PZL.43 Karaś

PZL.43
	Bulharský PZL.43 Čajka
Určení	lehký bombardér a průzkumný letoun
Původ	Polsko
Výrobce	PZL
První let	1936
Vyřazeno	1946 (Bulharsko)
Uživatel	Bulharské letectvo; Lotnictwo Wojskowe
Výroba	1937–1939
Cena za kus	135 000 zlotých
Vyvinuto z typu	PZL.23 Karaś
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

PZL.43 byl polský lehký bombardovací a průzkumný letoun vzniklý roku 1936 v Państwowych Zakładach Lotniczych jako exportní varianta typu PZL.23 Karaś určená pro Bulharské letectvo, které jej užívalo pod jménem Čajka (bulharsky Чайка).^{[p 2]}

Historie editovat

V roce 1936 vyvinul Ing. Henryk Malinowski upravenou verzi PZL.23 Karaś, vzhledem k přání Bulharska zakoupit tento typ, ale poháněný výkonnějším hvězdicovým motorem Gnôme-Rhône 14 Kfs, dodávaným z Francie. Upravený letoun dostal označení PZL.43.

Větší hmotnost motoru použitého v letounu přiměla konstruktéra ke zvětšení délky trupu ve střední části s kokpitem. Nové letadlo také dostalo upravenou kabinu posádky, více prosklenou, s průřezem oválného namísto lichoběžníkového tvaru. Letoun dostal novou třílistou kovovou na zemi stavitelnou vrtuli typu GR. Výzbroj byla zesílena instalací druhého kulometu pro pilota.

Letoun 9. dubna 1936 zakoupilo Bulharsko v počtu 12 kusů. Byly dodány do Bulharska v dubnu a květnu 1937 a mezi bulharskými piloty si získaly dobrou pověst. Posléze, 31. března 1938, bulharská vláda zakoupila dalších 42 letounů, ale mělo se jednat o provedení se silnějším motorem Gnome-Rhône 14N01. Tato varianta dostala označení PZL.43B. Stroje měly být do Bulharska dodány do začátku srpna 1939. Došlo však ke zpoždění dodávky a do konce srpna 1939 bylo do Bulharska odesláno pouze 36 letadel, přičemž posledních 6 bylo téměř připraveno k odeslání, ale vypuknutí války zabránilo jejich odeslání.

V roce 1940 Bulharsko obdrželo z nacistického Německa další exemplář tohoto letadla. Jednalo se o letoun, který Němci ukořistili ve Varšavě a poté v říjnu 1939 odvezli do Technického institutu Luftwaffe v Rechlinu a po vyzkoušení a renovaci v továrně PZL v Mielci předali Bulharsku.

Tyto letouny používaly bulharské vzdušné síly po celou druhou světovou válku, včetně nasazení do protipartyzánských operací.

V bulharském letectvu letouny PZL.43 zůstaly až do začátku roku 1945. Poslední exempláře byly vyřazeny a sešrotovány v létě 1946.^[2]

Použití letadla v polském letectví editovat

1. září 1939 bylo na letišti Okęcie^[3] vybaleno a sestaveno 6 letounů PZL.43, již připravených k odeslání do Bulharska. Po montáži byly některé letouny odeslány na polní letiště v Bielanech, kde je 4. září 1939 převzali piloti polské 41. průzkumné letky náležející do svazku armády „Modlin“. Tyto letouny prováděly průzkumné i bojové lety, během nichž útočily na kolony německých jednotek v oblasti působení této armády. V průběhu bojů byly všechny zničeny. Poslední, poškozený předchozím ostřelováním Messerschmittem Bf 109E, havaroval 12. září 1939 při přistávání na letišti v Brestu nad Bugem.

Dva letouny PZL.43, ještě ne zcela smontované, byly zničeny 4. září 1939 v závodě PZL.

Specifikace (PZL.43B) editovat

Údaje dle^[4]

Technické údaje editovat

Osádka: 3
Rozpětí: 13,95 m
Délka: 9,95 m
Výška: 3,3 m
Nosná plocha: 26,80 m²
Hmotnost prázdného stroje: 2 200 kg
Maximální vzletová hmotnost: 3 525 kg
Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený čtrnáctiválcový dvouhvězdicový motor Gnome-Rhône 14N-01
Výkon pohonné jednotky: 970 hp (720 kW)^[5]

Výkony editovat

Maximální rychlost na úrovni mořské hladiny: 300 km/h
Maximální rychlost ve výšce 4 000 m: 365 km/h
Výstup do výše 4 000 m: 12 min
Praktický dostup: 8 500 m
Dolet: 1 400 km

Výzbroj editovat

2 × synchronizovaný kulomet kulomet PWU wz. 36 ráže 7,92 × 57 mm se zásobou 600 nábojů^[6]
1 × pohyblivý kulomet Vickers F ráže 7,92 × 57 mm^[6] se zásobou 600 nábojů v hřbetním střelišti
1 × pohyblivý kulomet Vickers F ráže 7,92 × 57 mm^[6] se zásobou 600 nábojů v dolním střelišti
max. 700 kg pum

Odkazy editovat

Poznámky editovat

↑ Bez pohonné jednotky a vybavení.
↑ Racek.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku PZL.43 na polské Wikipedii.

↑ Cynk 1971, s. 193.
↑ GLASS, Andrzej; MAZUR, Wojciech. PZL.43 Czajka. Eksportowa wersja Karasia. Militaria. Roč. 1999, čís. 1, s. 43. ISSN 1231-692X. (polsky)
↑ Cynk 1971, s. 195.
↑ Cynk 1971, s. 197–200.
↑ Cynk 1971, s. 199.
↑ ^a ^b ^c Schmid 2003, s. 110.

Literatura editovat

CYNK, Jerzy B., 1971. Polish Aircraft 1893–1939. London: Putnam & Company. Dostupné online. ISBN 0-370-00085-4. Kapitola P.Z.L. P.23, P.42 and P.43 Karaś (Crucian carp), s. 186–200. (anglicky)
SCHMID, Jaroslav, 2003. Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska. Plzeň: Fraus. 127 s. ISBN 80-7238-284-5. Kapitola PZL.23 Karaś, 42, 43, s. 110–114.

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu PZL.43 na Wikimedia Commons
PZL.43B na valka.cz
(polsky) PZL-43 "Czajka", 1937 ("Karaś Bułgarski") na samolotypolskie.pl

[2] Bez pohonné jednotky a vybavení.

[3] Racek.

[FOOTNOTECynk1971193-1] Cynk 1971, s. 193.

[4] GLASS, Andrzej; MAZUR, Wojciech. PZL.43 Czajka. Eksportowa wersja Karasia. Militaria. Roč. 1999, čís. 1, s. 43. ISSN 1231-692X. (polsky)

[FOOTNOTECynk1971195-5] Cynk 1971, s. 195.

[FOOTNOTECynk1971197–200-6] Cynk 1971, s. 197–200.

[FOOTNOTECynk1971199-7] Cynk 1971, s. 199.

[FOOTNOTESchmid2003110-8] Schmid 2003, s. 110.

[p 2]

[1]

[p 1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]