Papuchalk růžkatý

druh ptáka rodu Cerorhinca

Papuchalk růžkatý (Cerorhinca monocerata) je mořský pták, jediný žijící druh rodu Cerorhinca. Jméno získal díky nápadnému výrůstku na zobáku, který mají pouze dospělí jedinci.

Jak číst taxoboxPapuchalk růžkatý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďalkovití (Alcidae)
Podčeleďalky (Alcinae)
Rodpapuchalk (Cerorhinca)
Binomické jméno
Cerorhinca monocerata
(Pallas, 1811)
Rozšíření papuchalka růžkatého
Rozšíření papuchalka růžkatého
Rozšíření papuchalka růžkatého
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozšíření a populace editovat

Papuchalk růžkatý hnízdí od Kalifornie po Aleutské ostrovy v Severní Americe a od Japonska přes Korejský poloostrov po ostrov Sachalin v Asii. Populace hnízdící na Aljašce mezi říjnem a dubnem migruje více na jih, převážně do oblastí Kalifornie.[2][3]

Celosvětová populace se odhaduje na méně než 1 300 000 jedinců, ale jde o starší odhad z roku 1996.[2]

Rozmnožování editovat

K rozmnožování dochází na začátku léta, k snůškám od května do června. Hnízdí ve vyhrabaných norách nebo přírodních jeskyních, často ve svahu, aby mohl lépe vzlétnout.[2][3]

Je monogamní, jediné vejce zahřívají oba rodiče 35–40 dní. Mládě je pak každou noc krmeno rybami 35–45 dní. Touto noční aktivitou se pravděpodobně snaží vyhnout predátorům a kleptoparazitismu racků.[3]

Potrava editovat

Papuchalk růžkatý se živí převážně rybami, v zimě i menšími hlavonožci.[2] Za potravou se dokáže potopit až do hloubky 57 metrů na dobu 148 sekund.[4]

Status a hrozby editovat

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí druh jako málo dotčený, ale populace papuchalků pravděpodobně klesá v důsledku vedlejších úlovků, predace ze strany invazních druhů a změny klimatu.[2]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b c d e BirdLife International. Rhinoceros Auklet. IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2018-08-07 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c SOWLS, Arthur L., et al. Catalog of California seabird colonies. Washington, D.C. :: Coastal Ecosystems Project, Office of Biological Services, Fish and Wildlife Service, U.S. Dept. of the Interior, 1980. Dostupné online. S. 371. (anglicky) 
  4. Scott, J. M., W. Hoffman, D. Ainley, and C. F. Zeillemaker. 1974. Range expansion and activity patterns in rhinoceros auklets. West. Birds 5: 13–20

Externí odkazy editovat