Reiki

forma alternativní medicíny

Reiki (japonsky 霊気) je forma alternativní medicíny, vyvinutá zřejmě v roce 1922 japonským buddhistou Dr. Mikao Usuim.[1] Slovo Reiki vzniklo složením dvou japonských znaků. Znakem Rei, překládáme jako "univerzální, všepronikající" a Ki znamená "životní energie"[2]. Metoda předpokládá existenci vitální energie Reiki v těle zejména člověka, existenci příslušných energetických center čaker a drah (meridiánů), kterými může tato energie proudit. Pokud jsou čakry vyrovnané a v meridiánech proudí energie bez překážek, člověk je zdravý a vitální. Reiki předpokládá také existenci aury jako duchovního pole lidského těla, které s tímto energetickým prouděním souvisí.[zdroj⁠?] Obecně uznávané a spolehlivě dokumentované doklady pro existenci takovýchto jevů však chybí.[3][4]

Série článků na téma
Alternativní medicína

Série článků na téma Alternativní medicína
  • Všeobecné informace
  • Alternativní medicína
Cho-Ku-Rei – symbol značící Reiki
Terapie Reiki

Vznik editovat

 
Mikao Usui, 臼井甕男 (1865–1926)

Metoda vychází z východních filozofií. Za zemi původu Reiki se uvádí Japonsko a jako zakladatel/objevitel/popularizátor je uváděn Mikao Usui. Podle The Skeptic's Dictionary Usui po několika dnech půstu začal halucinovat a během toho mu byl zjeven „klíč k léčení“[5][6]. Skutečný počátek Reiki vysledovat patrně nelze, a to z toho důvodu, že jsou zde podobnosti s ještě staršími metodami. Příznivci této metody někdy zastávají postoj, že Mikao Usui pouze znovuobjevil již dávno existující techniku, proto hovoří o metodě staré tisíce let. Doložit však lze pouze to, že reiki se jako samostatná metoda alternativní medicíny objevila s Mikao Usuim na počátku 20. století a na starší léčebné metody pouze nepřímo volně navazuje. Roku 1992 na 2. světovém kongresu alternativní medicíny v Karlových Varech metodu poprvé v ČR představila reiki mistryně E. Müllerová a nabídla vyučení dalších Mistrů.[7]

Princip účinku editovat

Reiki v překladu znamená „božská energie“. Veškeré nemoci jsou údajně důsledkem narušení nebo zablokování proudění této energie. Tyto poruchy je dle reiki potřeba odstranit dodáním nové energie. Mistr tuto energii dokáže přijímat z vesmíru a následně pak ji předat pacientovi.[7] Larry Arnold and Sandra Nevins, autoři knihy The Reiki Handbook (1992) tvrdí, že reiki lze použít k léčení poškození mozku, diabetu, rakoviny i pohlavních chorob, a že slouží jako panacea.[6][7] Pokud však léčba není úspěšná, je to proto, že ji pacient nějakým způsobem odmítá.[6]

Stupně zasvěcení editovat

 
Principy Reiki zapsané v japonštině

Působit Reiki může člověk, který prošel zasvěcením (= iniciací) svého energetického systému (aura, čakry, meridiány) k přijímání a dalšímu předávání duchovní energie. Zasvěcení posílí energetickou vibraci aury, energetických center (čaker) a vede ke zvětšení objemu energie daného studenta Reiki. Zasvěcování je čtyřstupňové. Dříve se vyučovala Reiki ve třech stupních, postupně se však třetí stupeň rozdělil na dva: III.A: mistr Reiki léčitel a III.B neboli IV.: mistr Reiki učitel.[zdroj⁠?]

1. stupeň editovat

Zasvěcený byl naladěn na zdroj léčivé energie reiki a dokáže tuto energii přijímat a předávat přikládáním rukou (není důležité kam se ruce přiloží, energie si najde sama místo, kde je potřeba léčit či posílit organismus příjemce). První stupeň Reiki je určen hlavně pro samoléčení, ale i pro léčení druhých doteky rukou. Zasvěcení do prvního stupně lze podstoupit během jednoho dne. Ale většina mistrů Reiki zasvěcení během jednoho dne nedoporučuje – bývá psychicky náročné, tudíž se zasvěcení většinou dělí na dva dny. Samotné zasvěcení se skládá ze čtyř postupů.[zdroj⁠?]

2. stupeň editovat

Zasvěcený zná část symbolů, jejichž používání modifikuje a umocňuje účinky Reiki. Zasvěcený 2. stupně dokáže nyní působit nejen bezprostředním dotykem dlaní, ale i na dálku.

