Pramen Karla IV.

karlovarský minerální pramen
Související informace naleznete také v článku Seznam pramenů v Karlových Varech.

Pramen Karla IV., původní název Žrout (něm. Fresser), je druhý karlovarský minerální pramen. Nachází se na levém břehu řeky Teplé na Tržišti v centru lázeňské části Karlových Varů. Umístěn je na Tržní kolonádě, teplotu má 64 °C a vydatnost 4,8 l/min. Je volně přístupný.[1] Jeho objevení je spojováno s legendou o císaři a králi Karlu IV.

2. Pramen Karla IV.
Pramenní váza na Tržní kolonádě
Pramenní váza na Tržní kolonádě
Poloha
SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
KrajKarlovarský
MěstoKarlovy Vary
Map
Zeměpisné souřadnice
Parametry
První záchyt1769
Teplota64 °C
Vydatnost4,8 l/min.
Obsah CO2250–450 mg/l
Ostatní
Původní názevŽrout (něm. Fresser)
Typteplý minerální pramen
Nadm. výška380 m n. m.
Přístupnostvolně přístupný
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Na místě Tržní kolonády v dnešním historickém centru města od nepaměti vyvěraly drobné i větší termální prameny, které často mizely a znovu se objevovaly. Zde byl v roce 1769 prvně zachycen pramen Karla IV., původním názvem Žrout (něm. Fresser). Vyvěral v podzemí staré karlovarské radnice, která na tomto místě tehdy stála. Když byla radnice roku 1871 stržena, byly vývěry pramene lépe zachyceny. V roce 1875 začal být pramen využíván k lázeňským účelům.[2] V letech 1882–1883 byla nad pramenem, podle návrhu vídeňských architektů Ferdinanda FellneraHermanna Helmera, vystavěna dřevěná Tržní kolonáda.

V době před první světovou válkou pramen zcela zapadl a voda byla do pramenní vázy přiváděna 85 metrů dlouhým potrubím z dolního Zámeckého pramene. Tím byla ovlivněna teplota a pramen tehdy proto patřil k nejchladnějším.[2]

Současný stav editovat

Pramen vyvěrá na Tržišti na jihozápadním konci Tržní kolonády. Od osmdesátých let 20. století, po objevu jeho nového zdroje poblíž morového sloupu, je jímán vrtem v hloubce 19,5 metru. Díky tomuto hlubokému vrtu má teplotu 64 °C, vydatnost 4,8 litrů/min. a obsah CO2 250–450 mg/litr.[1] Kromě pramene Karla IV. vyvěrají na téže kolonádě dva další minerální prameny – TržníZámecký dolní.

Zajímavosti editovat

  • Nad pramenní vázou je zavěšen bronzový reliéf „Objevení pramenů Karlem IV." od uměleckého kováře Adolfa Zörkela. Dílo zobrazuje legendu o založení Karlových Varů.[1]
  • Za pramenní vázou se nachází chodba skrytá veřejnosti, kde jsou uchovány staré záchyty pramene, které se už v dnešní době nevyužívají.[2]

Legenda o Karlu IV. a založení Karlových Varů editovat

Dle staré pověsti si právě zde císař a král Karel IV. léčil své nemocné údy. Když jednoho dne v lesích, právě v místech kde nyní vyvěrají horké prameny, podnikal loveckou výpravu, stala se ta příhoda. Při lovu jeden ze psů, který pronásledoval jelena, spadl do tůně s tryskající horkou vodou. Začal výt bolestí a jeho nářek přivolal lovce. Ti psa z vody vytáhli a o události zpravili Karla IV. Karel se poté na místo vydal s družinou, aby tam sám obdivoval nevšední dílo přírody. Po poradě se svými lékaři usoudil, že tato horká voda by mohla pomáhat proti nemocem a být i jinak užitečná. Vodu sám užil a seznal úlevu a zlepšení. Nařídil, aby místo kolem pramene bylo osídleno. To se také stalo a tak, dle legendy, vznikly lázně Karlovy Vary.[3]

Fotogalerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c VARY, Infocentrum města Karlovy. Pramen Karla IV.. Karlovy Vary [online]. 2013-01-17 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. 
  2. a b c NIKOLOVOVÁ, Soňa. Minerální prameny Karlovarského kraje. Praha, 2009 [cit. 2019-03-30]. 62 s. bakalářská práce. Pedagogická fakulta UK. Vedoucí práce RNDr. Vasilis Teodoridis, Ph.D. s. 2. Dostupné online.
  3. Legenda o založení Karlových Varů. cestovani.kr-karlovarsky.cz [online]. [cit. 2019-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-11. 

Literatura editovat

  • NIKOLOVOVÁ, Soňa. Minerální prameny Karlovarského kraje. Praha, 2009 [cit. 2019-03-30]. 62 s. bakalářská práce. Pedagogická fakulta UK. Vedoucí práce RNDr. Vasilis Teodoridis, Ph.D. Dostupné online.

Externí odkazy editovat