Rodina liturgických ritů
Rity či obřady (latinsky ritus), liturgické rity a rodiny liturgických obřadů v rámci křesťanské liturgie označují rodiny liturgií, ritů, modliteb a další praxe historicky spojené s místem, denominací nebo skupinou. Obřady se často vzájemně ovlivňují, například při liturgické latinizaci, a obsahují podskupiny známé jako zvyklosti. Existují dvě široké kategorie, do nichž se rituální rodiny řadí: Latinský nebo západní obřad spojený se západním křesťanstvím a východní obřad spojený s východním křesťanstvím.[1] Nejrozšířenějším obřadem je římský ritus, který je sám o sobě latinským liturgickým obřadem a dále se dělí na liturgické zvyklosti.[2][3]
Definice editovat
Slovo ritus se často používá pro označení konkrétních křesťanských obřadů. Ritus se také začal používat pro označení úplného schématu bohoslužby spojeného s určitou křesťanskou denominací nebo tradicí,[4] obvykle zahrnující liturgie pro slavení eucharistie, kanonické hodinky a svátostné obřady.[5] Rity obvykle vyplývají z místních variant a tradic, někdy se dále rozlišují jako zvyklosti rodin ritů.[2] Některé rituální rodiny vznikly v raných ohniscích křesťanství, jako byl Řím (římský ritus), Alexandrie (alexandrijský liturgický ritus) a Antiochie (východní a západní syrský ritus).[6] Římský ritus se dále dělí na liturgie z období po Druhém vatikánském koncilu, jako je mše Pavla VI. a liturgie hodin, a předkoncilní liturgie, jako je tridentská mše a božské oficium podle římského breviáře.[7]
Některé křesťanské denominace zahrnují více rituálních rodin. Katolická církev používá různé latinské liturgické obřady latinské církve spolu s obřady, které tvoří východní katolickou liturgii.[7] Použití těchto liturgických obřadů je určeno partikulární církví celebrujícího duchovního; další katolické obřady jsou spojeny s katolickými řeholními řády, jako je dominikánský ritus a karmelitánský ritus.[6] Liturgické obřady východních katolických církví se často liší od stejných obřadů, které používají nekatolické denominace, což je někdy výsledkem liturgické latinizace.[8] V rámci pravoslaví převládá byzantský obřad – včetně liturgie svatého Jana Zlatoústého a byzantské verze liturgie svatého Marka – a v omezené míře se uplatňuje západní pravoslavný obřad.[9]
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ritual family na anglické Wikipedii.
- ↑ KEISER, Michael. Children of Promise: An introduction to Western Orthodoxy. Eustis, FL: Sanctus Press, 1993. Dostupné online. ISBN 0-9637046-0-5. S. 2. (angličtina)
- ↑ a b Liturgical Rites. In: Megivern, J.J.; Richstatter, T. (eds.). New Catholic Encyclopedia. [s.l.]: Encyclopedia.com, 2023-01-17. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ MCNAMARA, Edward. Why So Many Rites in the Church [online]. Zenit News Agency, 2016-10-25, rev. 2023-01-17 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ rite. In: Kurian, George (ed.). Nelson's Dictionary of Christianity. Nashville: Thomas Nelson, 2001. Dostupné online. ISBN 9781418539818. (angličtina)
- ↑ GRIFFIN, Patrick. Rites. In: Catholic Encyclopedia. New York City: Robert Appleton Company, 1912. Dostupné online. Svazek 13. (angličtina)
- ↑ a b The Rites of the Catholic Church [online]. Catholic News Agency, rev. 2023-01-19 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ a b ZUHLSDORF, John. The different Rites of the Latin Church [online]. Madison Catholic Herald, 2016-01-27, rev. 2023-01-19 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ LUYKX, Boniface. Thirty Years Later: Reflections on Vatican II's Unitotis Redintegrotio and Orientolium Ecclesiorum. Logos: A Journal of Eastern Christian Studies. Metropolitan Andrey Sheptytsky Institute of Eastern Christian Studies. 1993, čís. 34, s. 365. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ SHAW, Jerome. On the Western Rite in the ROCOR [online]. New York City: Historical Studies of the Russian Church Abroad, 2013-02-22 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. (angličtina)
Související články editovat
- Kniha společných modliteb (Book of Common Prayer)
- Katolická liturgie
- Protestantská liturgie
