října 1895 Joensuu – 28. května 1980 Helsinky) byl finský matematik, který proslul především svými příspěvky ke komplexní analýze.
| Rolf Nevanlinna | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Rolf Neovius |
| Narození | 22. října 1895 Joensuu |
| Úmrtí | 28. května 1980 (ve věku 84 let) Helsinky |
| Místo pohřbení | hřbitov Hietaniemi (60°10′13″ s. š., 24°55′1″ v. d.) |
| Alma mater | Helsinská univerzita (1913–1919) Helsingin Suomalainen Yhteiskoulu |
| Povolání | matematik a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Helsinská univerzita (1922–1946) Spolková vysoká technická škola v Curychu (1946–1963) Univerzita v Turku (1965–1970) |
| Ocenění | rytíř 1. třídy Řádu bílé růže (1936) komandér Řádu bílé růže (1940) Cross of Liberty, 2nd Class (1940) velkodůstojník Řádu rumunské hvězdy (1941) Medal of Liberty, 2nd Class (1942) … více na Wikidatech |
| Choť | Sinikka Kallio (od 1958)[1] |
| Děti | Arne Nevanlinna Harri Nevanlinna |
| Rodiče | Otto Nevanlinna |
| Příbuzní | Frithiof Nevanlinna (sourozenec) Hermann Romberg (dědeček) Edvard Rudolf Neovius (strýc) Tuomas Nevanlinna (vnuk) |
| Funkce | rektor (Helsinská univerzita; 1941–1945) předseda (Mezinárodní matematická unie; 1959–1962) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Pocházel z rodiny s velkou matematickou tradicí. Vystudoval matematiku na univerzitě v Helsinkách, absolvoval roku 1917. Zde ho nejvíce ovlivnil Ernst Leonard Lindelöf (jeho vzdálený příbuzný - bratranec jeho otce).[2] Připojil se k bílé gardě ve finské občanské válce, ale aktivní vojenské akce se nedočkal. V roce 1919 získal pod vedením Lindelöfa doktorát. Poté učil a pracoval u bratra v pojišťovně, dokud nebyl v roce 1922 jmenován docentem matematiky na Helsinské univerzitě. Roku 1926 získal řádnou profesuru. V letech 1922–1925 vypracoval jádro své teorie distribuce hodnot meromorfních funkcí. Klíčový článek Zur Theorie der meromorphen Funktionen, který obsahuje hlavní věty teorie, byl publikován v roce 1925 v časopise Acta Mathematica. Hermann Weyl ho nazval „jednou z mála velkých matematických událostí 20. století.“ Podrobně teorii vyložil v monografiích Le théoreme de Picard - Borel et la théorie des fonctions méromorphes (1929) a Eindeutige analytische Funktionen (1936). V letech 1941–1945 byl rektorem Helsinské univerzity. Ve 40. letech byl považován, i kvůli svému částečně německému původu, za sympatizanta nacismu. Po roce 1944 to pro něj znamenalo jisté potíže a musel opustit místo rektora, ale brzy mohl znovu zastávat špičkové vědecké posty. Od roku 1947 měl poloviční úvazek na technice v Curychu, v roce 1948 se stal jedním z dvanácti placených akademiků v nově vytvořené Finské akademii věd. Mezi jeho pozdější zájmy patřily Riemannův povrch a funkcionální analýza. Také vydal ve finštině knihu o základech geometrie a populárně naučnou publikaci o teorii relativity. Věnoval se též výuce, jeho prvním a nejslavnějším doktorandem byl Lars Ahlfors. Od roku 1954 předsedal výboru, který zahájil první počítačový projekt ve Finsku. Působil jako prezident Mezinárodní matematické unie v letech 1959 až 1963. V letech 1965 až 1970 byl rektorem univerzity v Turku.
Odkazy editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rolf Nevanlinna na Wikimedia Commons
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rolf Nevanlinna na anglické Wikipedii.
- ↑ MacTutor History of Mathematics archive.
- ↑ Rolf Nevanlinna - Biography. Maths History [online]. University of St. Andrews [cit. 2021-03-18]. Dostupné online. (anglicky)
