Příslušenství
Příslušenství je právní označení věci či subjektivního práva, které není naprosto samostatné, ale které přináleží k tzv. věci hlavní. Zároveň nejde o nesamostatnou součást jiné věci, ale jeho samostatnost je omezena rozhodnutím vlastníka věci hlavní, jestliže určí, že má být s věcí hlavní trvale užíváno. Ze zákona jsou však vždy příslušenstvím bytu vedlejší místnosti. Příslušenstvím pohledávky pak jsou vždy úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.[1] Např. smluvní pokuta tedy příslušenstvím pohledávky není.[2]
Podle staré právní zásady, kterou předjímá i občanský zákoník, příslušenství vždy následovalo osud věci hlavní,[3] tedy pokud došlo k postoupení věci hlavní, bylo vždy s ní postoupeno i příslušenství. V platném českém právu to však jednoznačně platí jen pro příslušenství pohledávky.[4] V otázce příslušenství věci byla soudní praxe dříve nejednoznačná,[5] později se však ustálila na názoru, že k převodu i příslušenství musí být jednoznačně vyjádřená vůle, jinak přechází jen věc hlavní.[6]
Reference editovat
- ↑ § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „OZ“)
- ↑ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011. Dostupné online.
- ↑ ŠVESTKA, Jiří. Občanské právo hmotné 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. ISBN 978-80-7357-468-0. S. 245.
- ↑ § 1880 odst. 1 OZ
- ↑ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. srpna 2001, sp. zn. 28 Cdo 133/2001. Dostupné online.
- ↑ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2003, sp. zn. 22 Cdo 2472/2002. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Encyklopedické heslo Příslušenství v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
