Píseň o Rolandovi
Píseň o Rolandovi (Chanson de Roland) je jedna z nejstarších francouzských literárních památek. Pochází pravděpodobně z 11. století (období středověku) a žánrem je to hrdinský epos, nejznámější z tzv. chansons de geste (písně o činech). Řadí se do Královského (karolínského) cyklu s ústřední postavou Karla Velikého, případně členů jeho družiny.[1]
| Píseň o Rolandovi | |
|---|---|
 Rolandova smrt, Jean Fouquet, asi 1455–1460 | |
| Původní název | Chanson de Roland |
| Překladatel | Josef Štefan Kubín |
| Země | Francie |
| Jazyk | starofrancouzština |
| Žánr | chansons de geste |
| Datum vydání | asi 1100 |
| Česky vydáno | 1895 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik eposu editovat
Skladba byla složena kolem roku 1100 a dochovala se v anglonormanské podobě v oxfordském rukopisu z druhé čtvrtiny 12. století. Je anonymní. V posledním verši je sice uvedeno „Zde končí hrdinské činy, jež sepsal Turold“, ale spíše než o autora jde o tvůrce opisu. Historickým jádrem písně je výprava Karla Velikého proti Saracénům roku 778 a jejím vrcholem je líčení bitvy v pyrenejském průsmyku Roncevaux, kde Saracéni kvůli zradě zničí zadní voj Karlovy armády vedené Karlovým synovcem Rolandem, který v bitvě padne.[1]
Obsah díla editovat
Děj se odehrává za vlády Karla Velikého v době bojů se Saracény na území Španělska, jejichž poslední baštou na severovýchodě Španělska je obléhaná Zaragoza. Křesťané se rozhodnou pro vyjednávání. Statečný rytíř Roland navrhne vyslat k saracenskému králi Marsilovi svého nevlastního otce Ganelona. Ganelon je však přesvědčen, že je poslán na smrt, a pomstí se – poradí Marsilovi, aby předstíraným podrobením přiměl Karla Velikého k odchodu a potom přepadl zadní voj vedený Rolandem. Vrcholem písně je líčení bitvy v pyrenejském průsmyku Roncevaux, kde dvacet tisíc Franků bojuje proti mnohonásobné přesile nepřátel. Roland zde odmítá rady moudrého Oliviera a nepřivolá pomoc, protože mu v tom brání rytířská čest. Zvolí boj, i když ví, že porážka je nevyhnutelná. Teprve po marném boji se odhodlá zatroubit na kouzelný roh Olifant. Mocné zatroubení znamená jeho smrt – praskne mu tepna na spánku. Karel Veliký ale díky tomu poráží Saracény a zmocňuje se Zaragozy. Křesťanství vítězí, Roland však umírá a s ním i Olivier a další císařovi paladinové, jako například rytíř a kněz Turpin. Zemře i Rolandova snoubenka a Olivierova sestra Alda, když se dozví o jejich smrti. Zbývá potrestat zrádce Ganelona. O jeho vině rozhodne Boží soud a Ganelon je rozčtvrcen. Karlovi se ve spánku zjeví archanděl Gabriel a volá jej k nové svaté válce.
Struktura díla editovat
- Píseň oslavuje rytířskou čest, statečnost, oddanost. Postavy charakterizuje jejich jednání. Skladba opěvuje hrdinské činy rytíře Rolanda. Oddaní a stateční bojovníci jsou však idealizovaní (podobně je tomu u zobrazování světců). Představy o ideálu rytíře se prolínají s obrazem křesťanské etiky: dokonalý hrdina-rytíř je odvážný, věrný svému pánu i Bohu a pohrdá smrtí.
- Každá postava ztělesňuje určitý morální postoj "křesťan – pohan", "statečný – zbabělý", "věrný – zrádce", atd. Vyhraňují se jednotlivé typy: král, rytíř – hrdina, zbabělec a zrádce.
- Kompozice má 3 části: tématem první části je zrada Ganelona, středem a vrcholem je líčení bitvy v Roncevaux, pomsta padlých je tématem třetí části.
- Báseň obsahuje 4002 desetislabičných veršů rozdělených do „laisses“ – strof nestejné délky odlišujících se shodou samohlásek v poslední přízvučné slabice.
- Velmi pravděpodobně se však celá zápletka odehrála zcela jinak: v roce 778 Karel Veliký ve skutečnosti bojoval na Pyrenejském poloostrově v zájmu několika saracénských knížat. Při ústupu byl zadní voj stahující se armády někde v Pyrenejích, snad severně od Roncevalského průsmyku, napaden křesťanskými Basky, nikoliv Saracény. Šlo o odvetu za to, že armáda Karla Velikého dobyla a vyplenila baskickou Pamplonu – Karel Veliký potřeboval své armádě po neúspěšném obléhání Zaragozy dopřát alespoň nějaký, byť malý úspěch, a to obsazení a vydrancování Pamplony splňovalo. Legendou přetvořená historie a především přesmyčka od křesťanských Basků k Saracénům se potom hodila i v době papeže Urbana II. jako další podpůrné ospravedlnění křížové výpravy do Svaté země po koncilu ve městě Clermont v roce 1095.
Roland ve světovém umění editovat
Píseň o Rolandovi inspirovala celou řadu umělců k vytvoření vlastních děl na jejich motivy, ať už tomu bylo ve výtvarném umění, v literatuře, hudbě nebo ve filmu.
Výtvarné umění editovat
Výčet výtvarných děl, inspirovaných Písní o Rolandovi, přesahuje možnosti tohoto článku. Jde nejen o nepřeberné množství ilustrací k různým vydáním eposu, jeho adaptací a děl vytvořených na jeho motivy, ale také o obrazy a sochy.
Literatura editovat
- Luigi Pulci: Morgante (1478–1483), italský parodický epos, který vypráví příběhy Orlanda (Rolanda) a Rinalda di Montalban (Renauda de Montauban). Titulní postava je ale obr, který se stává věrným následovníkem Orlanda poté, co jej rytíř přemohl při osvobození kláštera Chiaromonte a učinil z něj křesťana. [2]
- Matteo Maria Boiardo: Orlando Innamorato (1483–1495, Zamilovaný Roland), nedokončený italský rytířský epos o marné lásce rytíře Rolanda ke krásné Angelice. V letech 1505–1521 dopsal k eposu tři knihy Niccolò degli Agostini a roku 1518 jednu knihu Raffaelo da Verona. Roku 1530 přepracoval Francesco Berni epos do toskánštiny.[3]
- Ludovico Ariosto: Orlando Furioso (1516–1532, Zuřivý Roland), nejvýznamnější pokračování eposu Zamilovaný Roland, ve kterém Roland z lásky k Angelice zešílí a vše kolem sebe ničí. Rytíř Astolfo zuřícího Rolanda vyléčí tím, že mu dává vdechovat ztracený rozum z láhve, kterou našel na Měsíci, kde je vše, co lidé ztratili.[4]
- Victor Hugo: La Légende des siècles (1883, Legenda věků). V desátém oddílu cyklu, který se jmenuje Le Cycle héroïque Chrétien (Křesťanský hrdinský cyklus) jsou básně věnované hrdinským válečníkům a rytířům jako byl Karel Veliký nebo Roland. O Rolandovi je v oddílu báseň Le Mariage de Roland (Rolandova svatba) popisující jeho souboj s rytířem Olivierem a jeho úmysl oženit se s jeho sestrou po vzájemném usmíření.[5] V patnáctém oddíl cyklu s názvem Les Chevaliers errants (Potulní rytíři) je báseň Durandal travaille (Durandal v práci), líčící část bitvy v pyrenejském průsmyku Roncevaux, kdy je Roland již posetý ranami, ale stejně pobíjí svým kouzelným mečem Durandalem další a další nepřátele.[6]
- Julius Zeyer: Karolinská epopeja (1896), cyklus obsahuje čtyři rozsáhlé epické skladby Pohádka o Karlu Velikém, Román o čtyřech synech Ajmonových, Píseň o Rolandu a Píseň o korunování krále Lovise. Jednotlivé skladby obsahují celou řadu odboček (například ve formě vzpomínek atp.), takže cyklus zpracovává více než patnáct chanson de geste.[7]
- Václav Cibula: Hrdinské legendy staré Francie (1963), prozaické převyprávění pěti chanson de geste pod názvy Poslední výprava rytíře Rolanda, Jak se stala Berta královnou, Dobytí města Nîmes, Život a dobrodružství Renalda z Montalbanu a Oberon.[8]
Hudba editovat
- Jean-Baptiste Lully: Roland (1685), francouzská opera (tragédie lyrique), libreto sepsal Philippe Quinault podle Ariostova eposu Zuřivý Roland.[9]
- Antonio Vivaldi: Orlando finto pazzo (1714), italská opera seria, libreto Grazio Braccioli podle Bolardova eposu Zamilovaný Roland.[10]
- Antonio Vivaldi: Orlando furioso (1727, Zuřivý Roland), italská opera seria, libreto Grazio Braccioli podle Aristova eposu.[11]
- Georg Friedrich Händel: Orlando (1733), opera seria na italské libreto podle eposu Zuřivý Roland.[12]
- dArtagnan: Chanson de Roland (2019)[13]
Film a televize editovat
- Orlando e i Paladini di Francia (1956), italský film, režie Pietro Francisci.[14]
- Orlando furioso (1975), italský pětidílný televizní seriál, režie Luca Ronconi.[14]
- Le jeune homme et le lion (1977, Mladík a lev), francouzský televizní film o životě Karla Velikého a o jeho přátelství s rytířem Rolandem, scénář Jean Anouilh, režie Jean Delannoy.[14]
- La chanson de Roland (1978, Píseň o Rolandovi), francouzský film, režie Frank Cassenti.[14]
České překlady editovat
- Píseň o Rolandu. Překlad Josef Štefan Kubín. Praha: J. Otto, 1895. 159 s. (Sborník světové poesie; sv. 35).
- Píseň o Rolandovi. Překlad Amalie Krejčová. Praha: Jan Laichter, 1915. 128 s. (Žeň z literatur; sv. 51).
- Píseň o Rolandovi. Překlad Jiří Pelán; ilustrace Miloslav Troup. Praha: Odeon, 1986. 228 s.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 555
- ↑ Slovník italských spisovatelů, Libri, Praha 2004, str. 602-604.
- ↑ Slovník italských spisovatelů, Libri, Praha 2004, str. 113, 171-172, 187-189, 607.
- ↑ Slovník italských spisovatelů, Libri, Praha 2004, str. 135-137.
- ↑ Victor Hugo: Beru si slovo, Odeon, Praha 1985, str. 202-206
- ↑ Victor Hugo: Beru si slovo, Odeon, Praha 1985, str. 210-212.
- ↑ Slovník básnických knih, Československý spisovatel, Praha 1990, str. 90-94.
- ↑ Katalogy a databáze NK ČR. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2022-04-20]. Dostupné online.
- ↑ Roland [online]. [cit. 2022-04-20]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Orlando Finto Pazzo (Roland le faux fou - 1714) [online]. [cit. 2022-04-20]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Orlando Furioso (Roland furieux) [online]. [cit. 2022-04-20]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Opéra Baroque - Orlando[nedostupný zdroj]
- ↑ dArtagnan - Chanson de Roland - YouTube. www.youtube.com [online]. [cit. 2021-02-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d IMDB. www.imdb.com [online]. [cit. 2017-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-05-26.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Píseň o Rolandovi na Wikimedia Commons 
Dílo La Chanson de Roland ve Wikizdrojích (francouzsky)- Text eposu ve starofrancouzštině
- Středověká světská literatura
