Pararula
Pararula je přeměněná hornina, typ ruly, která vznikla vysokostupňovou přeměnou sedimentů.
| Pararula | |
|---|---|
 Pararula z oblasti Bystrá, Nízké Tatry | |
| Zařazení | metamorfovaná hornina |
| Hlavní minerály | křemen, slídy (převládá biotit), živce (hlavně plagioklas) |
| Akcesorie | granáty, staurolit, andalusit |
| Textura | pásková |
| Barva | šedá, hnědá |
Termín pararula (paragneiss) zavedl v roce 1891 Karl Heinrich Rosenbusch.
Vznik editovat
Pararula vznikla přeměnou sedimentárních, zejména pelitických a drobových hornin v amfibolitové facii.[1] Patří k nejrozšířenějším regionálně přeměněným horninám.
Složení a vlastnosti editovat
Hlavními minerály pararul jsou křemen, živce, s vysokým podílem plagioklasu a slídy, z nichž většinou převládá biotit,[1] při vyšším stupni přeměny může obsahovat i značný podíl aluminosilikátů jako jsou kyanit, andalusit a sillimanit, též cordierit, staurolit a granáty. Podle obsahu dalších minerálů se rozlišuje svorová pararula (s nízkým obsahem živců), pararula grafitová, dvojslídnatá, amfibol-biotitová atd. Kinzigit je označení granáto-grafitické pararuly.[2]
Výskyt editovat
V Českém masivu tvoří pararuly hlavní masu hornin moldanubika. Vyskytují se v Alpách, Schwarzwaldu a jinde. V Západních Karpatech jsou součástí veporického i tatrického krystalinika, kde většinou jde o pararuly s obsahem sillimanitu a granátu. Jsou známy z Považského Inovce, Malé Fatry, ve Vysokých a Nízkých Tatrách, stejně jako vystupují v krystaliniku zemplinika. Plagioklasové pararuly vystupují především v Slovenském rudohoří.[3]
Použití editovat
Pararuly nemají žádné významnější praktické použití ani větší ekonomický význam. Mohou být využity jako kamenná drť a stavební kámen.
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pararula na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Putiš, M.; Petrografia metamorfovaných hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 2004, 131 s.
- ↑ http://www.geologie.estranky.cz[nedostupný zdroj] přístup: 28.8.2008
- ↑ Vladár, J., 1981; Encyklopédia Slovenska V. zväzok R - Š. Veda, Bratislava, s. 173
