Wikipedie

Posouzení rizik systémů zásobování pitnou vodou

Posouzení rizik systémů zásobování pitnou vodou (také riziková analýza) je dokument, který byl zaveden novelou zákona o ochraně veřejného zdraví (§ 3c) v roce 2017[1] a je povinnou součástí provozních řádů vodovodů v Česku.[pozn. 1] Je pak povinností každého provozovatele tento dokument každý rok revidovat a jednou za pět let kompletně přepracovat. Obdobou tohoto dokumentu ve světě je tzv. water safety plan, v potravinářství pak HACCP.

Jedním z častých rizik je absence oplocení, zabezpečení a příslušného označení jednotlivých vodárenských objektů

Zavedení editovat

I když obdobné dokumenty byly například v Nizozemsku součástí právních předpisů již v 90. letech 20. století, do světové praxe se tento typ rizikové analýzy dostal až v roce 2004,[2] kdy Světová zdravotnická organizace (WHO) představila koncepci zabezpečení dodávky nezávadné vody na základě komplexního hodnocení vodárenských soustav a řízení rizik, který nazvala Water safety plan. Mezi lety 2006 a 2010 byl proto proveden výzkum EK Techneau, v rámci kterého byla zkoumána bezpečnost zásobování pitnou vodou. Během výzkumu došlo k vypracování několika posouzení rizik (například v ČR se jednalo o středočeskou Březnici). Výsledkem tohoto výzkumu byla implementace tohoto dokumentu do evropské legislativy,[3] která vyšla jako směrnice Rady 98/83/ES o jakosti vody určené k lidské spotřebě ve znění směrnice Komise (EU) 2015/1787. Do české legislativy byla tato problematika implementována 1. listopadu 2017 zákonem č. 202/2017 Sb. novelizujícím zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.[pozn. 2][4]

Obsah editovat

Povinnou součástí posouzení rizik je dle zákona o ochraně veřejného zdraví:

  • popis systému zásobování vodou
  • popis zjištěných nebezpečí a odhad jejich závažnosti
  • stanovení nápravných nebo kontrolních opatření k odstranění nebo zmírnění nepřijatelných rizik v celém systému zásobování

Postup vypracování posouzení rizik editovat

Přesný postup při vypracovávání posouzení rizik je dán Přílohou č. 7 vyhlášky 252/2004 Sb. a je následující:[5]

  • ustavení osoby či pracovního týmu
  • popis systému zásobování vodou
  • identifikace nebezpečí
  • charakterizace rizika
  • nápravná a kontrolní opatření
  • provozní monitorování kritických bodů
  • verifikace
  • přezkoumání účinnosti

Možnými chybami při realizaci jednotlivých bodů je nedostatečná kvalifikace členů týmu (případně složení týmu pouze z osob přímo se podílejících na provozování, tedy trpících provozní slepotou), nedostatečná prohlídka všech částí vodárenského systému, podhodnocení jednotlivých rizikových bodů apod.[2]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ TOMÁNEK, Martin. Vodní hospodářství [online]. 2020-03-02 [cit. 2020-11-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b TOMÁNEK, Martin. Posouzení rizik – úskalí a možné chyby [online]. 2020-03-02 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ TOMÁNEK, Martin. Vodní hospodářství [online]. 2020-03-02 [cit. 2020-11-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ Archivovaná kopie. www.szu.cz [online]. [cit. 2021-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-20. 
  5. ↑ Posouzení rizik jako součást provozních řádů veřejných vodovodů. TZB-info [online]. [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. 

Poznámky editovat

  1. ↑ U nově vypracovávaných provozních řádů od 1. 11. 2017 je povinnost vypracovat posouzení rizik; u již existujících je tato povinnost až od 1. 11. 2023 (avšak vzhledem ke skutečnosti, že hygienické stanice mají lhůtu 9 měsíců na jeho schválení, je de facto povinnost již od 1. 2. 2023)
  2. ↑ Tato implementace byla také ovlivněna sérií havárií na vodárenských soustavách v letech 2014 a 2015, například kontaminace pitné vody v Dejvicích v roce 2015

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Posouzení_rizik_systémů_zásobování_pitnou_vodou&oldid=23390855“