Parisina (Byron)
Parisina (1816) je romantická lyricko-epická poema (byronská povídka) anglického básníka lorda Georga Gordona Byrona. Jde o šestou a poslední z řady Byronových poem, pro které se vžil název Turecké povídky (Turkish Tales), ačkoliv se jako jediná z nich neodehrává v osmanském světě.[1]
| Parisina | |
|---|---|
 První vydání poemy roku 1816 | |
| Autor | George Gordon Byron |
| Původní název | Parisina |
| Překladatel | Josef Jaroslav Kalina |
| Jazyk | angličtina |
| Žánr | romantická poema |
| Datum vydání | 1816 |
| Česky vydáno | 1874 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik a charakteristika poemy editovat
Poema byla pravděpodobně napsána v letech 1812 až 1815 a publikována roku 1816 společně s poemou Obléhání Korintu. Inspirací k jejímu napsání byl příběh Parisiny Malatesty, druhé manželky markýze z Ferrary Niccola III. d'Este v 15. století, tak jak jej popsal britský historik Edward Gibbon ve svém spise Starožitnosti Brunšvického rodu (Antiquities of the House of Brunswick) z druhého svazku jeho posmrtně vydaných Různých prací (1796, Miscellaneous Works). Gibbon zde líčí, jak markýz Niccolò, když zjistí, že ho jeho žena Parisina podvádí s jeho nemanželským synem Ugem d'Este, nechá oba popravit. V poemě změnil Byron jméno markýze na Azo z důvodů „poetického metra", jak naznačuje ve své Předmluvě k poemě.[2]
V Parisině, stejně jako v Nevěstě z Abydu, zobrazuje Byron incestní romantický vztah. Ugo je Parisin nevlastní syn a jejich vztah je nejen cizoložství, ale dle tehdejšího názoru i incest. S velkou pravděpodobností se v tom odráží Byronův hluboký vztah s nevlastní sestrou Augustou, o kterém se objevovali zvěsti, že byl incestní, což byl velmi vážný a skandální přestupek.[3]
Obsah poemy editovat
Marlýz Azo zjistí, že je mu jeho žena Parisina nevěrná s jeho nemanželským synem, když po návratu z milostné schůzky řekne ve spánku jeho jméno Hugo (Ugo). Hugo byl s Parisinou zasnouben, ale jejich sňatek byl zrušen, protože Azo chtěl Parisinu pro sebe, jejich láska však přetrvala. Jakmile je nevěra odhalena, Azo odsoudí svého syna k smrti stětím a donutí zděšenou Parisinu, aby sledovala Hugovu popravu. Ta při ní vydá výkřik, který naznačuje blížící se šílenství.
- To ženy vzkřik byl, šíleněj
- nevzkřikla nikdy beznaděj,
- a kdo slyšeli tento kvil,
- jí přáli, aby slední byl.[4]
Parisin další osud je nejasný. Z Azova zámku zmizela (asi se uchýlila do kláštera) a nikdo se o ní již nezmínil, jako by nikdy nežila. Sám Azo také o Parisině a o Hugovi nemluvil. Znovu se oženil a měl další děti, ale stále truchlil pro ztraceného syna.
Adaptace editovat
Hudba editovat
- Gaetano Donizetti: Parisina nebo také Parisina d'Este (1833), opera italského skladatele, libreto Felice Romani.[5]
- Tomás Giribaldi: La Parisina (1878), opera uruguayského skladatele na upravené libreto Feliciho Romaniho.[6]
- Pietro Mascagni: Parisina (1913), , opera italského skladatele, libreto Gabriele d'Annunzio.[7]
Divadlo editovat
- Antonio Soma: Parisina (1835), tragédie italského dramatika.[8]
- Laughton Osborn: Ugo da Este (1861), tragédie amerického dramatika.[8]
Malířství editovat
Dílo inspirovalo k vlastní tvorbě například anglické malíře Thomase Jonese Barkera a Forda Madoxe Browna. Brownův obraz Parisina's Sleep (1842, Parisin spánek) je dnes ztracen, ale zachovaly se studie k tomuto obrazu.[9]
-
Thomas Jones Barker: Parisina (1842) -
Ford Madox Brown: Azo a Parisina (1842), studie -
Ford Madox Brown: Parisina (1842), studie -
Ford Madox Brown: Azo (1842), studie
Česká vydání editovat
- Parisina, in Josefa Jaroslava Kaliny Básnické spisy, Praha: Ignác Leopold Kober 1874, překlad Josef Jaroslav Kalina.
- Parisina, Praha: Jan Otto 1904, překlad Antonín Klášterský.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ PROCHÁZKA, Martin. STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník spisovatelů - anglická literatura, Praha: Libri 2003. druhé opravené a doplněné vydání. S. 179.
- ↑ The Works of Lord Byron. Poetry. Volume 3. Parisina. Introduction. Edited by Ernest Hartley Coleridge and Rowland Edmund Prothero. London: John Murray 1904. Dostupné online
- ↑ COCHRAN, Peter. Parisina. Peter Cochran’s Website. Dostupné online
- ↑ Parisina, Praha: Jan Otto 1904, překlad Antonín Klášterský. S. 27.
- ↑ Donizetti's Works. Donizetti Society. Dostupné online
- ↑ SALGADO, Susana. The Teatro Solís: 150 Years of Opera, Concert and Ballet in Montevideo. Middletown, Connecticut: Wesleyan University Press 2003. S. 57-59. Dostupné online
- ↑ REITTEREROVÁ, Vlasta. Zpola (?) zapomenuté opery: Pietro Mascagni. Opera Plus 2017. Dostupné online
- ↑ a b EVANS, John Scoville. Parisina: Literary and Historical Perspectives Across Six Centuries. Provo, Utah: Brigham Young University 2014. Theses and Dissertations. S. 3. Dostupné online
- ↑ MacCULLOCH, Laura: Ford Madox Brown: Works on Paper and Archive Material at Birmingham Museums and Art Gallery. The University of Birmingham 2009. S. 56
Externí odkazy editovat
Dílo Parisina ve Wikizdrojích- Dílo Parisina ve Wikizdrojích (anglicky)
- Parisina, Praha: Jan Otto 1904, překlad Antonín Klášterský. Dostupné online v Národní digitální knihovně
