Pokusy Karla I. o restauraci monarchie v Uhersku
Pokusy Karla I. o restauraci monarchie v Uhersku označuje dva neúspěšné pokusy císaře Karla I. (jako uherský král Karel IV.) o znovuzískání uherského trůnu poté, co byl 1. března 1920 maďarským regentem zvolen Miklós Horthy. Tyto pokusy se také označují jako „první“ a „druhý královský státní převrat “ (v maďarštině első és második királypuccs).
| Dva pokusy císaře Karla I. o restauraci monarchie v Uhersku | |
|---|---|
| Dva neúspěšné pokusy císaře a uherského krále Karla I. o restauraci monarchie v Uhersku | |
 Karel I. s manželkou Zitou v Maďarsku roku 1921 při druhém pokus o navrácení trůnu | |
| Základní informace |
Průběh událostí editovat
Předchozí události editovat
Dne 13. listopadu 1918 vydal císař Karel prohlášení, ve kterém se vzdal práva účastnit se státních záležitostí v Uhersku. Zprostil také úředníky v uherské části říše přísahy věrnosti. Stalo se tak dva dny poté, co vydal podobné prohlášení v rakouské části monarchie. Ačkoli tato prohlášení byla popsána jako "abdikace", Karel se záměrně použití tohoto termínu vyhýbal pro případ, že by se občané některého národa vyjádřili v jeho prospěch.[1]
Poslední Karlův uherský premiér Mihály Károlyi využil situace a vyhlásil Maďarskou republiku, přičemž sám se stal prozatímním prezidentem. Pokračující spojenecká okupace učinila Károlyiho situaci neudržitelnou a v březnu 1919 byl z úřadu vytlačen sociálně-demokratickou koalicí, která vyhlásila Maďarskou sovětskou republiku. Za komunistického vůdce Bély Kuna se Maďarsko stalo druhým komunistickým státem na světě. Kunova vláda však byla v srpnu svržena rumunskými ozbrojenými sílami. [2] Nakonec, arcivévoda Josef August, Karlův bratranec, převzal moc jako regent za Karla. Také on však byl odstraněn, poté co ho Spojenci odmítli uznat. [3]
Brzy se navíc ukázalo, že Spojenci nechtějí přijmout Habsburka jako hlavu Maďarska. Nakonec byl v březnu 1920 regentem Maďarska jmenován Miklós Horthy, poslední velitel rakousko-uherského námořnictva.[4]
Již 20. října 1921 Karel zahájil svůj druhý pokus. Se svou chotí Zitou se rozhodl pro smělý let na stroji Junkers F 13 do Šoproně, opět bez informování jemu beztak již podezřelého Horthyho. Zde legitimisté mezitím započali, tzv. Freischärler (polovojenská skupina), kteří se stavěli proti postoupení Burgenlandska Rakousku (viz též Referendum 1921 v Burgenlandsku), a další menší vojenské kontingenty se spojovaly ve vojsko. Jelikož však telegram se zprávou o Karlově příjezdu dorazil o den později, rozhodujícím způsobem se zpozdil odchod vojska. Z pochodu na Budapešť vzniklo vítězné tažení, ne nepodobné slavnému návratu Napoleona z Elby do Paříže v roce 1814, pomalé tempo postupu však dalo zpočátku váhavému Horthymu čas, aby soustředil vlastní vojsko na konfliktem hrozící vojska dohody. V Budaörsi, jednom z předměstí Budapešti, došlo 23. října 1921 k menší potyčce, při níž přišlo o život 19 vojáků. Tehdy si Karel uvědomil, že snahy o restauraci monarchie by nejspíše skončily občanskou válkou, proto i přes naléhání svých vojenských poradců vydal rozkaz k ústupu.
To znamenalo de facto konec snah legitimního uherského krále o převzetí trůnu a restaurace monarchie.
Dozvuky editovat
Po krátké internaci v opatství Tihany na Balatonu byl Karel dne 1. listopadu se svou chotí Zitou přijat na palubu britské dunajské lodi Glowworm a odvezen k Černému moři a poté pokračovali na anglickém křižníku Cardiff přes Gibraltar na portugalský ostrov Madeira, kam dorazil 19. listopadu. Jejich děti za nimi dorazily teprve 2. února 1922.
V maďarském parlamentu byl mezitím, dne 6. listopadu, přijat zákon, který s konečnou platností zbavil Habsburky nároku na trůn.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Kings and Queens of Hungary & Princes of Transylvania, by István Gombás published by Corvina, Budapest, 2002 (ISBN 963-13-5152-1)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online. (German)
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 0-9665734-3-9.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pokusy Karla I. o restauraci monarchie v Uhersku na Wikimedia Commons