3. stupeň – mistr reiki léčitel (III.A) editovat

Adept Reiki má nyní daleko větší možnosti léčit.

4. stupeň – mistr reiki učitel (III.B) editovat

 
Čúdžiró Hajaši, 林 忠次郎 (1880–1940)

Je schopen a oprávněn zasvěcovat a vyučovat reiki všech stupňů včetně samotného mistrovského.

Takto dělí dnes reiki naprostá většina škol a to kvůli tomu, že mnoho studentů Reiki se chtělo posunout dále, ale ještě nebyli připraveni, nebo ani nechtěli, zasvěcovat a vyučovat další studenty Reiki. Přelom nastal, když Reiki přecházela z fáze, kdy zasvěcoval pouze jeden mistr (jako za dob Mikao Usuiho, Čúdžiró Hajašiho a Hawajo Takaty) do fáze, kdy začali zasvěcovat i jiní mistři. Toto výrazně napomohlo k rozšíření a proslavení Reiki (stav na přelomu milénia a v následujících letech).

Jiné druhy Reiki editovat

 
Reiki zapsané v japonském kandži

Mnoho učitelů dnes nabízí také další stupně a směry léčitelství. Reiki existuje v mnoha formách a směrech a prochází menším či větším vývojem. Na jednu stranu je to jistě pozitivní, ale na druhou stranu vzniká určitý chaos.[zdroj⁠?]

Kromě velmistrovských stupňů Reiki (5. – 14. stupeň) vznikly například také tyto další směry a systémy léčení: rainbow reiki, seichim reiki, karuna reiki, kundalini reiki a další.

Je potřeba připomenout, že původní Reiki bylo jednotné a hlavním smyslem bylo rozvíjení duchovních principů jako jsou: svobodná vůle jedince, rozvoj osobnosti, hlubší porozumění smyslu života a především pomáhání potřebným. Postupné uvědomování si vlastní zodpovědnosti za svůj život by mělo vést praktikanta k hluboké jednotě s přírodou i lidmi.[zdroj⁠?]

Školy a asociace Reiki editovat

 
Přednáška o Reiki

Neexistuje jediná centrální asociace učitelů Reiki, ale je jich několik. S rozšířením Reiki do dnešní podoby souvisí také fakt, že dnes existuje spousta mistrů, kteří Reiki učí.

Reiki z hlediska poznatků vědy editovat

Teorie Reiki, čaker ani aury a jejich vibrací není kompatibilní s poznatky biologických a fyzikálních věd. Chybí obecně uznávané a spolehlivě dokumentované doklady pro existenci takovýchto jevů.[3][4]

Podle systematického přehledu M. S. Lee, M. H. Pittlera a E. Ernsta, publikovaného v roce 2008 v časopise The International Journal of Clinical Practice, jsou v dosud publikovaných klinických studiích zabývajících se Reiki významná metodologická pochybení. Ta vedou k nadhodnocování účinnosti takové léčby. Argumenty, že by byla účinnost Reiki, a to i jako pomocné terapie, ve srovnání s placebo efektem jakkoliv významná, pokládají tito autoři na základě analýzy dosud publikovaných výsledků za nedostatečné. I když je metoda Reiki pokládána za neškodnou a sama nedoporučuje zanedbávání klasické léčby, její nebezpečí spočívá podle autorů systematického přehledu v přeceňování Reiki samotnými pacienty s nenapravitelnými důsledky.[3][4]

Případný pozitivní účinek reiki je důsledkem sugesce, autosugesce, relaxace nebo placebo efektu.[7]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. NOVELLA, Steven. Reiki [online]. Science-Based Medicine, 19.10.2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  2. Úvod. www.reikimorava.cz [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. 
  3. a b c LEE, M.S.; PITTLER, M.H.; ERNST, E. Effects of reiki in clinical practice: a systematic review of randomised clinical trials. The International Journal of Clinical Practice. 2008, roč. 62, čís. 6, s. 947–954. Dostupné online. ISSN 1368-5031. (anglicky) 
  4. a b c HAMPLOVÁ, Ludmila. Léčebná síla reiki? Nikoliv, pouze klam, upozorňují skeptici. Zdravotnický deník [online]. Media Network s.r.o., 19.5.2019. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. CARROLL, Robert Todd. Reiki [online]. Skeptic's Dictionary, rev. 21.11.2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  6. a b c REDDY, Kaya Niranjan Kumar. The Ultimate Guide to Reiki. [s.l.]: GrassRoots Reiki 186 s. Dostupné online. Kapitola Introduction to Reiki, s. 20. (anglicky) 
  7. a b c d HEŘT, Jiří. Reiki [online]. Sisyfos, 6.9.2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat